O tom, že ministryně spravedlnosti Helena Válková patří k nejslabším členům Sobotkova kabinetu, se mluví celé měsíce. Upozornila na sebe jak častými výměnami svých podřízených, tak natahovanou přípravou zákona o státním zastupitelství.

Od začátku února spekulace o odchodu Válkové z vlády zesílily. Značně k nim přispěly články v Lidových novinách a MF Dnes, listech vlastněných šéfem hnutí ANO Andrejem Babišem. 9. února se Válková sešla s prezidentem Milošem Zemanem – ovšem po odchodu z Hradu rezignaci neoznámila. Mluvila jen o znechucení z tlaků, které jsou na ni vyvíjeny.

Dál už stačí jen chronologicky zmapovat kroky a vyjádření aktérů příběhu.

Andrej Babiš 10.2.: „Já jsem předpokládal, že včera po jednání s panem prezidentem to teda jako oznámí. Teďka je nemocná, takže jsme se nemohli potkat, ale víceméně si myslím, že jsme na tom domluveni.“ Krátce poté oznámil Babiš odchod Válkové z vlády sám. A dodal: „O odvolání nemůže být řeč. Paní ministryně se sama rozhodla, že svoje působení chce jako ukončit. Nenavrhnul jsem nic takového.“

Andrej Babiš 14.2.: „Nemusela skončit, ona se tak rozhodla. To, že podala demisi k 1. březnu, bylo její svobodné rozhodnutí. Měla plno pedagogických závazků i argumenty soukromého charakteru, které nechci rozvádět, a došla k názoru, že jí post ministra nesedí.“

Helena Válková 14.2.: „Kandidovala jsem za hnutí ANO, a pokud tedy ono má pocit, že by potřebovala někoho razantnějšího v čele resortu a ne slušnou dámu, tak je třeba na to nějak zareagovat. A já jsem dostala vzkaz víceméně jasný, že bych měla tu svoji misi ukončit.“

Helena Válková 16.2.: „…ale ať to nikdo nevydává za moje svobodné rozhodnutí. Vůbec jsem neuvažovala o tom, že bych rezignovala. Naopak jsem si udělala předpolí a ještě svolávala strategickou skupinu, s kterou jsem jednala v pátek 6. února o dlouhodobých vizích. Babiš mi sdělil, že představou hnutí ANO je, abych skončila co nejdříve, protože medializací mé osoby je negativně poškozováno hnutí ANO.“

Andrej Babiš 16.2.: „Paní profesorka Válková byla naším nejkritizovanějším ministrem. Mnohdy bohužel oprávněně. O tom, že skončí, se mnou mluvila už několikrát, ale vždy nakonec našla důvody, proč ještě pokračovat. Pokud by sama nerezignovala, hnutí by stejně navrhlo její odvolání.“

Miloš Zeman 13.2. v záběru TV Prima směrem k řediteli zahraničního odboru prezidentské kanceláře Hynku Kmoníčkovi: „Válková se mimochodem podělala. Já jí nabídnul pomocnou ruku a ona to odpískala.“ Dál poznamenal, že mínil předvést prezidentské pravomoci. „Chtěl jsem tím demonstrovat svoji sílu a ona se vzdala.“

Pro doplnění výpisek z Ústavy ČR. Článek 62: Prezident republiky jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi. Článek 73: Předseda vlády podává demisi do rukou prezidenta republiky. Ostatní členové vlády podávají demisi do rukou prezidenta republiky prostřednictvím předsedy vlády. Článek 74: Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády.

Tento přehled je výmluvný. Helena Válková, jakkoliv byla špatnou ministryní, se k opuštění funkce nechystala. Postupně odpracovávala svoje chyby a měla v resortu další plány. Když jí byl položen nůž na krk, tak trochu se sesypala - a z mediálního výsluní se stáhla s odvoláním na zápal plic. Ten vyléčila bleskově a po výrocích svého stranického šéfa se začala hájit. S podanou demisí je však smířená.

Andrej Babiš zavelel ke střídání v čele resortu spravedlnosti osobně. S odstupem času bylo potvrzeno, že o odchodu s Válkovou mluvil při návštěvě jejího ministerstva Babišovi oddaný předseda poslaneckého klubu ANO Jaroslav Faltýnek. Zopakoval se tak postup při stahování ministra dopravy Antonína Prachaře z vlády. Babiš o Válkovou dál nestál, ale bál se to veřejně přiznat. Došlo mu, že manažera Agrofertu může odvolat z minuty a minutu a nikdo se v tom rýpat nebude. Odvolat ministryni je ale nevděčnější a ožehavější. Proto trval na tom, aby vše vyznělo jako její demise. Nepočítal však s tím, že si Válková taky řekne své. Až potom přiznal, co dříve popíral – že by Válkovou stejně hnutí ANO odvolalo. Vlastně se ten tvrdý chlapík předvedl coby neupřímný slaboch, který má ke lži stejně blízko jako jím ostřelovaní politici minulosti.

Pozadu nezůstal ani prezident Zeman. V prvním okamžiku se sice Válkové nezastal, ale byl připraven pomoci jí v odboji, do něhož se ale nepustila. Hlavně se však těšil, jak si zase zaprovokuje. Demisi podanou ministryní přijmout nutně nemusí. U odvolání člena vlády premiérem to je jiné – ovšem spor o Nečasova ministra školství Dobeše, kterého odmítal „pustit“ prezident Klaus máme ještě v živé paměti.

Celý příběh je bohužel dalším dokladem nízké úrovně českých politiků (a to i těch nejčerstvějších) a jejich lehkomyslného vztahu k ústavním procedurám. Tímto důvěru občanů v politiku obnoví jen stěží.

NašiPolitici.cz