Překotným rozbitím ÚOOZ sociální demokraté riskují volební porážku

Něco, co se stalo mezi letošním lednem a květnem, přinutilo ministra vnitra, aby se fakticky ujal vedení sociální demokracie a jak sebe, tak tuto stranu vystavil vyhlídce volební porážky. To je předvídatelný následek silové likvidace protimafiánského útvaru.

Takticky správně, spočetl si, že Babiš (pan Babiš je už fenomén, proto jen „Babiš“) nemá ve sněmovně kamaráda a Šlachta (stejně jako shora) jakbysmet. Opozice, která by měla destrukci respektovaného útvaru bránit, má Šlachtovi co vracet a není schopna se nad obyčejnou revanš povznést.

Strategicky však chybně. Za likvidaci nezávislého policejního útvaru se postavily všechny staré politické strany (synonymum korupce v politickém provozu) a naopak obecně srozumitelnou podporu policejní nezávislosti nechali na ANO.

Loni v říjnu projednala Bezpečnostní rada státu a letos v lednu vláda koncepční materiál ministra vnitra o rozvoji policie (dle programu z 13. 1. ad „B. k projednání s rozpravou“, jako bod č. 11. „Rozvoj Policie České republiky 2016–2020“). Usnesení není známo, snad je utajené či bylo jednání přerušeno. Podstatné ale je, že návrh ministra jako předkladatele zavazuje, než jej sám vezme zpět či je vládou zamítnut; zejména u koncepčního materiálu. Nejde o diskusní klub s volnými pravidly, ale o výkon státní moci; vždyť vládním usnesením hodlá navrhovatel zavázat všechny členy vlády (jednací řád, I/3).

Ministr ve při se svou koncepcí

Před třemi týdny se veřejnost a koaliční partneři dozvěděli o jiném dokumentu ministra vnitra, o „reorganizaci policie“. O té patrně nebylo v předloženém materiálu ani zmínky, ba je s ním v rozporu. A reorganizaci vláda neprojednala. Ostatně se ukazuje, že materiál ani neexistoval.

Improvizovaná „reorganizace“ nemá oporu v předloženém vládním dokumentu, který naopak předvídal posílení ÚOOZ. Pak se může ministr vnitra uzaklínat svoji kompetencí, ale pravidla jejího výkonu porušil (když už vládě něco předložil, nemůže se potichu zařídit jinak). Neboť neudělal jediné správně. Nepožádal vládu o projednání návrhu na změnu již předloženého materiálu a nedosáhl jejího schválení. Místo toho vládu včetně předsedy obyčejně oklamal. To zaprvé.

Zadruhé. Nic z toho, o čem dramaticky a do noci zúčastnění jednali na půdě Bezpečnostní rady státu, tam nemělo co dělat. Patří to do vládního připomínkového řízení, včetně zásadních námitek ministra spravedlnosti a státního zastupitelství. A nevyřešené koncepční spory posléze na jednání vlády samé. Sklon sociálních demokratů zatěžovat svými nápady (minule to byla privátní věc ministra vnitra) bezpečnostní radu má asi jen za cíl věc dramatizovat a patrně i utajit; my ale zaznamenejme, že se tu obcházejí pravidla moci výkonné. To opravdu nebudí důvěru.

Je už zjevné, že smyslem věci je jen eliminace ÚOOZ. Jsou-li „reorganizovány“ jen dva útvary policie s celostátní působností (a ne ostatních 12), pak jde skutečně jen o protimafiánský útvar. Reorganizaci si zaslouží věc, která nefunguje. Jak ministr prokázal, že nefunguje? Záleží na hledisku. Je-li smyslem jeho fungování odhalování organizované trestné činnosti, pak zjevně funguje.

Právě proto, že tento útvar má důvěru státních zástupců; není v tomto smyslu dotčen politikou, politice neslouží a ani s ní nekomunikuje. To není málo v zemi, kde obecně policie byla vždy terčem zájmu politických skupin i podsvětí. V zemi, kde právě nyní tento útvar šetří aktuálně objevenou politickou linku mezi špičkami policie a politikou a jejími podnikatelskými prominenty. A ne dost na tom. Tento útvar a jeho šéf má co do své politické nezkompromitovanosti i důvěru veřejnosti.

Autor tohoto textu není voličem ANO ani apriorním obhájcem státního zastupitelství. Tento resort se příliš pomalu emancipuje z časů, kdy byl politickou obsluhou vládních stran. Ani netvrdí, že všechny postupy protimafiánského útvaru jsou mimo kritiku. A už vůbec není připraven spoléhat jen na důvěru v osoby reprezentující kteroukoli ze státních mocí.

Ale o důvěru tady přece jen jde především. Stát bez důvěry svých občanů není a nemůže být právním státem. Tomuto státu to setrvale připomíná jeho Ústavní soud při rozličných selháních jeho mocenských složek: „Důvěra jednotlivce v rozhodovací činnost orgánů státu, ať už jde o rozhodování orgánů moci zákonodárné, výkonné, či soudní je jedním ze základních atributů právního státu. Snaha o nastolení stavu, kdy jednotlivec může důvěřovat v akty státu a v jejich věcnou správnost, je základním předpokladem fungování materiálního právního státu.“

Něco mezi lednem a květnem tohoto roku přimělo ministra vnitra k chvatné improvizaci s cílem podmanit si politicky neutrální elitní útvar a otevřít si živé kauzy protimafiánského útvaru. Toho, na nějž výslovně spoléhá veřejná žaloba při šetření politicky citlivých věcí. Toho, z něhož neunikají informace. V reakci na to rezignoval jeho respektovaný šéf. Je nepodstatné, kolik jeho frustrovaných členů odejde, či zůstane. Jde o to, že byl demoralizován a spolu s ním celá policie.

Nejde především o to, že ministr obešel vládní pravidla a proč musel rozbít ÚOOZ hned, ještě v létě. Jde o to, že zmarnil důvěru občanů, státních zástupců a stovek policistů v právní stát a pravidla, na kterých stojí. Z těchto pravidel je důvěra občanů ve stát ta nejpodstatnější. Buduje se dlouho a ztrácí se snadno. Stalo se.

Autor je advokát a bývalý vicepremiér

LN, 18.6.2016