Mirek Topolánek připomíná kapitána děravé lodi uprostřed moře, jenž nechal v lavorech a rendlících vybrat vodu a teď zapíjí vítězství; nevidí, že voda do podpalubí teče dírou zas. Poté, co jej prezident pověřil vyjednáváním o nové vládě, sestavil „trojkoaliční“ kabinet s podporou rovné poloviny poslanců a spokojeně založil ruce v klín. Vůči ČSSD vystupoval s ultimativními požadavky, jako by mu počet mandátů umožňoval jednat z pozice síly. K dojmu „buldozera Topolánka“ přispíval výzvami k opakovaným „divokým hlasováním“ a „měření sil“ ve sněmovně i „off the record“ vzkazy členů jeho týmu novinářům, že je pár sociálnědemokratických poslanců ochotno zvednout ruku pro novou vládu. Buldozer, který v dosavadních neúspěšných hlasováních o šéfovi sněmovny několikrát ani nedokázal dát dohromady všech sto „trojkoaličních“ hlasů pro svého kandidáta, ovšem vzbuzuje spíše soucit než strach.

Jiřímu Paroubkovi je za těchto okolností lehko být smějící se bestií. Prohlášením, že ČSSD trojkoalici „definitivně“ odepisuje ve chvíli, kdy hrozilo, že Topolánkův tábor podpoří kandidáta ČSSD na šéfa sněmovny, mohl sledovat cíl prozatím zachovat sněmovní pat. Ten je totiž nevýhodný především pro lídra ODS. Prezident Klaus by jej možná vcelku rád jmenoval premiérem a raději nechal pohořet při hlasování o důvěře vládě, aby proti sobě nevyvolal hněv vedoucích činitelů strany, kteří vsadili vše na kapitána potápějící se lodi, leč nepodaří-li se ani do začátku srpna ukončit první schůzi sněmovny, nakonec ho asi přece jen jmenovat odmítne. Vyhlásí, že první vyjednavač se svou misí neuspěl a prstem ukáže na někoho jiného z ODS. V předsálích Hradu už netrpělivě přešlapují ti, jež dnes není moc slyšet – Bém, Zahradil, Gandalovič – a těší se na dohodu s Jiřím Paroubkem.

www.danes.cz