Výraz ve tváři budoucího slovenského premiéra Roberta Fica je den ode dne zakaboněnější. Není se čemu divit. Jeho strana Směr-sociální demokracie ve volbách dobyla nadpoloviční většinu mandátů a je odkázána na sólo-vládnutí. To vypoví o každé partaji nejvíc. Možná se Fico trochu bojí do tohoto zrcadla podívat. Směr bude odpovědný za vše a on je v očích občanů odpovědný za Směr. Ubrání se čerství ministři a poslanci náporu příštích lidoopů, když jeden už povalil celou slovenskou pravici? A dokáží bruslit mezi předvolebními sliby a ekonomickou realitou? Nemluvě o té ohavné nálepce "vlády jedné strany", která skoro působí dojmem, že proběhl jakýsi puč a země opouští demokratickou trajektorii.

Proto Fico již před volbami snil o koaličním kabinetu. Měl by v něm jasnou převahu, ovšem o odpovědnost by se dělil. Nepodařilo se. Tak se aspoň pokusí sestavit vládu s nezávislými odborníky. Jako prvního si vyhlédl renomovaného diplomata Miroslava Lajčáka na post ministra zahraničí. Nestraník prý obsadí i resort hospodářství. V parlamentu pak Fico nabídl opozici jak nezvykle silné zastoupení v čele výborů, tak dvě křesla místopředsedů Národní rady. Tím od sebe na chvíli odvedl pozornost, jelikož pětice srovnatelně slabých pravicových stran se nyní o ně začne mydlit.

Také české publikum by mělo slovenské dění bedlivě sledovat. Důvodů je hned několik. Slovensko na rozdíl od nás zamířilo na základě pravo-levého konsensu do pevného evropského jádra a můžeme být zvědaví, co to s ním učiní. Atraktivním kusem též bude v dnešní Evropě zřídka vídané uplatňování levicových receptů na ekonomické neduhy. Především bychom však měli hltat nálady mezi obyvateli Slovenska. Vrátí se důvěra v politickou třídu? Budou zahrabány dosavadní příkopy ve společnosti, aniž by došlo k hloubení nových? Vypořádá se jednobarevný kabinet s korupcí a klientelismem lépe než koaliční tým, nebo se bude potýkat s nutkáním přivlastnit si stát a finance protékající jeho tepnami?

Českou republikou se dosud sice žádné politické tornádo neprohnalo, ale obloha se zatahuje a dusno vzrůstá. Zatímco s politickou situací je podle sociologů spokojeno pouhých 14 procent dotázaných, v ulicích se průběžně střídají pestré profesní a sociální skupiny. Jenže charismatický spasitel Ficova střihu na obzoru není. Nezbude než aby cestu z krize hledali rozkmotření politici společně. Spatřovat změnu trendu ve shodě levice s pravicí na úpravě přímé volby prezidenta mohou jen zarytí optimisté. Jedna vlaštovka totiž jaro nedělá.

Psáno pro ČRo1