24.4.2024 | Svátek má Jiří


POLITIKA: Předčasné volby ano, ale…

16.11.2006

Už 3. června po sněmovních volbách bylo jasné, že jejich výsledek přinesl české politické scéně těžkou hádanku. Vyrovnání hlasů pravice a levice je skutečně mimořádné. Zpochybnění volebního zákona předloženého ODS a ČSSD v době tzv. opoziční smlouvy bývalým prezidentem Václavem Havlem přineslo rozhodnutí Ústavního soudu, které zásahem do zákona vytvořilo systém vedoucí až k letošnímu povolebnímu patu.

Situace nezáviděníhodná pro všech pět stran, které se dostaly do sněmovny, pro levici i pravici. Vítěz voleb je sice na světě, ale jasné vítězství nemá. Rozhodnutí voličů poznamenané upraveným volebním zákonem je půl na půl. Výsledek má jediné řešení – dohodu dvou nejsilnějších stran, pokud ne dohodu všech, respektive všech demokratických stran ve sněmovně.

O domluvu se tu více, tu méně jednotlivé strany skutečně už více než 5 měsíců pokoušejí. Výsledek je tu více, tu méně blízký řešení. V současné době hlavní protagonista politického léta a podzimu 2006 Topolánek jedná tak, že lze věřit jeho matematickým schopnostem. Sto je sto, ať se levá nebo pravá strana mince jakkoli převrací. Bez dohody s ČSSD (ať o velké koalici, ať o variantách opoziční smlouvy, ať o volebním zákoně či předčasných volbách) je jen druhá možnost – pokus o vládu sociálních demokratů, která by ale bez zainteresování komunistů nebyla možná.

Není divu, že se Topolánkovi nechce jednat s Paroubkem, který je v ČSSD reprezentantem dost nevybíravých manýrů. Ostatně právě chování Paroubka možná přispělo k tomu, že KSČM v letošních sněmovních, komunálních i senátních volbách utržila porážku. Není divu, že Paroubek nechce pustit šanci sociálních demokratů vytěžit z patové situace kapitál, který by ho mohl vrátit do Strakovy akademie. Je to otázkou jeho politického života či smrti.

Pokud tedy dva hlavní aktéři voleb 2006 nejsou schopni jednání vedoucího k elementární dohodě, bylo by jistě řešením nové rozdání karet, o kterém šéf nejsilnější strany mluví už od léta. Problém je v tom, jak k předčasným volbám dospět. Ani volby totiž nejsou bez dohody ODS a ČSSD možné. Ať se to komu líbí, nebo ne.

Topolánkova věta, s kterou souzní i vedení ODS, že nejčistší řešení povolebního patu jsou předčasné volby co nejdříve, může být v tuto chvíli přijata jako zbožné přání, to ano, nikoliv však jako strategie strany, která má kvůli svému volebnímu výsledku největší zodpovědnost za povolební situaci.

Kdo předčasné volby chce a kdo ne? Velmi pravděpodobně je nechtějí všichni poslanci. Získali mandát na 4 roky a předčasné volby znamenají nové stranické primárky, které mohou mít zcela jiný výsledek než před červnovými volbami. Přesto se dá očekávat, že poslanci ODS v souladu s rozhodnutím vedení strany by si svůj rybník sice se smutkem, ale přece vypustili. Pro rychlé předčasné volby jsou i zelení. Je-li jejich postoj principiální či očekávají-li účelově, že příští volební zisk SZ může být větší, je vcelku jedno. Každopádně hlasy ODS a Strany zelených k prosazení voleb nestačí.

ČSSD zásadně předčasné volby odmítá. Její předseda je přesvědčen, že může protistranu dotlačit k vládě, která by pro sociální demokracii byla akceptovatelná, ale především spoléhá na třetí pokus o vládu. Navíc by brzké volby pro ČSSD byly dost nejistým podnikem. Také lidovci mají s předčasnými volbami problém. Ten má jméno: strach o vstupenku do sněmovny. A komunisté, kteří sice deklarovali podporu senátnímu návrhu na rozpuštění sněmovny, ale vzápětí dodali, že to ještě neznamená cestu k předčasným volbám? Proč by právě KSČM měla řešit patovou situaci proti svým zájmům, když má možnost politicky těžit z nedohody mezi ČSSD a ODS?

ODS může přijímat neomezený počet usnesení o předčasných volbách, ale pravděpodobnost, že se k nim dojde jinou cestou než současnou ústavní tří pokusů o vládu, je malá. Třetí pokus o vládu je přes prohlášení prezidenta, že nebude jmenovat kabinet založený na vykšeftované podpoře, hrozivý především kvůli ambicím KSČM a ambicím Jiřího Paroubka.

Pat má jen dvě řešení – buď dohodu demokratických stran, především však dohodu ODS a ČSSD, že nepustí komunisty k moci, nebo cestu komunistů k moci. Bez předčasných voleb nebo s předčasnými volbami.

(Psáno pro Česká média)