Na příkladu vzniku strany zelených v Německu bude v následujícím ukázáno, že zelení jsou všude tam, kde spoluvládnou (samostatně zelení v žádném státě nevládnou), brzdou všeho pokroku a příčinou chudnutí celé společnosti.

V Německu se zelení začali prvně objevovat na veřejnosti na počátku sedmdesátých let. Pocházeli z tak zvaných osmašedesátníků, kteří v tom roce vyšli, aby bojovali za osvobození dělnické třídy. Brzo se však ukázalo, že dělnická třída o své zachránce ani v nejmenším nestojí.

Bylo proto nutné, najít si nové pole působnosti. Jako na zavolanou pro zelené vznikl v té době Club of Rome – Římský klub, spolek vědců, filozofů a bohatých filantropů, který v roce 1972 šokoval tehdejší západní svět publikací Konec růstu. Míněn byl všeobecný konec dalšího vývoje světa. Nejzajímavější je, že v době, která následovala po uveřejnění spisku, se nikdo nezeptal „Konec růstu? A proč právě teď?“

Oproti dnešním prorokům ekologické či klimatické katastrofy udělali však členové Římského klubu jednu zásadní chybu. Zatímco nynější spasitelé varují a prorokují o století dopředu, předpovídal Římský klub budoucnost pouhých třicet let vzdálenou. Nevyplnilo se prakticky vůbec nic. Opět jednou se ověřila platnost starého otřelého vtipu, že totiž prorokovat je těžké – zejména budoucnost.

Vzdor naprostému fiasku katastrofických předpovědí však zůstal klub váženou institucí a bere do svých řad stále další a další zasloužilé osobnosti. Tak se stal někdy v devadesátých letech členem i bývalý prezident Václav Havel.

Nezaměstnaní osmašedesátníci se na problém růstu s nadšením vrhli a pomohli tak vyvolat, především v Německu a dalších germánských zemích, méně už v zemích románských, hysterii šetření surovinovými zdroji a záplavu návodů a teorií kterak se chovat, aby lidstvo trvale přežílo. Zelení se pomalu ale jistě dostávali do povědomí německé veřejnosti. Hysterie přetrvává až do dnešních dnů.

To, co dnes čeští zelení absolvují ve zrychleném tempu, to prodělávali němečtí zelení v sedmdesátých letech. Skandály, fackování souvěrců i protivníků, ideologické boje, to vše bylo na denním pořádku. Jedno je nezvratitelné: Že zelení, kteří spoluvládli v Německu v letech 1998 až 2005, nemalou měrou přispěli k rozvratu německých financí. Před nástupem eura to bylo právě Německo, které se vehementně dožadovalo zavedení těch nejpřísnějších, budoucí euro stabilizujících předpisů. Nyní jsou naši západní sousedé, již počtvrté zasebou, sami tím největším porušovatelem těchto stabilizačních kriterií.

Zelenými vynucené zásahy do hospodářství stojí německé daňové poplatníky miliardy. Zdánlivě by nám to mohlo být jedno. Opak je ale pravdou. Ve snaze vykompenzovat nevýhody vyplývající z nesmyslných ekologických předpisů, snaží se Němci, pomocí bruselské byrokracie, vnutit své nesmyslné předpisy všem unijním zemím. Jedním takovým nařízení je povinnost výrobců elektrické energie vykupovat energii produkovanou větrnými elektrárnami za ceny, které s tržním hospodářstvím nemají vůbec nic společného. Tuto předraženou energii, ať chceme či nechceme, jsme nuceni kupovat my všichni.

Za naše peníze jsou stavěna zařízení, která by bez podpory státu, bez peněz nás všech, nikdy nevznikla. O tom, že větrné elektrárny, které byly postaveny v devadesátých letech, jsou dnes už jen neprodukující vraky, se veřejnost nedozví nic. Právě tak jako se nedozvíme o ceně větrníků postavených libereckým kandidátem strany zelených Pávkem. Přestože jsou to stavby financované z převážné části státem, daňový poplatník nemá nárok se dozvědět, kolik bylo jeho jménem vyhozeno.

Čeští zelení opisují od Němců

Tak jako zelení v Německu prosadili ekologickou daň, tak i Bursík nám touto daní vyhrožuje. A stejně jako v Německu, tak i u nás přijde na řadu „dojná kráva“ národa, automobilista. Sedmdesát procent ceny benzinu v Německu jsou daně. Stát se tímto ziskem snaží kompenzovat, co předtím nesmyslnými zelenými reformami zdražil. Pokud se Bursík a jeho vlády chtiví souputníci dostanou k moci, dopadneme také tak. Třídění odpadů doma, v malém, boj proti nápojovým plechovkám a mnoho další zákroků do tržního hospodářství, to všechno jsou věci, které musí někdo zaplatit. Ten někdo jsme my, občané této republiky.

Zelení urputně bojují proti skleníkovému efektu zvyšovanému lidmi a jeho údajnému vlivu na oteplování Země. Za dobu existence naší planety se už odbylo bezpočet period, kdy na zemi bylo daleko tepleji než dnes, a to bez přičiněni lidí. Poslední dvě, na začátku našeho letopočtu a potom na přelomu prvního tisíciletí, lidstvu nejen že neuškodily, ale naopak ho posunuly dál. Zelené pohádky o ekologické katastrofě nejsou nic jiného, než propaganda vedená ve stylu nacisty Goebbelse: Stokrát opako-vaná lež se stává pravdou.

Němečtí zelení vznikli zhruba třicet let po ustavení Německé spolkové republiky. Demokracie už tam byla, tak říkajíc, zažita. Tamější zelení byli nuceni brát na své voliče nejrůznější ohledy. U nás je situace jiná. Zde mohou postupovat naprosto bezohledně. Ať dnes, před volbami, tvrdí čeští zelení cokoliv, jedno je jasné, jsou ochotni spojit se s kýmkoliv. Existuje jen jedno řešení. Nevolit Stranu zelených! Jsou úplně zbyteční.