Je to ale s těmi americkými velvyslanci u nás potíž. Buď nejsou, anebo se stávají svědky událostí, které za rámeček nepatří. Pražská ambasáda je bez hlavy už skoro dva roky. Barack Obama se pokusil protlačit do České republiky Normana Eisena, jenže narazil. Tento prezidentův poradce pro etické otázky se v minulosti připletl k nepříliš etickému odvolání vysoce postaveného úředníka, který kritizoval spolupracovníky šéfa Bílého domu. A protože si ani za půl roku nedokázal udobřit americký Senát, bude muset být nejspíš nahrazen jiným kandidátem. Předminulý velvyslanec, William Cabannis, se zase po čtyřech letech připomněl historkou, v níž ústřední roli hrál Martin Barták, za Topolánkovy vlády náměstek ministra obrany, v kabinetu Jana Fischera ministr obrany a vicepremiér, no a teď náměstek v resortu financí. Podle Cabannise měl Barták za nemalou peněžní částku nabízet urovnání problémů mezi firmami Tatra a Praga, které blokovaly byznys Tatry s ministerstvem obrany. Náměstek ale namítá, že exvelvyslanec dnes stojí v čele dozorčí rady Tatry. A ozvěnou zní podezření, že není nestranný nyní a nebyl ani před léty.

Zmíněné dva příběhy spolu nijak přímo nesouvisejí. Pouze se ocitly na mediálním výsluní ve stejnou dobu. Přesto je lze v jednom zobecnit. Transatlantická vazba se stala pro většinu českých vlád bezmála zaklínadlem. Zejména v Topolánkově éře byla čitelná snaha učinit česko-americké vztahy nadstandardními. Zlí jazykové nejen na pozadí radarové kauzy dokonce hovořili o novém středoevropském členu federace hvězd a pruhů. Málokdo byl takovým tahounem strategického partnerství České republiky a USA jako Martin Barták. Jeho výměna názorů s Williamem Cabannisem tudíž dvojnásob mrzí upřímné zastánce těsných kontaktů mezi Prahou a Washingtonem. Zvlášť když se týká tématu korupce, na které jsou americké politické a obchodní kruhy velmi háklivé. Ovšem i na druhé straně Atlantiku se ukazuje, že vzletná slova o úzkém spojenectví se mohou snadno střetnout s přízemní realitou všedního dne. Může nám to být líto sebevíc, leč Američanům pražský ambasador zrovna dvakrát neschází. Mají inu jiné starosti. Bližší košile než kabát, říká se. Skutečnost, že Spojené státy jsou vůdčí velmocí demokratického světa, si zaslouží respekt. Nicméně i Česká republika by měla vnímat, že klíčové je její zakotvení ve středu Evropy a především v Evropské unii. Ne každému se to hezky poslouchá, ale i ten otravný Brusel je nám přece jen blíž než zaoceánský Washington.

Psáno pro ČRo1