V minulých letech jsem často hovořil a psal o bídě české politiky, když jsem kritizoval úroveň jednání různých představitelů stran ve Sněmovně nebo jejich vystupování v médiích. V uplynulém volebním období, v němž vládla vratká koalice s ne vždy spolehlivou většinou 101 hlasu, se vady a slabiny české politiky spíše zvětšovaly. Zejména v době, kdy vznikly vládní krize a byli vyměněni dva soc. dem. předsedové vlády, se jak uvnitř vládní koalice, tak zejména mezi ČSSD a ODS stupňovalo napětí. Vzrůstala konfrontační atmosféra, agresivita a hrubost.

Tehdy jsem poukazoval na to, že tento způsob opoziční politiky (tzv. nulová tolerance) ztěžuje parlamentní činnost, jež vyžaduje normální komunikaci a v řadě věcí i kooperaci mezi stranami vládními a opozičními. Zhoršuje nejen osobní vztahy, ale působí nepříznivě i na veřejnost. Občané vnímají takové napadání většinou negativně. Nemohou si vážit lidí, kteří se k sobě takto chovají. Očekávají od nich přece jen jistou úroveň, v kritice oceňují spíše vtip a eleganci, nikoli křečovité osobní výpady a urážky.

Zdůrazňoval jsem také, že v parlamentní demokracii založené na systému poměrného zastoupení nelze předem nikoho vylučovat z možnosti nebo nutnosti případné vládní spolupráce po volbách. Bohužel, byla to jen slova do větru. Atmosféra stále houstla a před volbami v aféře plk. Kubice byla zneužita policie, což se v polistopadovém období dosud nestalo. Nemůže být přece ani ve volební kampani všechno dovoleno, nemá-li být ohrožena demokracie nejen v parlamentu, ale v celé zemi.

Volby dopadly 100:100 z hlediska vztahů pravice a levice. ODS, i když se stala nejsilnější stranou, nedisponuje většinou. Kdybychom vycházeli z předpokladu, že uznáváme výsledky voleb i obecné zásady parlamentní demokracie, bylo by možno očekávat, že předvolební agresívní rétorika ustane. Že v této nové situaci strany, především však ODS a ČSSD, bez jejichž dohody žádné trvalejší vládní uspořádání není možné, si uvědomí svůj závazek a odpovědnost vůči občanům a budou v tomto duchu konstruktivně postupovat.

Bohužel, smutný je pohled na parlamentní scénu po volbách. Teprve po třech měsících navrhl Mirek Topolánek prezidentu republiky členy své vlády k jmenování, a promrhal tak řadu týdnů. Přitom mu musí být jasné, že jeho vláda ve Sněmovně důvěru nedostane. Despekt k ústavě, který projevuje ODS tím, že mluví o předčasných volbách, aniž jsou završeny všechny pokusy o sestavení vlády, je už škoda komentovat. Vedení ODS prohlásilo, že v žádném případě nepřipustí vládu velké koalice. Jeho představitelé pak deklarovali, že jsou ochotni jednat se zástupci soc. dem., ale bez Jiřího Paroubka, pro něhož mají vskutku nevybíravé výrazy.

Chápu, že velká koalice, proti níž se před volbami vyslovovali lídři obou stran, není žádné optimální řešení. Z hlediska odpovědnosti vůči občanům však se její možnost nemůže zcela vyloučit, protože volání po předčasných volbách je z demokratického hlediska lehkovážné. Občané se ve volbách, a to ve velkém počtu, rozhodli, a jakkoli dali politikům těžké zadání, ti jsou povinni se s ním vyrovnat, nikoli to vzdát předem, když se jim nedaří realizovat zamyšlený záměr. Politici tím jen dokazují svou nekompetentnost. Když pak člověk sleduje chování řady různých zástupců KDU-ČSL a jejich slovní ekvilibristiku ve vztahu k ochotě bývalého předsedy Miroslava Kalouska jednat se soc. dem. o menšinové vládě, je to zároveň k smíchu i k pláči.

Prožil jsem v parlamentě v polistopadovém období řadu let a v nich obtížné situace, těžší, než je současná, například když se rozhodovalo o existenci společného čs. státu, ale neměl jsem tehdy - i když jsem byl třeba na straně, jež prohrála - pocit takové trapnosti a malosti, jaký musí mít člověk jako účastník těchto jednání. O tom, jak je vnímá mnoho občanů, kteří je ještě sledují, raději nemluvím.
Vlastimil Tlustý mě nedávno ve Sněmovně, když jsem kritizoval úroveň jednání zástupců ODS, obvinil z moralizování. Odpověděl jsem mu, že horší než moralizování je politická nezpůsobilost. A tu, jak se mi zdá, prokazují ve vrchovaté míře představitelé ODS svou arogancí a přístupem k povolebním jednáním, v němž dávají najevo i pohrdavý vztah vůči veřejnosti. A to je opravdu smutné svědectví o stavu současné české politiky.

Právo, 5.9.2006

Autor je poslanec za ČSSD