Nebýt vyhlášení amnestie, byl by poslední novoroční projev Václava Klause v roli prezidenta České republiky nezajímavý. Shrnout by se dal do věty: Situace se v naší zemi zhoršila, stále jsme na tom ale dobře.

O poznání pozoruhodnější jsou však reakce ostatních politiků. Již léta mi vrtá hlavou, kde se vyučuje ona nekritičnost, ba servilita, která od nich rok co rok zaznívá. Dokonce i z lídra radikálních komunistů Vojtěcha Filipa se na přelomu roku stává krotký beránek.

Letos se politici mohli předklonit hned dvakrát. Poprvé při hodnocení Klausových slov. Připomeňme, že prezident se opřel do nesourodé a nestabilní vlády i do negativistické a nepřesvědčivé opozice. Premiér Petr Nečas ocenil projev státníka obsahující kritickou analýzu. Potěšil ho i Klausův důraz na práci a tradiční hodnoty. Stali jsme se tak svědky vzácné shody dvou konzervativců, kteří si jinak během roku nastavují nohu, jak jen to jde.

Předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg slyšel spíš kázání. Všiml si i toho, že Klaus nenaznačil cestu ke zlepšení naší situace. Přitom paradoxně totéž prezident vyčítá opozičním stranám. Předsedkyně LIDEM Karolína Peake také přispěchala s pochvalou muže, který ji prakticky na hodinu propustil z ministerstva obrany, a vyzdvihla Klausovu obhajobu parlamentní demokracie. Líbilo se jí též prezidentovo varování před spasiteli nabízejícími rychlá a nebezpečná řešení.

Prezidentský adept Miloš Zeman má Klausův projev za vyvážený a zdravě kritický. Vojtěch Filip pochválil prezidenta za reflexi zhoršující se situace v ekonomice i společnosti. Chyběla mu však, stejně jako třeba Radku Johnovi, zmínka o korupci, když prezident neopomněl tepat jakousi rozmařilost občanů. Jako by snad předsedové KSČM a Věcí veřejných ani neposlouchali dřívější Klausova vystoupení, v nichž bylo jasně vysvětleno, že korupce je podle něj přeceňována a nafukována. Předseda ČSSD Bohuslav Sobotka si všiml, že Klaus zapomněl na vlastní podíl, jenž má na současném znepokojivém stavu země. Hlasitého uznání se prezident dočkal od šéfa národních socialistů Jiřího Paroubka. Klausův letošní projev prý byl nejlidštější a nejstřízlivější za uplynulých deset let. Přitom ve skutečnosti prezident zformuloval ještě ucelenější nacionálně-konzervativní pravicovou ideologii než poslední dva premiéři, Petr Nečas a Mirek Topolánek, dohromady.

Ještě zamotanější to je s reflexí vyhlášené amnestie. První reakce byly nad očekávání vstřícné – od Paroubka, Schwarzenberga i Filipa. Zajímavě se v hodnocení rozešly špičky sociální demokracie. Oranžoví místopředsedové Michal Hašek a Marie Benešová stejně jako lídr TOP 09 uvedli, že amnestie je užitečná a uleví věznicím. Jejich kolega Lubomír Zaorálek už ale včera pronesl obavu, že Klaus mimo jiné zametá stopy za svojí érou plnou případů korupce a klientelismu. Prezidentský kandidát ČSSD Jiří Dienstbier vidí v amnestii stylový závěr Klausova prezidentování a považuje ji za nepřijatelnou. Klausovi vytkl, že z amnestie nevyňal ekonomické trestné činy a korupci. Rozpaky během úterka přiznali i další uchazeči o Hrad – Miloš Zeman, Jan Fischer a Zuzana Roithová. No a dnes, ve středu, už převládá kritické hodnocení i od těch, co včera byli ještě shovívaví.

Z bilance reakcí na novoroční projev prezidenta se dá lehce rozpoznat, nakolik je tuzemská politika plná chaosu a improvizace. Politici chtějí hlavu státu trochu pochválit, trochu zkritizovat. Vše pochopitelně s mírou, "aby se neřeklo". Nedochází jim přitom, že si s nimi Václav Klaus už léta hraje jako kočka s myší. Je to o to snazší, že drtivou většinu politických aktérů o hlavu převyšuje ve vzdělání i politické strategii a taktice. Zatímco se Klaus pohybuje ve svém světě, který se snaží rozprostřít všude kolem nás, podstatná část jeho kolegů žije ze dne na den a umění politiky je pro ně španělskou vesnicí. Jsou spíše přeborníky drobných kuloárních čachrů. Jen nemnoho je těch, co dokáží držet s Klausem krok a kontinuálně kritizovat jeho názory a dobře promyšlené konkrétní politické kroky, ke kterým se letos přidala i překvapivá amnestie.

Svým způsobem bude Václav Klaus na Hradě od března chybět. Nemuseli jsme s ním souhlasit, avšak vždy dokázal inspirovat k polemice a byl vděčným předmětem analýz. To teď skončí. K nejvážnějším uchazečům o jeho křeslo patří unavení veteráni nebo adepti v lepším případě pečlivě civilní, v případě horším až nudní. Pro činorodého Klause je to ale šance zářit i na vejminku v podhradí.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6