Podle ministra Drábka je cílem sociálních reforem „zjednodušení a zpřehlednění systému sociální ochrany, zefektivnění práce orgánů státní správy a snížení administrativní zátěže a zvýšení klientského komfortu pro osoby, které systém sociální ochrany využívají.“ Přesto se bouří nejen opozice a odbory, ale i zdravotně postižení. Když pomineme vzletná ministrova slova, charakterizuje reformní legislativu přísnost na adresáty sociálních služeb a chaos v poslaneckých lavicích.

Změny Nečasův kabinet slíbil již loni v létě, od podzimu se uskutečnil nespočet seminářů, v květnu dorazily do parlamentu konkrétní návrhy novel zákonů. Tím však koaliční práce neskončila, nýbrž naopak začala. Vládní strany rozpitvaly paragraf po paragrafu a jaly se předkládat alternativní znění. Co mělo být zpracováno o několik měsíců dříve a z čeho mělo nakonec vycházet i ministerstvo, se dopracovávalo pět minut před dvanáctou, prakticky až do tohoto týdne. Proto musel ve čtvrtek ve Sněmovně předseda výboru pro sociální politiku Martin Vacek konstatovat, že do jisté míry chápe členy opozice, že se v příslušném orgánu „posléze nezúčastnili podrobné rozpravy a hlasování z důvodu krátkého času, který měli na seznámení s návrhy.“

Lze ale takto projednávat reformy, jež mají ambici na dlouhé roky dopředu ovlivňovat náš život? Zvlášť když se dozvídáme, že stát otočí dvakrát v ruce každou korunu, která půjde příjemcům dávek, leč na účet agentur, jež mají převzít shánění práce pro nezaměstnané, ochotně pošle stamiliony. Tato věc je příznačná. Pracovní agentury odvedou stejný výkon, jaký měly dosud ve své náplni Úřady práce, jenže daňového poplatníka to bude stát víc. Rejpalové, podle kterých je smyslem reforem omezit roli státu a nechat vydělat soukromé subjekty, mohou být na koni. Místo toho, aby vláda zkvalitňovala veřejné služby provozované složkami státu, rozpouští je v privátním sektoru. Doufejme, že ti, co tento trend aplikují, mají představu podoby společnosti po zavedení reforem v praxi. Na jedné straně může být Jaromírem Drábkem slibovaná efektivita, na straně druhé ale též kolaps sociálního systému, který nedávno v Británii vyvrcholil pouličními nepokoji.

Rád bych panu ministrovi věřil, že mu záleží na klientském komfortu. Ovšem jeho v srpnu medializovaný nápad na vyplácení důchodů prostřednictvím bankomatových karet, jenž vyděsil jak seniory, tak překvapivě i premiéra Nečase, který se asi do té doby nezajímal, co se na ministerstvu práce a sociálních věcí peče, velí zachovávat zdravou skepsi.

Psáno pro ČRo1