To, že akce státních zástupců a jejich spojenců na ÚOOZ je skutečně politickým převratem směřujícím proti současnému demokratickému, sice nedokonalému ale stále demokratickému systému České republiky, nelze už dál pochybovat. Jeho důsledkem je změna české politiky, je jen otázka, kterým směrem. Doposud o směřování našeho státu rozhodovali volení politici a nikoliv jakobínští "státní zástupci" a policisté, jak se děje teď. Můžeme nadávat, že politici jednají spatně, že někteří z nich kradou a jiní lžou, ale prozatím se žádná jiná forma vlády neukázala lepší. Ani žádné vojenské anebo politicko-policejní převraty alias "pokusy o nápravu". Ať se jednalo o řecké plukovníky, kteří chtěli zachránit Řecko před "bolševismem", a proto nejprve odstranili demokraticky zvolenou vládu, aby pak zavedli - jakoby demokratickou "nepolitickou a nepodplatitelnou" - vojenskou diktaturu. Jistěže v zájmu "lidu, svobody a práva".

Také v bývalém Sovětském svazu "bojovníci za právo a spravedlnost a lidi ", za práva "pracujících" a jako ochranu před vlnou "kapitalistického rozkrádání" státu vyhlásili výjimečný stav. A zřídili "Státní výbor pro výjimečný stav v SSSR", v jehož čele zasedli pučisté (Baklanov, Krjučkov, Pugo a další). Gorbačov byl odstaven od moci. V Moskvě se ovšem poslanci a Moskvané zabarikádovali v Bílém domě, hlavní administrativní budově RSFSR, a čekali příjezd armády, která tam byla povolána. Armáda přijela a bez ohledu na tzv. "příkazy nového vedení" ochránila parlament. Za tři dny bylo po puči. Totiž po "cestě za spravedlností a právem", jak to definoval vůdce pučistů po vyhlášení výjimečného stavu, když jej pučisté dosadili do prezidentského křesla. Na ony tři dny.

Ať tak či onak, napadlo mne toto srovnání, když jsem viděl tiskovku vedení státních zástupců a vedení ÚOOZ a jestli tihle působili jako "praví demokraté", tak to já jsem "malajskej kloboučník", jak se říkalo za mého mládí.

Ovšem v Moskvě byl tehdy Boris Jelcin, muž činu, a když se Gorbačov politicky i lidsky podělal, postavil se státu do čela. Což se u nás nestalo. Jak vylíčil vždy z těchto kruhů dobře informovaný týdeník Respekt v redakčním článku, pánové Nečas, ministr spravedlnosti Blažek a šéf vnitra Kubice, když jim přišel "výkonný orgán" prokurátorů, pardon, státních zástupců Robert Šlachta sdělit, že jdou zatknout vedoucí kanceláře ministerského předsedy a šéfy vojenské rozvědky, tedy že likvidují demokratickou moc přes hlavy vlády a parlamentu, nezmohli se tihle hrdinové na nic.

Ostatně i představa, že přijdou nějací hoši z ÚOOZ v noci pro bývalého, ale i současného šéfa vojenské rozvědky a odvedou si je v klepetech a armáda se na nic nezmůže, ukazuje, kdo tady "má koule". A kdo je k ničemu. Navíc když zatčení a uvalení vazby je odůvodňováno tak idiotským a evidentně na vazbu nedostačujícím způsobem, že normální armáda by si došla na policii pro své šéfy osobně. Dovedu si představit, co se dělo v kancelářích NATO, když jakýsi "okresní" protimafiánský útvar sebral hned dva držitele těch nejvyšších vojenských tajemství NATO, a tedy i USA! Zbláznili se ti státní zástupci a policajti?! S odůvodněním, že nechali sledovat jednu ženskou na přání jiné ženské?

Ovšem vše to má politickou logiku. Naši intelektuální borci z pražských kaváren tak dlouho hledali tu "nejlepší a nejspravedlnější demokracii", až tady máme policii, která zatýká, koho chce, na pokyny prokurátorů, kteří se ani nesnaží předstírat, že by k tomu byl skutečně vážný důvod.

To bylo chytrých keců, jak je "oposmlouva odporná", přestože nebyla ničím jiným než u nás pokusem uskutečnit dlouhá léta vyzkoušenou "rakouskou cestu". Až tady máme z řetězu utržené prokurátory a policisty, kteří se chovají a předvádějí spíš jako "veřejná" mafie.

Obrázky, na které jsme byli televizí pomalu uvykáni, jak zakuklenci v džínách sráží na ulici lidi k zemi a řvou na ně, i když se rozhodně od pohledu a podle pozdějších zjištění nejedná o nebezpečné zločince, nás měly připravit. Policie a prokurátoři - pardon, samozřejmě "státní zástupci, že?!? - už delší dobu předváděli vybraným novinářům a televizním reportérům do té doby slušné a neagresivní občany v poutech a v předklonu jako jednoznačnou hlášku všem: "Moc jsme MY!!! Vy všichni jste jen nýmandi, s kterými si, pokud budeme chtít, uděláme co chceme!"

Ve společnosti je velká poptávka po "spravedlnosti". Po boji proti "kmotrům". Vše z velké části vyhecované na politickou objednávku a podporované mnoha medii ze zištných důvodů a vedenou mnoha rádoby investigativními novináři. Ve skutečnosti často obyčejnými figurkami řízenými policií a vlivovými skupinami (za všechny viz Radek John).

Začali jsme se v poslední době společensky podobat nešťastné a ekonomicky se potápějící Itálii, kde před třiceti lety vypukla akce Čisté ruce. Jako takzvaný boj proti úplatným politikům a stávajícímu "neřádu". Postupně a po krocích začala od toho okamžiku být italská politika - od té vrcholové až po tu nejnižší - řízena jen tím, co odsouhlasí italská justice, hlavně prokurátoři a policie.

Začalo to všechno přitom nadějně. Itálie byla rozežrána politickým nepotismem, zapojením bývalých italských fašistů a mafiánů do politiky. Vše vyústilo v letech 1992-1993 obřími korupčními skandály v souvislosti s akcí Čisté ruce (Mani pulite). Celá poválečná generace politiků z obou největších stran, Křesťanskodemokratické strany i levicové PSI, byla postupně - právem, ale často i neprávem a na objednávku - zkompromitována a odstavena. Nový, takzvaně "čistý" politik Giuliano Amato, právník a profesor, člen "Italské asociace konstitucionalistů", byl zvolen premiérem. Jeho vláda pak k údivu voličů vydala vládní Dekret, který všechny pravomoci vyšetřovat korupční systém - ve skutečnosti cokoliv, co někdo nazve korupcí bez ohledu na fakta - převedl na policii (kontrolovanou vládou) a s ní spojené prokurátory. Naštěstí italský prezident Oscar Luigi Scalfaro pak odmítl dekret podepsat a označil ho za protiústavní. Pokus o policejní stát byl v Itálii zažehnán. Otázkou je, jak by se zachoval u nás náš president a hlavně jak by se zachoval předseda Ústavního soudu.

Přes zákaz této pravomoci v praxi od té doby vzrostla nebývale v Itálii moc "soudcokracie" (spojená s většinou levicových sil), tedy vláda soudů, prokuratury a policie. Italské vlády a parlament vedou od té doby válku o moc ve státě a výsledkem je nebývalý ekonomický a politický úpadek země.

Zvítězí-li i u nás síly, které daly do pohybu tuto aféru postavenou "na vodě" a na politických jakobínských heslech a mediálních výkřicích, staneme se stejně upadajícím státem jako Itálie. Jenže oni měli odkud padat. To my tolik nemáme. Jsem ke dnu blíž.

Nevím, zda vůbec někdo věří ve "spravedlivé cíle" této akce a jejích hybatelů. Když jsem však viděl, jak vedou ozbrojení testoteronoví zakuklení svalnatci, silní a jistě že i chytří jako býk, paní Nagovou spoutanou v "medvědovi", chtělo se mi zvracet. Větší nechutnost jsem u naší policie neviděl. A předváděnou ostentativně a opakovaně na všech televizních programech. Nedávno mocná a elegantní žena, na obrázcích jen v narychlo nataženém tričku, jak ji "v noci sbalili", vedená, doslova vláčená spoutaná v "medvědovi" do auta.

"Medvěd" je nechutné eskortní, záměrně ponižující a týrací zařízení. Je to silný kožený poutací pásek-řemen, pevně utažený kolem pasu. Vepředu jsou k němu na krátkém řetízku znemožňujícím pohyb rukou přidělaná pouta takže jste naprosto bezbranní proti jakémukoli násilí. K trýznění osoby stačí například jen ji vzít za rameno a postrčit kupředu atd. Opasek při sezení brání v pořádném dýchání, želízka se zařezávají do zápěstí, jste dlouhodobě s rukama v nepřirozené pozici, v automobilu se nemůžete pohnout a trpíte, jak říká Rath, "jako zvíře". V civilizovaných státech se toto opatření používá jen pro zvláště nebezpečné a agresivní zločince.

Je to odporné, nechutné, ponižující, zvrhlé a ten, kdo to nařídil udělat ženě, nehledá spravedlnost, ale chce ji záměrně týrat a mučit. Je to obzvláště trýznivé pro osoby doposud slušné, žijící v civilizovaném prostředí v civilizované společnosti a zvyklé na dodržování lidské důstojnosti.

Ten, kdo to nařídil a strpěl, tedy příslušný státní zástupce a řídící policisté, nepatří do demokratické justice. Šlo o záměrné ponižování a týrání. Patří-li to k "běžným úkonům" policie, jak jsem slyšel "vysvětlení", je na čase, aby parlament ihned zasáhl a nechal tuto praktiku okamžitě zrušit.

Jak to, že to ministr spravedlnosti strpí? Jak to, že tomu může přihlížet velící policista? Jak to, že nezasáhne parlament? Čím se zabývá vysoká státní zástupkyně, když jí toto svévolné trýznění z hlediska práva stále nevinného a všech práv požívajícího občana uniká?

Dramaticky se tak potvrzuje tvrzení poslance Ratha, že u nás nejde policii a vyšetřovacím orgánům o právo a spravedlnost. Jde o úřady a státními zaměstnanci resortu justice páchané bezpráví, násilí a zneužívání moci. Podle mne jde o závažný trestný čin viz Trestní zákoník - Část II. - Hlava X. - Díl 2 § 329 Zneužití pravomoci úřední osoby.

(1) Úřední osoba, která v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou závažnou újmu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch

a) vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu,

b) překročí svou pravomoc, nebo

c) nesplní povinnost vyplývající z její pravomoci,

bude potrestána odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo zákazem činnosti……

(2) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán,

….. c) způsobí-li takovým činem vážnou poruchu v činnosti orgánu státní správy, územní samosprávy, soudu nebo jiného orgánu veřejné moci,

….. e) spáchá-li takový čin zneužívaje bezbrannosti, závislosti, tísně, rozumové slabosti nebo nezkušenosti jiného.

Kdyby si někdo z dnešních jakobínských prokurátorů - pardon, státních zástupců - anebo policistů myslel, že jen tak u počítače plácám, jistě si najdou v archivech doklady o tom, že jsem byl přítomen zatčení mého otce a opakovaných prohlídek našeho domu příslušníky StB v letech 1951 až 1953 a viděl jsem zevnitř Pankrác, Ruzyň, Kartouzy i Leopoldov už jako chlapec. Byl jsem svědkem i objektem zatýkání, výslechů a jiné " práce" StB a SNB v letech po roce 1969, a to včetně toho, že mne na pracovišti zatkli maskovaní příslušníci se samopaly a eskortovali do Ruzyně, atd. Vím tedy, o co jde. A co se jak dělá. Byl jsem sice protistátní živel a plíživý kontrarevolucionář, ale v "medvědovi" mne nevedli nikdy! Ani mne nenutili dělat nahého dřepy. To je u nás zřejmě ono "zlepšení" v rámci hesla "Pomáhat a sloužit". Jenže komu a čemu?!?

To, co předvádí naše policie a vybraní státní zástupci s obviněnými a jak manipulují s fakty a veřejností, je docela obyčejná prasárna. A nemá to se zákony a spravedlností nic společného.

Ovšem měli by si dotyční pamatovat, že na každého jednou dojde. A je úplně jedno, zda má pravdu Petr Hájek, který za tím hledá Američany a Temelín, někdo jiný zase Rusy a jiní Merkelovou (viz plánovaná cesta Zemana a jeho předem ohlášené "významné prohlášení") atd.

A politici by neměli být banda připosranců klepajících se v koutě, když někdo začne blábolit, že politická trafika je trestný čin "na vazbu". To by podle této logiky musel být zatčen FBI současný americkým velvyslanec USA u nás, musela by být rozehnána Evropská komise, protože tam se funkce jinak nepřidělují, a měly by se vlastně zrušit volby, protože jsou také vlastně uplácením.

Jen osobní poznámka k "panu slušnému" Nečasovi. Nechat si od neoholeného policajta sdělit, že mi zavřou milenku a letitou nejbližší spolupracovnici a nepokusit se s tím chlapem vyrazit na místě dveře a jen zamektat " Dělejte svou práci", to je teda úroveň předsedy vlády v zádech s ochrankou!

To i ten Dubček se alespoň slovně bránil, když jej a jeho lidi Sověti zatýkali na ÚV. A jistěže i je zatýkali jen v rámci "předpisů" a boje za lepší příští…

To je vždycky tak, že, milí policisté a prokurátoři…..