Jed, podávaný v malé dávce po kapkách, může být účinným lékem. Zdá se, že přesně tak má být veřejnosti podávána zpráva, že Karel Schwarzenberg vyhodnotil obsah auditu rodinných financí Jiřího Čunka tak, že nemusí odejít z vlády. Zvolený způsob informování veřejnosti prostřednictvím úniku kuloárových zpráv a zejména vystoupením Martina Bursíka v Otázkách Václava Moravce je skutečně zvláštním výkvětem našeho politického folkloru. Ministr zahraničí dosud audit nezveřejnil, ani o jeho obsahu žádnou informaci nepodal a odjel na pracovní návštěvu do Francie. Teprve po návratu umístí jeho plné znění na internet. Mezitím se úkolu ministrova mluvčího ujal šéf zelených, který v televizním vystoupení zveřejnil obsah pětistránkového souhrnu ze zprávy agentury Kroll a oznámil, že Karel Schwarzenberg i zelení ministři zůstanou ve vládě. Neodvolal se na svolení či dokonce pověření ministrem zahraničí, aby tuto radostnou zprávu zvěstoval národu. Vyhnul se odpovědi na přímou otázku moderátora, zda mu skutečně Karel Schwarzenberg řekl, že považuje výsledky auditu za dostatečné pro rozhodnutí zůstat ve vládě.

K osobnímu jednání Karla Schwarzenberga nelze mít výhrady, protože každý z nás má svůj příděl času a sil pevně vymezený. Ostatně zpráva je jeho soukromým majetkem, žádný z nás mu na ni nepřispěl, má proto právo s ní nakládat úplně volně. Přesto si můžeme myslet, že průtahy v prozrazení sladkého tajemství o obsahu auditu a zprostředkování Martina Bursíka skrývají nějaké čertovo kopýtko, jež snad časem vyjde najevo. V každém případě vystoupení Martina Bursíka považuji za neetické, protože není „vlastníkem“ informace o obsahu auditu, nemá k disposici úplnou zprávu, takže nebyl oprávněn vyvodit závěry z auditu dříve, než mohl a chtěl svůj názor zveřejnit sám jeho objednatel a plátce. Toho v podstatě zavázal, aby setrval v úřadě, ať už si myslí o obsahu auditu cokoli. Z toho, co Martin Bursík uvedl, je totiž zřejmé, že závěry auditu nejsou stoprocentně jednoznačné.

Karel Schwarzenberg je kultivovaný a nezávislý natolik, že si může dovolit mít svědomí a naslouchat jeho hlasu. Bylo by pro něho jistě obtížné způsobit premiérovi potíže odchodem z vlády kvůli nejednoznačné zprávě. Po Bursíkově prohlášení bude jeho svědomí vystaveno ještě těžší zkoušce, protože resignací by „odstřelil“ i jeho a pochoval by důvěryhodnost Topolánkovy vlády. Na případné prásknutí dveřmi od své ministerské kanceláře, stejně jako na poplácání Jiřího Čunka po rameni bude po Bursíkově vystoupení potřebovat mnohem více sil než před ním.

Dodávám, že jsem napsal řadu článků, v nichž jsem se vyjadřoval k zásahu Renaty Vesecké do trestního stíhání Jiřího Čunka. V nich jsem vždy zdůrazňoval, že se nevyjadřuji k otázce viny šéfa lidovců, protože nemám věrohodné informace o poznatcích z jeho trestního řízení. Namítal jsem ale, že by měl Jiří Čunek odejít z vlády, aby ji svými osobními problémy nezatěžoval. Na tom nemám co měnit ani po zveřejnění auditu v rozsahu, který uvedl Martin Bursík. Mimochodem, vicepremiér byl po sdělení obvinění ve stejném postavení, do jakého se dostal generální ředitel Vězeňské služby ČR Luděk Kula, postavený ministrem spravedlnosti mimo službu. Na toho se ovšem vztahuje služební zákon příslušníků ozbrojených sborů, kdežto chování Jiřího Čunka podléhalo jen jeho mravním měřítkům, neslučitelným s politickou kulturou vyspělé demokracie.

Václav Moravec s typickou novinářskou zkratkovostí pochopil zveřejněné výsledky auditu jako konečné ospravedlnění zásahu Renáty Vesecké a jejích podřízených do trestního stíhání Jiřího Čunka. Tak to ale není. Nechci předjímat před zveřejněním úplného znění auditu, ale pro tuto chvíli přijmu pracovní hypotézu, že národ se s úlevou doví, že místopředseda vlády se nedopustil ničeho, za co by mohl být odsouzen trestním senátem. Jistě mu to budeme všichni přát. Nicméně zůstane nezodpovězena druhá otázka: zda je přípustné, aby k ovlivnění průběhu trestního stíhání prominentní osobnosti byly použity nástroje, které jsou pro všechny ostatní občany státu nedostupné.

Špatně vedených trestních procesů probíhají desítky, ne-li stovky a nevinní občané procházejí často až mnohaletým martyriem různých procesů, než se očistí od nepatřičného obvinění. Některým se to nepodaří a skončí za mřížemi, i když se trestného činu nedopustili, nebo jsou potrestáni přísněji, než zasluhují. Žádného z nich nezachrání dobrá víla z Nejvyššího státního zastupitelství ČR. Mohou si pouze blahopřát, že nežijí v USA, kde by se jejich pozůstalí mohli po mnoha letech dovědět, že byli popraveni nedopatřením.

Není zodpovězena ani třetí, odvozená otázka: zda je skutečně stav našeho trestního řízení tak hrozný, že musel zasáhnout deus ex machina, aby se předešlo nespravedlivému odsouzení Jiřího Čunka. Takže otázky zákonnosti postupu Renáty Vesecké & spol. a následně důvěryhodnosti orgánů činných v trestním řízení skutečně s výsledky auditu nesouvisí a je ve veřejném zájmu, aby byly zákonnými prostředky objasněny.

člen spolku Šalamoun