Premiér vsadil na to, že demise vlády poškodí Babiše. Rozhodne však umění interpretace

Bohuslav Sobotka přece jen dovedl překvapit. Většina komentátorů hodnotila jeho ostrou kritiku Andreje Babiše s jasnými náznaky, že ho odvolá z vlády, s níž vyrukoval v posledních dnech, jako nepromyšlený a zbrklý tah. Sobotkovi totiž jakoby nezbývalo nic jiného než buď ústup, a tedy image zbabělce, nebo Babišovo odvolání, jímž však učiní z ministra financí mučedníka, a vlastně mu jen napomůže k volebnímu úspěchu.

Sobotka však nakonec vytáhl kartu demise celé vlády. Co to může znamenat? Ono řešení má ze Sobotkova hlediska jistě svoje pozitiva, neboť Babiš není mučedníkem či se mu podobná role bude nyní hrát hůře. A vláda v demisi může de facto vládnout dále, pokud však prezident nejmenuje kabinet nový.

Rusnokova vláda číslo 2?

Tím však výčet pozitiv asi končí a druhé zmíněné pozitivum je zároveň potenciálním velkým negativem. Demise vlády totiž klade další řešení krize do rukou prezidenta Zemana, jenž má nyní možnost sestavit nějakou obrazně řečeno „Rusnokovu vládu číslo 2“, která se může chopit moci velmi rychle, neboť k tomu dle české ústavy stačí vládu jmenovat. Sice musí v určité lhůtě požádat o důvěru, ale vládnout může ještě bez ní, a i pokud důvěru nezíská, může vládnout i docela dlouho poté – hodně záleží, jak si všichni pamatujeme z případu Rusnok 1, na prezidentovi.

A také na ostatních politických stranách, jež mohou reagovat třeba podporou nějaké přechodné vlády, snahou po vypsání předčasných voleb coby protitahem proti přílišnému Zemanovu angažmá a podobně. Variant existuje celá řada a budou se patrně rýsovat v mumraji příštích dnů, ba týdnů.

Premiérovo jednání lze proto (opětovně) hodnotit jako zbrklé a neuvážené. Ale přece jen, připusťme, že mohl konat na základě promyšlenější úvahy. Jeho krok by dával smysl, pokud by sledoval následující strategii: vyvolat politickou krizi, maximálně medializovat Babišovy kauzy, učinit z nich hlavní téma nastávající kampaně, bez ohledu na důsledky pro životnost či složení beztak již jen skomírající vlády. Vláda tedy v tomto scénáři vůbec není důležitá, neboť prioritu má fatální poškození Babišova „marketingového kreditu“ v myslích voličů hnutí ANO, tedy zhruba třetiny těch, co hodlají přijít k volbám. Jde samozřejmě o strategii velmi riskantní, ale Bohuslav Sobotka vzhledem k preferencím ČSSD opravdu nemá mnoho co ztratit.

Pro voliče asi nejlepší, leč zároveň takzvaně knížecí rada v celém současném konfliktu Bohuslava Sobotky a Andreje Babiše zní, že by bylo nanejvýš vhodné oddělit věcnou a politickou rovinu sporu. Ale – cožpak je to vůbec možné? Vždyť kdo vlastně dokáže věcně posoudit například Babišovy „korunové dluhopisy“? Samozřejmě, nějaký ekonom, ale bude mít přístup ke všem dokumentům? Měla by ho popřípadě mít policie, leč na nezávislost vyšetřovacích orgánů zejména ve velkých (politických) kauzách nelze u nás moc spoléhat, přičemž případ Nečas – Nagyová důvěře v jejich nezávislost moc nepřidal, byť měl prokázat opak.

Nevěrohodná kritika

Bohuslav Sobotka navíc nepůsobí v roli hlavního Babišova kritika dvakrát věrohodně. Lze mu jistě namítnout, že se s útokem na Andreje Babiše trochu opozdil. Konkrétně o tři a půl roku, neboť se měl o původ Babišova majetku zajímat již v době, kdy s ním sestavoval vládu. I tehdy (a vlastně dávno předtím) se totiž psalo, že podnikatelskou dráhu předsedy a de facto majitele hnutí ANO provázela řada podivných operací. A tak jako tak, bylo přece nanejvýš vhodné žádat po někom, s kým chci uzavřít politický sňatek (čtyřleté registrované partnerství), aby mi předložil věrohodný audit svého majetku, zvláště jde-li o miliardáře, pověstného svými těsnými kontakty s politiky (za všechny zmiňme Stanislava Grosse, jednoho ze Sobotkových předchůdců ve funkci premiéra i předsedy ČSSD).

Jenže v roce 2013 se Babiš Sobotkovi, otřesenému lánským pučem, náramně hodil. Chtěl-li se stát premiérem, neměl vlastně na výběr. Nyní své premiérství sám ukončil a dlouhodobý vývoj stranických preferencí navíc napovídá, že ho po dalších volbách patrně neobnoví. ČSSD od roku 2013, kdy pod Sobotkovým vedením vyhrála s odřenýma ušima volby, příznivce nezískává, ale ztrácí. Politika sociální demokracie, založená především na rozdávání sociálních dávek a jiných výhod, v tomto volebním období rozhodně nezabírala.

Asi hlavně proto se premiér odhodlal k současnému kroku. Vsadil vše na to, že se veřejnost od Babiše odvrátí kvůli jeho nynější „velké ráně“, avšak interpretace Babišových kauz bude teď ještě více než dosud záviset hlavně na politickém marketingu, na schopnosti oslovit veřejnost. Av tom byl Andrej Babiš, nehledě na věcnou podstatu jeho finančních operací, jež není předmětem tohoto komentáře, zatím výrazně lepší.

Autor je politolog

LN, 3.5.2017