Rychlokvaška patří mezi moje oblíbené, i když nyní již méně dostupné letní pochoutky. Taková dobrá, šťavnatá okurka v letním vedru potěší. Bohužel, v současném poněkud sychravém podzimním počasí na podobné rychlokvašky ztrácím chuť a míjím je velkým obloukem. A nejen ty okurky. I politické rychlokvašky ze stran, které mají hodně peněz, ale málo nápadů a málo členů.

Neznám žádnou zemi se stabilním demokratickým systémem, kde by se stejně jako u nás objevovaly stále nové a nové rychlokvašky v politickém prostoru a - jenom proto, že jsou nové - strhávaly na sebe pozornost. Mám na mysli především politicko-podnikatelský projekt pana Babiše a nacionálně podbarvenou tragikomedii Úsvit. Podobně se ale chová i sdružení rodičů a přátel momentálního vládce na Pražském hradě. Nebudu ale mluvit o specifickém uskupení přátel Miloše Zemana, které má za úkol pouze a jenom rozložit ČSSD. Zaměřím se jen na obě dvě nová politická hnutí.

Děsí mě výsledky volebních průzkumů a nevěřím svým očím. Jak může kdokoliv, kdo má všech pět pohromadě po fiasku Věcí veřejných, znovu naletět na stejnou písničku. Co jiného nabízejí oba podnikatelé s politickou mocí, než co nabízel před čtyřmi lety pan Bárta a jeho blondýnky? Při srovnání minulých rozpadlých VV a současných uchazečů o přízeň voličů z obou politických projektů je shod a podobností tolik, až to zaráží.

Jedná se o politické hnutí a jejich kandidáty do PSP, kteří nemají žádné ideové ukotvení. Nejsou ani konzervativní, ani liberální, ani socialisté. Dokonce nejsou ani zelení nebo dokonce komunisté. Sami sebe deklarují jako středové nebo neukotvené subjekty, jako by to byla nějaký výhoda. Každý z nás, voličů, má nějaké názory na svět okolo sebe, uznává konkrétní hodnoty a principy a podle toho se rozhoduje. Někdo má rád holky, někdo vdolky, ale že by existoval někdo, kdo neví, co by chtěl, co se mu líbí a jaké má priority? Nevěřím. Volit kohokoliv, kdo neví, co chce, kam patří a jaké je jeho ideové ukotvení, znamená, že vystavuji pouze a jenom bianco šek. Poslanci zvolení za neukotvené politické hnutí se budou rozhodovat pouze a jenom podle okamžitého názoru, postoje. Takovým se obvykle říká populisté.

Jak Babišův projekt, tak i hnutí Tomia Okamury nejsou politické strany, které mají členy. To je pro zdravý rozvoj každé demokracie důležité. Pouze členové strany mohou volit a také odvolávat svoje představitele, kontrolovat je a také po nich vyžadovat rozhodování, které je v souladu s celkovou politikou strany. Pokud chybí členstvo, kdo bude kontrolovat vedoucí představitele takové politického subjektu? Voliči? Ano, jednou za čtyři roky a to asi nebude stačit. Politických stran a hnutí bez členů, zato s vlivem, již v Česku bylo mnoho a všechny skončily špatně. Počítejte se mnou od ODA, přes Unii svobody až po různá uskupení zelených, VV, LIDEM... Také TOP 09 se bude muset vypořádat s malým počtem členů, a tedy i chybějící vnitrostranickou diskuzí. Nemusím být fanouškem někdy nudných a vždy zdlouhavých stranických schůzí, ale jenom členové ve volbách stranických orgánů v místě, v oblasti, v kraji nebo na celostátní úrovni trvale prověřují svoje politické reprezentanty. A podle výsledků je buď podporují, nebo odvolávají. A když tato vnitrostranická kontrola selže, stačí se podívat na memento ODS z doby Topolánkovy. Až v letošním roce obnovuje ODS svoje vnitřní kontrolní mechanismy a ti, kteří byli zvyklí vládnout bez kontroly, odcházejí k ještě obskurnějším pidistranám v čele s notoricky neúspěšnou kandidátkou v kostýmku.

Projekty bez členů a bez kontroly se brzy rozpadnou. Nahodilá seskupení kandidátů, z nichž mnozí si možná vydobyli individuální úctu, nic nespojuje. Takže při prvním problému, konfliktu se pohádají, odcházejí a zakládají další a ještě menší strany. Příklad Blonďaté bestie Kristýny Kočí z VV je snad pro všechny dostatečně inspirativní. Babišovi se ovečky ztrácejí ještě před volbami, naposled odešel úctyhodný lídr středočeské kandidátky, zbytek se rozpadne, pokud budou zvoleni, na prvním problematickém hlasování.

Vylučování z kandidátek jako u SPOZ, hromadné odchody prý místopředsedů hnutí ANO, rezignace zlínského sporťáka Tittelbacha, to jsou jenom počáteční příznaky budoucích bouřlivých rozchodů.

Přesto se tyto rychlokvašky na jedno použití podle průzkumů chystá volit až 10 % a možná i více voličů. Copak ti lidé, kteří z recese, ze znechucení, z rozčarování nebo snad z nevědomosti nevidí , jak za billboardy a plakáty těchto stran již nic dalšího není? Copak si my voliči nepamatujeme příběh Věcí veřejných a jeho hořký konec? Odmítám uvěřit, že v našem národě může existovat 10-15 % voličů, kteří nepřemýšlejí.