Se vznikem Senátu v nově vytvořené ČR a jeho působením jsou spojeny různé paradoxy. K současným patří to, že v době značného znechucení občanů z politiky se v nedávných senátních volbách ucházel o křeslo nejvyšší počet kandidátů v celé historii této komory.

Po zjištění, že se v druhém kole voleb účastnil nejnižší počet voličů, a při přemýšlení, jak to změnit, je vhodné si připomenout věci již značně zasuté skutečnosti. O zakotvení Senátu v našem ústavním systému byl na podzim 1992 sveden velký zápas. Stoupenci levice byli pro jednokomorový parlament. Např. návrh Ústavy ČR předložený poslanci ČSSD počítal s jednokomorovým Národním shromážděním.

Stoupenci pravice naopak tvrdě prosazovali zřízení Senátu jako pojistky demokracie a garanta ústavnosti. Na podporu se užívaly různé teoretické i praktickopolitické argumenty.

Některé nápady byly kuriózní, když např. z kruhů ODA se objevil návrh na zvláštní dělbu rolí obou komor. Podle špatně přečteného Hayeka měla se jedna komora zabývat právem soukromým a druhá pak právem veřejným.

Posléze jako výsledek kompromisu mezi pravicí a levicí v ČNR při schvalování ústavy se stala Listina základních práv a svobod součástí ústavního pořádku, což pravice dosud odmítala. Zároveň byl jako druhá komora parlamentu zřízen Senát, s čímž posléze souhlasila levice. Senát má proti Sněmovně slabší postavení – například vytváření a kontrola vlády, jakož i státní rozpočet jsou vyňaty z jeho kompetence a i v legislativním procesu má omezenější roli. Nicméně i tak zřízený Senát jako důležitou pojistku ústavnosti a demokracie vyhlašovala pravice za své vítězství.

Tím větším paradoxem pak bylo, že pravice v ČNR, jež se po 1. lednu 1993 stala Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR, odmítla všechny požadavky na zřízení Senátu z českých poslanců Federálního shromáždění po zániku federace 31. 12. 1992 i na vypsání voleb, které by umožnily ústavně zakotvený Senát fakticky vytvořit.

Dala přednost tomu, aby ve svých rukou soustředila pravomoci obou komor, a to až do roku 1996. Tehdy se musely konat po čtyřech letech od léta 1992 nové volby do Sněmovny, a tak po nich na podzim 1996 byly uspořádány první volby do Senátu. Stalo se tak více než 3,5 roku po jeho ústavním zřízení. Do vědomí značné části české veřejnosti tak pravice zakódovala moment nedůvěry k Senátu.

Kdyby byl zřízen Senát z českých federálních poslanců, získal by nepochybně významnou roli, protože tito poslanci tehdy tvořili, jak se říkalo, první ligu, na rozdíl od poslanců ČNR, kteří byli druhou ligou v české politice.

Dnes už nerušit

Vzhledem k tomu, jaký význam pravice Senátu přikládala a pak jej ale fakticky nechtěla ustavit, se ve veřejnosti ustálilo povědomí, že tato komora potřebná pro demokracii v Česku není. Důsledkem toho byla od začátku nízká účast voličů. Proto se také objevovaly návrhy, aby byl Senát zrušen.

Sám jsem se tehdy v tomto směru dosti angažoval, ale žádný takový návrh tehdy neuspěl, a Senát se tak postupně, i když s poměrně slabou občanskou podporou, stal součástí našeho parlamentarismu. Ani já už jeho zrušení delší čas nepožaduji. V současnosti je třeba využít faktické možnosti, které si senátoři svou činností vytvořili, ke zlepšení vztahů občanů k politice a k posílení důvěryhodnosti ústavních institucí.

Pokud jde o úpravy volebních pravidel, jistě stojí za úvahu návrh premiéra Sobotky, aby se druhé kolo konalo až za 14 dní a voliči dostali do schránek kandidátní listiny.

Opětovný návrh prezidenta republiky na povinnou účast ve volbách se s pozitivní odezvou nesetkal. Nutit např. občana levicové organizace, aby šel volit v druhém kole jednoho ze dvou pravicových kandidátů, opravdu smysl nemá.

Náměty, aby se volby konaly jindy, například ve všední dny, jistě stojí za pozornost. V roce 2000 se neosvědčil pokus, kdy se první krajské volby a s nimi spojené volby senátní konaly v jeden den, a to v neděli.

Vzhledem ke značně rozdělené politické scéně, kdy v prvním kole kandiduje mnoho uchazečů (např. v Praze 1 jich bylo patnáct), nejsou podle mého soudu uvážené návrhy, aby se senátní volby konaly jednokolově. Výsledky by tak mohly být velmi nahodilé a příliš pestrá skladba Senátu by mohla jeho ústavní úlohu při zkvalitňování návrhů zákonů v legislativním procesu spíše komplikovat. Druhé kolo senátních voleb je za nynějšího stavu nutné.

Budou-li nově zvolení senátoři dobře pracovat, což si je jen přáti, mohou svým dílem přispět k zlepšení politické atmosféry v zemi. Vzhledem ke „genetické vadě“ spojené se vznikem Senátu si však nemyslím, že dosavadní poměrně nízkou účast voličů lze výrazněji zvýšit.

Právo, 30.10.2014

Autor, bývalý poslanec ČSSD, je ústavní právník