Obchodovat s komunistickou Čínou? Ovšemže – stejně tak jako s ostrovní Čínskou republikou, tedy Tchaj-wanem.

Není ovšem potřeba dělat kolem toho takový propagandistický tyjátr. V současné době je například v Izraeli čínská vicepremiérka Lin Yandong. Také na „velmi důležité“ ekonomické misi. Její součástí je druhé zasedání společné izraelsko – čínské komise pro spolupráci v inovacích (obr. níže). Hovoří se také o připravenosti obou zemí vážně jednat o dohodě o volném obchodu, což je zejména pro Izrael důležité téma. Nevšiml jsem si, že by se kolem toho odehrával v izraelských médiích takový cirkus jako v ČR kolem návštěvy strýčka Si. Asi proto, že reálných tíživých problémů mají v té části světa víc než je zdrávo.

Ale zpět do Prahy a k návštěvě čínského prezidenta.

Svým vyjádřením pro čínskou státní televizi China Central Television (CCTV) ztratil prezident Zeman poslední zbytky kreditu, který ještě měl.

Připomeňme jeho neuvěřitelná slova:

Je to nový začátek, protože mezi Čínou a bývalou vládou České republiky byly velmi špatné vztahy. Zdůrazňuji bývalou vládou, protože ta vláda velmi podléhala tlaku Spojených států a Evropské unie. Teď jsme znovu nezávislá země a formulujeme svou zahraniční politiku, která je založena na našich vlastních zájmech.

Ano, tak vypadá plivnutí do tváře spojencům při Zemanově změně kurzu směrem na Východ. Jak tomu rozumět? Že nezávislou zemí jsme teprve nyní, kdy český prezident bere v Lánech kolem ramen prvního muže komunistické totality? Že by vrána k vráně sedla? Vždyť Zeman byl svého času také členem komunistické strany. Snad jenom tím se dá vysvětlit jeho příklon k rudým bratrům. Příklon, který je fotbalově řečeno hodně daleko za autovou čárou.

Znáte jiné vysvětlení? Ne, nemluvím o byznysu. Obchod a ekonomická spolupráce je jedna věc, poklonkování reprezentantovi totalitního politického režimu (odvrácená strana reality kontinentální Číny) věc druhá.

Anebo jinak: Pozveme do Prahy, v zájmu pozvednutí ekonomické spolupráce na ještě vyšší úroveň, v lednu zvolenou prezidentku Čínské republiky Cchaj Jing-wen, až se koncem května ujme úřadu? Jde přece o byznys, nebo se mýlím? Tchaj-wanská ekonomika nám může být přece také užitečná. Že nepozveme? V čem je problém? Samozřejmě: náhle nejde o byznys, ale o politiku.

On by se totiž strýček Si hněval. Hodně hněval. Pak si ovšem nenalhávejme, že nadstandardní vztahy Pražského hradu s Pekingem jsou motivovány „pouze“ byznysem.

Miloš Zeman vyjádřením pro komunistickou CCTV sice nakydal slovní lejna do vlastního (českého) hnízda, ale přitom opět zradil heslo z prezidentské standarty: neříkal pravdu. Byla to totiž jím kritizovaná vláda Petra Nečase, kdo razil pragmatičtější politiku vůči komunistické Číně. Sám Petr Nečas jako premiér mě v září 2012 šokoval i zklamal názorem, že je nutné zabránit „některým módním politickým projevům“, jako je podpora tibetského dalajlámy, neboť to škodí českému exportu. Vzývání „dalajlamismu“ není podporou svobody a demokracie, řekl tehdy Nečas. Pakliže podle prezidenta Zemana byly vztahy Prahy a Pekingu velmi špatné kvůli tomu, že ČR příliš podléhala tlaku USA a Evropské unie, přičemž Nečas ve stejné době varoval před „dalajlamismem“, pak z toho plyne, že zájem o lidská práva v komunistické Číně nyní, kdy se ČR konečně vymanila z vlivu USA a EU, odkládá Pražský hrad jako přebytečné haraburdí do trezoru. V zájmu miliardového byznysu jako Jidáš Krista zradil prezident principy, které tvoří alfu a omegu našeho polistopadového demokratického režimu.

Nicméně prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček, bývalý žurnalista komunistických Haló novin, je přesvědčen, že „pan prezident narovnal České republice páteř a vrátil zemi hrdost po smutném období lokajského čecháčkovského přikrčení v režii TOP 09.“

Je to k smíchu, nebo k pláči?

Čínský prezident Si Ťin-pching při krátkém projevu na Pražském hradě 29. března řekl:„Musíme posilovat dialog na všech úrovních.“ Souhlasím. A ptám se: Platí to také pro témata jako jsou lidská a občanská práva včetně svobody vyjadřovat jiné než oficiální názory? Jak si čínský režim takový dialog představuje, dozvěděli jsme se v den příletu čínského prezidenta do Prahy. Úřady v jeho zemi zatkly sourozence disidenta a kritika režimu Čang Pchinga, který žije a svobodně publikuje v Německu. V civilizovaném světě se tomu neříká dialog, ale psychické vydírání.

To už je příliš vážné na to, abychom z toho, co se v těchto dnech kolem strýčka Si děje, nebyli krajně znepokojeni. Ba zhnuseni. Čert vem vlajky ČLR na Evropské, čert vem krtečka a pandu. Tady se v přímém přenosu hraje o samotný odkaz sametové revoluce. A v hlavní roli, světě div se, je prezident České republiky.

Kde jsme udělali chybu?

Čínská vicepremiérka Liu Yandong na ekonomické misi v Izraeli, po její levici premiér Netanjahu. Zn.: Netvařme se (my Češi), že jsme jediní. Zdroj: Jpost.com.

Stejskal.estranky.cz