19.3.2024 | Svátek má Josef


POLITIKA: Strany posílí, až budou čitelné

26.11.2014

Snad jen anarchisté nebudou souhlasit s tezí, že úkolem doby je učinit politické strany opět důvěryhodnými. Sociální demokraté na to jdou vnitřní reformou, lidovci se omlazují a občanští demokraté tmelí řady.

Jakkoliv je jejich předsedovi Petru Fialovi vyčítáno, že jeho úsilí dosud neocenili voliči, domnívám se, že zvolil jedinou možnou cestu – oprášení identity ODS a apelování na soudržnost členské základny.

Potíž je v tom, že se strany sotva stanou důvěryhodnějšími, pokud nebudou srozumitelné, hovořící jedním jazykem. A to se zatím oranžovým ani modrým úplně nedaří. Jejich slabinou je zahraniční politika a tak trochu též rozporuplný vztah k Miloši Zemanovi. Těžko například po ČSSD chtít jednotný pohled na ukrajinskou krizi a prezidentovy výroky k lidskoprávním aktivistům doma i v cizině.

V případě ODS bychom našli rozporů ještě víc, a to i u samotného předsedy. Stačí si pročíst rozhovor, který Petr Fiala poskytl 47. číslu časopisu Týden. Nešetří v něm dunivými slovy. „Obávám se, že demokracie je ohrožena jako nikdy za uplynulých 25 let, a demokraty čeká obrana demokracie,“ říká například. To váže jak na úspěchy levicové politiky, tak na chování a výroky prezidenta Zemana. Staví se do pozice obránce lidských práv a svobod a kritizuje přístup vlády a prezidenta k Rusku nebo Číně.

Přesto Fiala připouští, že i v ODS je skupina, která stejně jako její otec zakladatel Václav Klaus Rusko hájí. O pár dní později jsme mohli v Českém rozhlase slyšet občanskodemokratického senátora Tomáše Jirsu, jak se zastává Zemanova střetu s částí občanů, který vedl i k poklesu prezidentovy popularity. Jirsa soudí, že „kdyby například média nevytrhla z prezidentovy čtyřdenní návštěvy Číny jednu větu a neudělala z ní obrovský skandál, nemuselo k tomuto výsledku vůbec dojít“.

Toto Jirsovo prohlášení je jedním z těch, které zahalují ODS do mlhy. Další podobná ale najdeme i u Petra Fialy. Ten si myslí, že „musíme stát na straně západních spojenců a mít společný postup vůči nebezpečím“, ale hned dodává, že tím nemluví pro společnou evropskou zahraniční politiku.

Je pyšný, že ODS spolu s britskými konzervativci v europarlamentu založila frakci konzervativců a reformistů, která je třetí nejsilnější, ale na připomínku, že Britové chtějí omezení volného pohyby osob, opáčí: „To je nový vývoj, to samozřejmě nechceme.“

Fiala také nemá rád přímou demokracii, ale přitom prosazuje referendum o euru.

Na jedno z trvalých dilemat občanských demokratů mne v předvečer 17. listopadu upozornili i studenti pražského gymnázia Jana Keplera, kteří nechápou, jak se tato strana může pokládat zároveň za konzervativní i liberální.

Napadlo mne, že nás komentátory již tento typický rozpor dávno nevzrušuje, ale bystrá omladina si nad ním dál láme hlavy.

Petr Fiala je sebevědomým předsedou a v návrat ODS do nejvyšších politických pater věří. Opačnou možnost připustil jen tehdy, když redaktorovi Týdne sdělil: „Varovným signálem by bylo, kdyby se objevil subjekt, který by mohl ODS nahradit, to nenastalo.“

Je ale tato Fialova jistota oprávněná? On sice tvrdí, že Babišovo hnutí ANO „není a nebude pravicové“ – ale co když to část pravicových voličů vidí jinak? Respektive je jim jedno, jak se ANO definuje, ale vkládají do něj naději coby do reprezentanta principů, jež si doposud spojovali s ODS či TOP 09…

Podobně optimistická je Fialova víra, že strana má kvalitní komunální politiky, kteří jsou budoucností značky ODS. Není to ale tak, že osobnosti typu Jaroslava Kubery by v soutěži obstály v jakémkoliv partajním dresu?

Upřímná snaha stran ukázat se v lepším světle zkrátka nestačí. Dokud si neudělají jasno samy v sobě a svých postojích, snadno je kdejaká populistická slibotechna převeze.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus