28.3.2024 | Svátek má Soňa


POLITIKA: Sblížil rok 2008 Klause s Paroubkem?

29.12.2008

Rok 2008 byl v české politice významný tím, že v něm proběhly dvoje volby. Na počátku roku se naplno rozjela kampaň před prezidentskou volbou a poté se tato kampaň přesunula do antipoplatkové války, která skončila krajskými a senátními volbami.

Prezidentská volba měla být vlastně téměř formalitou. Poslanci a senátoři ODS byli dlouhodobě rozhodnuti volit svého čestného předsedu a ODS potřebovala ke znovuzvolení Klause získat na svou stranu dalších 18 volitelů. Tím, že Bursíkova strana přišla jako s kandidátem na prezidenta s osobou Švejnara, vznikl nakonec silný konglomerát antiklausovců - zelenými počínaje, komunisty, antikomunisty a socialisty konče. Způsob veřejné volby prezidenta, který byl prosazen levicí spolu se zelenými, nakonec vedl až ke druhému kolu. Prezidentem byl přeci jen zvolen Václav Klaus, volba však jakoby předznamenala budoucí potíže vládní koalice.

ČSSD přišla během prezidentské volby a po ní o své další dva poslance. V případě poslance Wolfa za velmi podivných okolností. Sám Wolf prohlásil, že byl Paroubkem vydírán tím, že pokud nebude hlasovat s ČSSD, bude na něho podáno udání o podvodném čerpání evropských fondů. To se také nakonec stalo a před závěrem roku jsme svědky dalšího úniku informací z policie v této záležitosti. Velmi podobně začala i Čunkova aféra a podle ČT24 má Wolfův případ na starosti i stejný státní zástupce jako v případě údajných úplatků Čunka.

S nástupem léta se prohloubil konflikt i v poslaneckém klubu ODS, kde se stále ostřeji proti vládě stavěl poslanec Tlustý. Ten na svou stranu získal dva poslance, Ranince a Schwippela, kteří mu v první fázi konfliktu jakoby „kryli“ záda. Tlustý mezitím podle TV Nova už na jaře nabídl pozici „volavky“ a nechal TV Nova nafotit své fotografie s figurantkou ve vířivce. Výsledkem byla podzimní aféra Tlustý-Morava, která skončila rezignací poslance Moravy na jeho mandát. Raninec a Schwippel poté odešli z klubu ODS, zatímco Tlustý v něm zůstal a ani přes mnohé výzvy jej neopustil. Hlasování Tlustého, Ranince a Schwippela pak nabralo zcela nevypočitatelný směr a je zřejmé, že tito tři poslanci zvolení za ODS dnes stojí spíše proti vládě.

I u zelených se spory v jejich miniklubu vyostřily natolik, že poslankyně Zubová a Jakubková opustily poslanecký klub a jejich hlasování s koalicí není vždy zcela jisté. Konečně, v klubu lidovců zaujal titulky novinářů „antipoplatkář“ Hovorka, který je dnes rovněž nejistým hlasem pro vládu.

Podzimní krajské volby pak strany vládní koalice výrazně prohrály, zelení nepřekročili nikde hranici 5%, lidovci mírně ztratili, největší ztráty ale zaznamenala ODS, která v důsledku volební porážky ztratila všechny své hejtmany. Klaus volební porážku přičetl na vrub Topolánka a povzbuzoval prvního místopředsedu ODS Béma, aby proti Topolánkovi kandidoval na prosincovém kongresu ODS. Bém ale nedokázal přesvědčit zejména mimopražské organizace ODS, že nabízí lepší osud ODS než Topolánek, a tak neuspěl. Klaus sice pozvání na kongres ODS přijal, ale pouze proto, aby oznámil konec svého čestného předsednictví.

Česko se od ledna 2009 stává předsednickou zemí EU. Vzhledem k tomu, že prezident Klaus zastává vyhraněné negativní stanovisko vůči Lisabonské smlouvě, staví se proti politice Topolánka, který usiluje o ratifikaci této smlouvy v kombinaci se smlouvami s USA o protiraketové obraně, mohou Klaus s Paroubkem nacházet společné zájmy pouze a jenom v oslabené pozici vlády. Proto nedávno oznámená schůzka Klause s Paroubkem byla Paroubkem hodnocena jako informativní a „užitečná“. Paroubek při svých pokusech o vyslovení nedůvěry vládě potřebuje od Klause alespoň náznak, koho by prezident v případě pádu Topolánka jmenoval novým předsedou vlády. Pokud snad získal dojem, že by jmenoval jeho, může se cítit silnější, čímž by se daly vysvětlit jeho poslední výhružky vládě.

Rok 2008 tak končí situací, kdy česká vláda, pravděpodobně bez formální dohody s Paroubkovou ČSSD, bude pod neustálým tlakem a hrozbou vyslovení nedůvěry i v době českého předsednictví EU. Paroubek ostatně ukázal, že bude politický kapitál vytloukat ve všem, včetně zahraničních vojenských misí naší armády. Jak pravil, „70% populace je proti navyšování počtu vojáků a on jen hájí tento názor“. Co tak Paroubkovi, tomuto „naslouchači průzkumů veřejného mínění“, připomenout, že asi 60% populace nesouhlasí s Lisabonskou smlouvou? Tak bychom mohli podle vox populi skončit bez radaru, bez Lisabonské smlouvy a bez vojáků v zahraničních misích. Národ by měl být spokojen a Paroubek taky. Prvního gratulanta k takovému obratu české zahraniční politiky pak lze tipovat téměř s jistotou – byl by jím Putin. Možná, že by o pár centů slevil i na plynu a ropě. Jiří Paroubku, jdete do toho?