Miloš Zeman se po vítězném prezidentském klání razantně vrhnul do politického života. Vyjádřil vůli po pádu vlády a předčasných volbách. Dokonce veřejně uvažuje o odvolání předsedy vlády z funkce (což by ale zřejmě znamenalo současně první Zemanovu prohru u Ústavního soudu, se kterým chce mít lepší vztahy než jeho předchůdce).

Stávající masivní podpora levicových voličů doplněných o pravicové nepřátele "pravdoláskařů" však Zemanovi zatím nemůže nahradit chybějící ústavní kompetence a podporu v rozhodujících politických strukturách. Jeho výroky a činy jsou spíše rychlým testováním síly sebe sama, spojenců i protivníků. Toto testování bude ještě nějakou dobu trvat, přinejmenším do chvíle, než se ujme prezidentského úřadu a zabydlí se v něm.

Prezidenti v ČR uplatňují svoji moc především za pomoci tzv. Hradu, tedy sítě spřízněných politiků v politických stranách, novinářů, ekonomických elit a někdy i lidí z justiční sféry. Svůj Hrad měl Masaryk, Beneš, Havel i Klaus. Zeman si ho musí vybudovat, jisté má zatím jen tradiční příznivce v ČSSD (jejich sílu rozhodně nelze nevidět), část lidí v KSČM a na nich napojených levicově národoveckých strukturách, otázkou je trvalost přízně klausovské pravice.

Než bude dotvořena alespoň základní kontura Zemanova hradu a otestována jeho síla, nebude se zřejmě nový prezident pouštět do žádných reálných větších akcí. To samozřejmě nevylučuje smršť mediálně popularizovaných výpadů do nejrůznějších stran.

Pokud se týká nejzásadnější otázku soudobého české politikaření, o případném pádu vlády nerozhodne ani tak Zeman, jako spíše Kalousek. Ten nyní díky otřesené pozici ODS může rozehrát složitou partii. Pokud by vládu položil, zřejmě by tím otevřel cestu k vládě pro ČSSD s podporou KSČM, a stalo-li by se tak rychle, nestihla by se zformovat k novému boji o parlamentní křesla ani SPOZ. TOP 09 by však mohla být silnější než ODS a po čtyřech letech v opozici se pak stát hlavním lídrem pravice.

Ale podobné plány mají i svá slabá místa. Kouzlo Karla Schwarzenberga může rychle vyprchat a bez něj je topka mnohem méně atraktivní. Nové struktury, které byly schopny ovládnout sociální sítě pankáčem Karlem, by v případě podpory stranického subjektu musely přijít s něčím novým a složitějším.

ODS má stále silnou členskou základnu, i když notně otřesenou a na nižších úrovních i znechucenou kmotrovskými praktikami regionů a centra. Její část by mohla odejít napravo do případného nového "klausovského" subjektu.

Na svoji šanci ve středu politického spektra navíc stále čeká i Andrej Babiš. Než se vyjasní poměry v novém prostředí a počká se na pár průzkumů, budou zřejmě obavy z nečekaných důsledků razantních změn větší než touha riskovat. Paroubkova zbrklost s pádem vlády v roce 2009 a následným neúspěchem je pro mnohé politiky stále varující. Svoji sílu si budou chtít rozhodující aktéři otestovat spíše v méně významných půtkách.

NašiPolitici.cz