Nelítostný politický boj je tradiční součástí moderní společnosti. Ani jeho zostřování nemůže nikoho překvapit. Starosti by nám ale měla dělat houstnoucí, stále dusnější atmosféra ve společnosti, jejíž součástí je ztráta elementární důvěry voličů k politikům i mezi politickými aktéry navzájem. A na pozadí toho všeho nám eroduje stát.

Koalice válcuje opozici, Sněmovna Senát, vláda odbory v rámci tripartity. Kabinet už nenaslouchá ani svému poradnímu orgánu NERV (viz penzijní reforma či potírání korupce). Nesrozumitelným jazykem hovořící ministryně kultury válčí s Národním divadlem. Drsné vztahy panují uvnitř samotné Nečasovy koalice. A teď čerstvě slýcháme o nedostatku pro diskusi uvnitř ODS, kde se část členů odmítá smířit s kompromisem, který stranické špičky dojednaly s TOP 09 a platformou LIDEM ohledně změn daňových zákonů.

Za přispění dosluhujícího prezidenta Václava Klause, jenž zprvu poťouchle a nyní už zcela systematicky tepe stávající pravicovou družinu ve Strakově akademii, se v ODS rozpoutala rebelie, která může přivodit konec vlády i předčasné sněmovní volby. Představa, že by se v současné vřavě poskládala nějaká (staro)nová vládní většina, je naprosto naivní. Nečasův kabinet by odešel uprostřed práce: kontroverzní penzijní reformu ještě těsnou většinou prosadil, na neméně sporné církevní restituce ale scházejí síly…

Zatleskala by opozice i podstatná část veřejnosti. Z hlediska fungování liberální demokracie u nás bychom ale veselí být nemohli. Potvrdilo by se, že vládnout zde je stále těžší. Nízká úroveň politiků a jejich neschopnost vést dialog s kolegy, s partnery a s veřejností ústí ve vratkost vlád, koaličních většin, ale i vedení konkrétních partají.

Navíc dochází k postupnému rozkladu státu. Peníze scházejí i na důležité agendy, jako je ochrana bezpečnosti občanů. Snižují se rozpočty a personální stavy ve veřejné sféře – od policie až po školství. Stát má potíže s výběrem daní, vrší se celní úniky. Léta oficiální lihovarníci varovali stát před zvětšujícím se černým trhem s alkoholem. Vše se zodpovědně řeší až nyní, kdy stoupá počet obětí metanolu. Zjišťuje se, že ledaskde vám nalijí ledasjaký sajrajt, aniž by to měla pod kontrolou hygiena či živnostenské úřady. Hlavní hygienik ČR, několik měsíců podezřelý z nekalých kšeftů, je na neplacené dovolené a ministr zdravotnictví ho ne a ne odvolat, ne a ne nahradit. Korupce vybujela natolik, že si policisté běžně chodí pro špičky celostátní a regionální politiky.

Státní infrastruktura prochází redukcí. Veřejné služby jsou omezovány a zelenou dostávají soukromníci – v oblasti dopravy, komunikací, zdravotnictví, školství, politiky zaměstnanosti, exekucí… Přibývá už i bezpečnostních agentur, po Chomutově běhá soukromá domobrana, slýcháme o možné privatizaci věznic.

Nejčastější argument zní: stát to neumí, je nejhorší možný hospodář, privátní sektor pracuje efektivněji. Zapomíná se ale na sociální, lidskoprávní a ekonomické souvislosti.

Správným řešením by naopak mělo být obnovení funkčnosti státu a zkvalitnění jeho politického a manažerského řízení. Jenže: zákon o státní službě dodnes nebyl zaveden, podněty nevládních organizací připomínají hrách házený na zeď, vůle k rozumné regulaci schází a doporučení z Bruselu házíme do koše. Namísto Evropské unie, s vysokým standardem veřejné správy, lidských a sociálních práv, stále častěji hledáme vzor v Číně nebo Rusku, tedy zemích, které hospodářský růst nadřazují kvalitě života občanů. Už i premiér Nečas cítil potřebu složit poklonu těmto gigantům, a tak se pustil do "dalajlámismu" a Pussy Riot…

Překvapí pak někoho, že v zemi, jež neví, kam geopoliticky patří, v níž je rozhašená politika a kde lidé slepnou a umírají po kořalce (s kolkem, zakoupené navíc v běžném obchodě) skončí studentské volby tak, že vedle sebe na stupních vítězů stojí protestní Česká pirátská strana a extrémisté z Dělnické strany sociální spravedlnosti?

NašiPolitici.cz