Kdo je vlastně vítězem a kdo poraženým v uplynulých volbách? Při zjištění, že téměř 70 % občanů volby zcela ignoruje, prostě vůbec k volbám nejde, jsou takové volby bez vítězů a poražených, je poražena politika, která se u nás vede.

Mlčící většina vystavila tento podivný účet české politické scéně – 70 % voličů kašle na to, co se u nás děje, kašle na veřejnou službu, kterou politik by měl pro občany odvádět.

Občané nejdou k volbám, protože nenávidí politiky, politikům nevěří, nevěří vůbec ničemu. Bohužel je to přetrvávající jev.

Důvod není, že nemohou, že zapomněli, že prší či svítí sluníčko. Občané jsou hned vedle volební místnosti na nákupech nebo jen venčí pejska, ale k volbám nejdou.

Je to podivný protest mlčící většiny, rezignace, kterou my starší důvěrně známe. Bývalý režim nás naučil se hrbit a mlčet, minulý režim nás zadupával do země. Měli jsme ale děti, které povstaly za nás a přinesly demokracii. Demokracii, která se poněkud vymkla. Jak jinak můžeme hovořit o tak masovém nezájmu jít volit. Bojím se, že dlouho nebude nikdo, kdo by to napravil. Naše děti mají děti, ty raději odjedou do zahraničí, nejdou k volbám, a možnost zásahu do zahnívajícího systému je v nedohlednu.

Skepse a beznaděj. Občané nevěří, že účastí ve volbách mohou ovlivnit veřejné dění. Je to porážka české politiky.

Volební kampaň je asi pro každého jejího účastníka vyčerpávající, pochopitelně záleží na tom, jaký typ kampaně si každý zvolí.

Výsledek voleb není sportovní klání, závody či hra podle pravidel. Lze použít „Sláva vítězům, čest poraženým“ v boji, který se vede nečestnými prostředky? Asi to je politika a každý, kdo se do tohoto klání pustí, s tím musí počítat.

Osobně jsem velmi spokojena, že jsem vedla kontaktní kampaň. Setkávala jsem se s lidmi na ulicích, v klubech, v restauracích, na sportovištích, na koncertech, na soutěžích, náměstích, místních slavnostech, obchodních střediscích, prostě po celém volebním obvodu a panečku byl rozsáhlý. Neformální setkání s lidmi různých názorů, vzdělání, pracovního zařazení bylo pro mě inspirující. Velmi mě to osobně obohatilo. Jsem ráda, že tolik občanů při tak nízké účasti mi dalo svůj hlas, povzbudilo mě to k další práci.

Odměna politiků je účast ve volbách. S jakým mandátem politik pracuje, když nevolí 70 % občanů? Je to nebezpečná skutečnost, která přetrvává delší období. Měli bychom se vážně zamyslet nad tím, zda se neschyluje k vážnějšímu problému, třeba k defenestraci.

Za daných okolností se nedivím panu prezidentovi, že prosazuje zavedení povinné účasti u voleb: občané by měli považovat za samozřejmost, že se podílejí na odpovědnosti za politický vývoj země.