16.4.2024 | Svátek má Irena


POLITIKA: Privatizovaná policie

21.1.2011

Vybodněte se na čtení této úvahy a rychle se utíkejte optat nejblíže se vyskytujícího policisty, která strana jej do jeho pozice jmenovala. Pak vyhodnoťte míru své důvěry v onoho policistu (či policistku) a v onu stranu. Nebude-li vysoká, raději se kliďte někam jinam a příště si ve volbách do Poslanecké sněmovny zvolte policistu jiného.

Ne, nezbláznil jsem se. To jen politické špičky, partajní bezpečnostní experti a někteří novináři.

Ministr vnitra vypsal výběrové řízení na post policejního prezidenta, aniž by panovala shoda nad tím, že takto postupovat může. Je však přesvědčen, že vše proběhlo podle zákona. Má na to prý protokol podepsaný právníky nejen z vnitra, ale i z legislativní rady vlády. Jako by právě oni byli těmi nejneomylnějšími vykladači zákona. Ale budiž.

Od poslanců ODS se zase dozvídáme, že ministr vnitra nového policejního prezidenta jmenovat nemůže. Brání tomu prý koaliční smlouva, podle níž musí ministr postupovat ve shodě s premiérem – a tato shoda schází. Tento „fakt“ zopakoval ve středečních Událostech, komentářích České televize i komentátor Respektu Jaroslav Spurný. Slyšte: Koaliční dohoda je nad zákon!

Aby toho nebylo málo, přispěl v televizní besídce se svojí trochou do mlýna předseda sněmovního bezpečnostního výboru František Bublan (ČSSD). A rovnou koalici poradil, ať si pro uklidnění situace třeba rozdělí funkce prezidentových náměstků. Možná to byl jen pokus o vtip, v tom případě ale nepovedený. Vždyť žijeme v zemi, kde se stranicky nominují i náměstci Státního fondu životního prostředí a patrně též dalších podobných institucí. Máme totéž očekávat v řadách policejních důstojníků? To už je pak lepší volit si vlastního šerifa v přímém hlasování občanů.

Ještě včera jsem kroutil hlavou nad tím, jak rychle se ambiciózní policisté dokáží proměnit ze sympatizantů ODS ve fanoušky Věcí veřejných jen podle toho, kdo zrovna sedí v ministerském křesle. Dnes už se nedivím ničemu. Ale nebojme se, ne všichni uniformovaní muži a ženy jsou véčkaři. Resortem údajně dál bloudí spousta věrných Ivana Langera. Tu udělají dusno, tu pustí nějakou informaci médiím. Taky proč ne, mezi bývalými vnitráckými ministry má Langer pověst toho nejmazanějšího. Zbytek policejního sboru nejspíš vykrývají zvědi ABL, poněvadž i bývalý majitel této agentury, ministr dopravy Vít Bárta, je v podezření, že do vnitrácké agendy zasahuje víc, než mu v jeho roli přísluší.

Nyní je už jasné, proč Nečasova vláda hodila připravený zákon o státní službě pod stůl. Vždyť za jeho platnosti by nám pochyběly veselé scénky se zábavnými lidmi, kteří sice na rozhodujících místech státní správy sedí, ale nic nevědí, poněvadž jejich jediným relevantním vysvědčením je správná partajní legitimace. V ozbrojených silách zase dochází k udržování chaosu a nejistot prostřednictvím finanční decimace příslušníků. Jsou podhodnoceni, s mizerným technickým zázemím - a navíc je řídí ambiciózní straničtí vyslanci.

Už jen zbývá, aby se před televizní kamery postavil nějaký vykuk z Liberálního institutu, pohovořil o selhání státu a navrhl policii, respektive dohled nad naší bezpečností zprivatizovat. Vždyť tuto veřejnou službu nám možná kvalitněji dokáže poskytovat privátní subjekt! Pak se budeme moci do krve pohádat, zda je lepší věnovat policii soukromníkům, nebo politickým stranám, které se ohánějí potřebou její depolitizace nejvehementněji tehdy, když ji potřebují vytrhnout z rukou konkurence a získat pod svoji vlastní kontrolu. Buďme ještě rádi, že hlavními aktéry skeče, který už několik týdnů probíhá před našima očima, jsou komický ministr John (VV) a slabý premiér Nečas (ODS). V jiné zemi a s tvrdšími politiky by podobný spor klidně mohl být provázen pouličními přestřelkami…

Jen tak mimochodem, úvodem zmíněná komise vybrala za policejního prezidenta Petra Lessyho, dosavadního náměstka jihomoravského policejního ředitele. Prý snad má jít o schopného policistu a slušného člověka. Ale zajímá to ještě někoho? Pro pana Lessyho a jeho druhy v uniformě nemám na pozadí nezodpovědného politického cirkusu ani gratulaci, ani povzbudivá slova. Pouze kondolenci.

Psáno pro Deník Referendum