To by měla být obdoba Chicago Crime Commission, zřízené v USA v r. 1919 pro boj s organisovaným zločinem.

Na počátku 20. století v důsledku industrializace, nástupu divokého kapitalismu a mohutného růstu národního bohatství a s tím i bohatství jednotlivců, se v USA objevil organisovaný zločin, proti němuž byla dosavadní policie, navíc izolovaná hranicemi jednotlivých států, bezmocná. V důsledku toho vznikl v r. 1908 zvláštní policejní úřad – Federal Bureau of Investigation (FBI), který v amerických poměrech spojil policii, kontrarozvědku a tajnou službu, obdobu evropských tajných služeb.

Jistou pikantností, budeme-li dále srovnávat se situací v ČR, se může jevit fakt, že u založení FBI byl Napoleonův člověk. Nikoli ovšem jeho obdivovatel a do Napoleona se stylizující "politik" jako je náš Vít Bárta, ale Charles Joseph Bonaparte (prasynovec Napoleona), tehdejší americký ministr spravedlnosti, který vyreklamoval na senátu skupinu třiceti čtyř vyšetřovatelů a úředníků, kteří se začali zabývat případy, na které nestačili místní ochránci zákona a šerifové. FBI na rozdíl od místní policie v jednotlivých státech se zabývá zvlášť závažnými případy a případy zločinnosti přesahující hranice jednotlivých států. Prvním z takových zločinů byla organisovaná prostituce.

Protože ani FBI nestačila na proslulého Al Caponeho, který ve státě Illinois vybudoval rozsáhlou mafii, která svá chapadla roztáhla i mezi politiky, představitele státu, soudce a státní zástupce, vznikla ze zástupců veřejnosti tzv. Chicago Crime Commission, která se označila za hlídacího psa demokracie a sestavila seznam 28 nejhorších gangsterů, mezi kterými na prvním místě stál právě Al Capone, veřejný nepřítel číslo jedna (public enemy number one). Na druhém místě byl jeho bratr Ralph Capone. Smyslem práce komise byla pomoc veřejnosti při zneškodňování těchto veřejných nepřátel, a to jednoho po druhém. Komise byla úspěšná, bratři Caponové byli zatčeni a tehdejší mafie v Illinois byla zlikvidována. Již nikdy se jí nepodařilo dosáhnout takové moci.

Vedle jiných úkolů má dnes FBI také za úkol:

a) Bojovat proti korupci ve státní správě

b) Chránit občanská práva

c) Bojovat proti zločinným organizacím a společnostem

d) Chránit občany Spojených států amerických

Je jasné, že takové úkoly v českých poměrech nejsou schopny české policejní a bezpečnostní orgány plnit. Svědčí o tom pro český humor tak typická a přitom legračně tragická skutečnost, jako je jeho bývalý ministr vnitra a premiér (sic) JUDr. (sic!) Stanislav Gross, který za zdroj svých milionů prohlásil geniální obchod s akciemi, když předtím jako premiér odpustil pozdějšímu účastníkovi tohoto obchodu povinnost zaplacení miliard na odstranění ekologických škod. Neschopnost policie vyšetřit korupci nejen v tomto případě je dostatečným důkazem její nedostatečnosti a nutnosti vytvoření Czech (Prague) Crime Commission. Existují totiž desítky takovýchto případů a v některých se policie musela zastavit jen pro výši politické překážky, kterou měla překročit. Ostatně každý kriminalista může vyprávět o případech, kdy mu byl korupční případ odňat nebo další vyšetřování zakázáno.

Není prakticky týden, aby se neobjevil další případ politika, u kterého - nebo u člena jeho rodiny - nepřistanou další desítky podezřelých milionů. Děje se tak veřejně, píše se o tom otevřeně, ale nepostižené podezřelé osoby, jako v posledním případě tzv. kníže z Hluboké, člen výkonné rady ODS namísto zatčení, vazby, vyšetřování, se smějí a dokonce vyhrožují, kdyby snad přece jen někoho napadlo plnit svoji občanskou a služební povinnost. Jen díky českému humoru se můžeme smát, hořce smát. Tentokráte byl původ desítek milionů opravdu vtipný. Prý pocházely z dotace na podporu "obecné" ryby. Už někdo někdy takovou chytil? Paní Dlouhá z Hluboké ano, dokonce za 45 milionů.

Za Grosse kolovalo plno fám o jeho milionech z úplatků, pak přišel byt a akcie. A také Topolánek, který hřímal, jak jej dostane do tepláků. Pak se objevily další fámy – tentokráte o něm a jeho milci Dalíkovi. Podle nich byl Gross proti nim břídil, to Dalík prý teprve nasadil laťku. Nic se ale nedozvíme, Finanční úřad není schopen zjistit příjmy Dalíkovy firmičky a porovnat je s jeho majetkem, který za několik let nabyl.

Občas ale přece něco, např. z rozhovorů Kolibříka s Mazánkem. Teď už víme, kdo hradil rozdíl mezi příjmy pana primátora a výdaji za jeho horolezecké expedice a vybavení na ně. Ale kolují ještě vyšší fámy, dokonce tak nejvyšší, že o nich nejde ani psát. Ještě, že jde jen o fámy. Možná, že o nich něco ví pan ředitel BIS Lang, ten hraje ale o čas, ještě neví, odkud se vzalo povídání Kolibříka s Mazánkem. A další hodiny, stovky hodin jiných rozhovorů, zleva i zprava? Kde jsou ta povídání, co se s nima mohlo stát, kde mohou být, meluzina kvílí tu, kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí…Snad jen Bc. Lang, který titul magistra vyměnil za hodnost generála. Tuhle rošádu vymyslel Mazánek. Kdo to kdy pochopí?

Není divu, že Veřejnost proti korupci se dožaduje takové legislativní úpravy, která umožní vytvoření občanské parlamentní komise:

1. Okamžité zřízení občanské parlamentní komise pro vyšetření napojení organizovaného zločinu a tzv. kmotrů na politiku, veřejnou správu a justici, v níž budou zastoupeni především zástupci protikorupčních iniciativ, zástupci akademické obce, duchovní, bývalí političtí vězni a další důvěryhodné osobnosti. Politici, jako námi volení a z našich daní placení zástupci, by měli vnímat, že to je pokus o rozumné řešení situace. Nepřijetí tohoto požadavku budeme vnímat jako tragický signál pro voliče před volbami. Proto by měl být splněn do konce měsíce května tohoto roku.
2. Odtajnění a zveřejnění materiálů, které shromáždila za poslední roky BIS, týkajících se aktivit lobbistů, "kmotrů" a mafiánů a jejich propojení na politiky a další veřejné činitele, a vyvození odpovědnosti, včetně trestní, vůči všem aktérům i vůči těm, kteří tyto informace měli a v souladu se zákonem nekonali.
3. Oba tyto požadavky předpokládají urychlenou změnu zákona.

Zákon o svobodném přístupu veřejnosti k tajným aktům mají i jiné státy. Např. v USA byl přijat v r. 1999 Freedom of Information Act, podobný Zákon o svobodě přístupu k informacím existuje od r. 2005 ve Velké Britanii. Pan ředitel Bc. generál Lang by neměl rozhodovat o tom, kterou informaci ohrožující demokracii zveřejní a kterou ne - tím spíše ne, když takové informace nepředal, jak se ukazuje, v režimu utajení i těm ústavním činitelům, kteří na ně měli nárok. A kteří je měli dostat! Jak potvrdil i pan Topolánek. V takovém případě ohrožuje demokracii sám pan generál. Bude na Prague Crime Commission, aby určila pořadí public enemies.