Před zhodnocením těchto sdělení (měla-li být vůbec učiněna), je potřebné jasně říci, že celá diskuse o tak závažné věci nesmí sklouznout k následujícímu nálepkování: "Jsi proti radaru, tak jsi ruský špión, jsi pro radar, tak jsi správný občan této země."

Téma radaru a našeho strategického spojenectví s USA, jako hlavního garanta existence a funkčnosti NATO, je o tom, jaké vidění světa každý z nás má a kde vidí svoji bezpečnost. Jestli v dalším směřování do euroatlantických struktur, či až v nostalgickém snu o době, kdy si tu Kreml mohl dělat téměř cokoli. Ten i dnes nebude váhat nás vydírat svojí ropou a zemním plynem. Tento jakož i další postoje jsou však legitimní.

Obě zprávy nám neříkají, a to logicky, zda při činnosti tajných služeb na našem území dochází k porušování zákona a jaká opatření proti tomu jsou realizována. Například, zda Policie ČR v tomto směru koná. V normální demokratické zemi by jasným stanoviskem k této věci bylo vyjádření vlády, zda jde o věc natolik závažnou, že občan ČR byl do věci mediálně vtažen s takovou intenzitou. Nezpochybňuji krátké a jasné prohlášení premiéra ani v nejmenším, jen bych byl klidnější, kdyby se politické elity uměly dohodnout na oblastech našeho bezpečnostního ukotvení, aniž by z toho činily volební téma či nástroj politického boje. Jistě by to pomohlo i běžnému občanovi v základní orientaci v tak důležité otázce, jakou je jeho bezpečnost. Mě činnost tajných služeb na našem území, majících různé zájmy, nepřekvapuje. To, že tak činí pod různým krytím včetně diplomatického, je běžné. Fundamentální otázkou však je to, co tím sledují. Pokud "jenom" monitorují různé oblasti našeho života a nesnaží se ovlivňovat zásadní politická rozhodnutí o dalším směřování ČR či se nesnaží zemi ekonomicky, vojensky a jinak poškodit, pak můžeme zůstat relativně klidní.

Pokud jde však, jako v tomto medializovaném případě, o prodlouženou výkonnou ruku ruské vlády k ovlivňování toho, co jsem zmínil, pak je potřebné se tím zabývat, zvláště porušují-li naši občané, kteří jim v tom eventuálně pomáhají, naše zákony. A to především i ve světle nového agresivního kurzu ruské zahraniční politiky.

Pro úplnost je třeba říci, že zde působí i zpravodajské služby členských zemí NATO a dalších demokratických zemí. Ty však nečiní nic, co by ovlivňovalo výše zmiňovaná rozhodnutí politiků a vedlo k poškozování zájmů této země.

Vláda by se měla obsahem zpráv vážně zabývat, dát službám vše, co k eliminaci hrozeb potřebují. Vyřazení opozice z řešení naléhavých bezpečnostních zájmů ČR bude jenom na škodu. Parlament by zase měl kontrolovat, zda služby dodržují stanovenou zákonnost.

Seznamování se s jednotlivými případy aktivit cizích služeb mu nepřísluší. Věřím, že vláda využije tohoto momentu, jak nastartovat kýženou spolupráci v otázce bezpečnosti této země, a že ji opozice konstruktivně přijme. Tato země a její občané si to nepochybně zaslouží.

Právo, 30.9.2008

Autor je bývalý náčelník Vojenské zpravodajské služby, dnes bezpečnostní poradce