"Pavel Blažek je hodnotově ukotvený politik, který má ty hodnoty dobře promyšlené. Je to velmi vzdělaný a sečtělý člověk, je to opravdový právnický akademik po dlouhé době na ministerstvu spravedlnosti. Také jsem u něj jednoznačně dospěl k tomu, že mu jde v prvé řadě o ODS a pak teprve o sebe." Tato slovo pronesl v rozhovoru pro deník Právo premiér Petr Nečas na adresu nového šéfa resortu spravedlnosti.

Nestalo se tak 1. dubna neboli na apríla, nýbrž 14. července, můžeme proto předpokládat, že je ministerský předseda myslel naprosto vážně.

O žádném dosavadním právně-akademickém stanovisku, natožpak knize či studii z pera Pavla Blažka ponětí nemám. To ale může být mojí zabedněností. Třeba je i pravda, že pan Blažek hodně čte. K zákonu, který upravuje pozici státního zastupitelství, se ale patrně zatím neprolouskal. Jinak by sotva v minulých dnech mohl přijít s nápadem nejmenovat do pozice vrchní státní zástupkyně v Praze Lenku Bradáčovou, řádně navrženou nejvyšší státním zástupcem Pavlem Zemanem, nýbrž vyhlásit na místo uvolněné Vlastimilem Rampulou výběrové řízení.

Jakmile se k Pavlu Blažkovi doneslo, že podle zákona jmenuje vrchního státního zástupce ministr spravedlnosti na návrh nejvyššího státního zástupce, šlápl na brzdu. Sice by prý konkurs vypsal, nic by to ale neměnilo na roli šéfa žalobců. Jinými slovy, Pavel Zeman by byl postaven před rozhodnutí, zda ministrovi navrhnout či nenavrhnout do čela pražského vrchního zastupitelství vítěze konkursu, který by přitom proběhl v ministrově režii.

Vlk by se nažral a koza zůstala celá. Legislativní normě by bylo učiněno zadost, leč z Pavla Zemana by ministr Blažek udělal kašpárka s pravomocemi toliko formálními.

Jakkoli námět na výběrové řízení působí dojmem, že byl zplozen kdesi pod sluníčkem u vody, neberme jej na lehkou váhu. Když odhlédneme od jeho osudu a od kritických reakcí právních kapacit a politiků z řad opozice i koalice, zjeví se před námi nevábný trend. Patří k němu varování prezidenta Klause před hrozící soudcokracií, stejně jako nechuť premiéra Nečase a ministra Blažka k posilování státních zástupců a celkové emancipaci tuzemské justice. Politici se asi bojí, že stále sebevědomější instituce, jejichž stěžejním posláním je ochrana právního státu a jeho občanů, budou víc a víc šlapat na paty reprezentantům moci zákonodárné a moci výkonné.

Do daného kontextu dokonale zapadá i Nečasova věta, že o složení vlády nebude rozhodovat parta policejních plukovníků a podplukovníků, či výroky ministra financí Miroslava Kalouska o estébáckých, ba gestapáckých metodách české policie, které zazněly v souvislosti s policejní žádostí o vydání Vlasty Parkanové, exministryně obrany zodpovědné za nákup letounů CASA, Poslaneckou sněmovnou k trestnímu stíhání. Za nastavený systém nákupů na obraně bojuje Kalousek doslova jako lev, takže neváhá ani telefonovat tu příslušnému vyšetřovateli, tu policejnímu prezidentovi.

O tom, že může být pro vládu ještě hůř, hovořil nedávno v televizi právník, bývalý policejní vyšetřovatel a konzultant Transparency International Václav Láska. Podle něj je v běhu hned několik dalších policií šetřených vážných případů zasahujících do vrcholných politických pater. Tyto souvislosti vrhají nepříliš pěkné světlo i na nástup Pavla Blažka do čela rezortu spravedlnosti. Musel snad Jiří Pospíšil odejít proto, že byl příliš slabý, neuměl a nechtěl zabránit očistě dosud rozkolísané soustavy žalobců? Má snad být znechucen a nepřímo k odchodu vyzván nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, který je motorem užitečných reforem?

Vlastimil Rampula a Libor Grygárek, dvě nejkontroverznější kolečka v soukolí státního zastupitelství, odešli bezprostředně po Jiřím Pospíšilovi. Můžeme se jen dohadovat, jestli je to vyvrcholení občanské a politické poptávky po změně nebo dobře zinscenovaný pokus o uklidnění nervózního publika. Teď už ale víme, že vládním špičkám nejde pod vousy ani paní Bradáčová, ani pan Zeman, ani justiční reforma.

Zdánlivě vypadá myšlenka na vypsání výběrového řízení na hlavu pražských žalobců věcně, kompetentně a demokraticky. Nicméně součástí demokratického právního státu je respektování pravidel a dělby moci. Ministr se plete, pokud si myslí, že je za každých okolností a ve všech směrech nadřízeným nejvyššího státního zástupce. Není. Stejně jako jím není ministr vnitra ve vztahu k policejnímu prezidentovi. Na to, aby vzorným profesionálům znepříjemnili život, ale mají politické elity prostoru dost a energie na rozdávání. A najevo to dávají dnes a denně.

Z tohoto úhlu pohledu je Pavel Blažek pravým mužem na pravém místě. Jakže to řekl premiér Nečas? "Blažkovi jde v první řadě o ODS." V tom bude zakopán pes. Politiky, pro něž je strana nade vše, jsme tu už měli. Nyní by to pro změnu chtělo někoho se smyslem pro spravedlnost.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6