Co uděláte s upadající firmou? Zrušíte ji...

Nad názorem Andreje Babiše, že by se měla zrušit horní komora parlamentu, se pozastavil nejeden z komentátorů našeho politického dění. Většinou vykládali ona slova jako akt pomsty: moji kandidáti neprošli, tak šmytec! Soudím však, že diskuse opomenula jednu evidentní souvislost s myšlenkovým zázemím pána Agrofertu.

Jeho prvotním zásadou přece bylo řídit stát jako hospodářský podnik, jímž do jisté míry skutečně je, tak jako rodina, základ státu, je také malou hospodářskou jednotkou. Všichni samozřejmě víme z vlastní zkušenosti, že se tím úloha a život rodiny nevyčerpávají, že je něčím širším a obsažnějším, než jen propletencem ekonomických vazeb. O státu platí pochopitelně ve větším měřítku totéž, proto Babiš od veřejné presentace svého náhledu na řízení státu poněkud ustoupil.

Zcela jistě se ale idey nevzdal a pokouší se ji prosadit v malém. „Budeme řídit kraje jako firmu,“ hlásal z volebních plakátů. A výrok o zrušení Senátu zapadá do téhož schematu.

Co udělá podnikatel, když jedna součást jeho podniků nevydělává a není velká naděje, že by tomu mělo být v blízké budoucnosti jinak? Doplácí na ni, udržuje ji při životě, sanuje její provoz z výnosu úspěšnějších součástí? Jistěže nikoli. Zruší ji, zavře, rozpustí, zlikviduje... zařízení převede či prodá a zaměstnancům dá padáka.

V roli prodělečné firmy se nyní ocitl Senát. Voliči o něj zájem obecně nemají, pro sdělovací prostředky rovněž není zrovna atraktivní, takže ani napříště neslibuje velký politický zisk. Aktivita v Senátu zřejmě ještě dlouho nebude výkladní skříní žádné strany. A peníze přitom utíkají. Nemysleme jenom na oněch 600 milionů, které zklamaný ministr financí ročně oželí, je to jistě hezká sumička, ale ze státního a to tolik nebolí. Pamatujme raději na obnos, který věnovalo ANO na volební kampaň – ve světle výsledků to byla ukázkově promrhaná investice, prošustrovaná zbůhdarma jako evropské dotace. To už může být citelná újma. A co ušlé zisky do stranické pokladny za senátní mandáty? Skoro milión za hlavu – teď poputují ke konkurenci. Jaké přijmout řešení, aby napříště nemusel hospodářsko-mediálně-politicko-fertilisační koncern opět realisovat ztrátu? Nikdo nezaručí, že se voliči za dva roky znovu nespiknou. Zrušit Senát coby prodělávající firmu je tedy rozhodnutí naprosto konsekventní.

Málo překvapí, že myšlenku na zrušení Senátu přivítal i Miloš Zeman. Spadá to samozřejmě do momentálních námluv obou politiků, ale možná budou na vině i neveselé vzpomínky Jeho presidentstva na dávná volební klání. „Co jsme to tam postavili za debila,“ rozčiloval se tehdejší stranický předseda Zeman, když v senátních volbách kdesi na Novojičínsku propadl soc-dem kandidát. A roku 1998 z 15 postupujících do druhého kola proměnila ČSSD jen 3 šance, nejvíce pobrala Čtyřkoalice, z jejíchž 13 postupujících kandidátů uspěli všichni. Situace se opakovala roku 2000: strana obhajovala 9 mandátů, uhájila z nich jediný. Naopak Čtyřkoalice získala jednoho senátora hned v 1. kole a z 19 postupujících do 2. kola usedlo 16 lidí do lavic Valdštejnského paláce. Jak na to reagoval Zeman? Pozval si v listopadu 2000 do Kramářovy vily na návštěvu Miroslava Grebeníčka a jednal s ním o budoucí spolupráci – takový malý rudý Bamberg. Jak je vidět, šilhání směrem k pohrobkům komunismu šlo Zemanovi vždycky znamenitě.

Zbývá jen občerstvit si v paměti, proč byla 4K tak populární a proč se voliči tenkrát proti ČSSD a ODS spikli. Nevoněla jim oposiční smlouva ujednaná mezi Zemanem a Klausem v červenci onoho roku. Navíc se začali oba dosavadní konkurenti domlouvat na změně volebního zákona, která by upřednostnila obě tzv. silné strany a zajistila jim teplé místo v přední řadě. Kdoví, možná i dnes těm nemnoha voličům, kterým ještě stojí za to vláčet se do volebních místností, cosi v našem státě nepříjemně páchne?