Stalo se to někdy krátce po našich posledních parlamentních volbách, čili ne až tak příliš dávno. Veřejnoprávníci z ČRo Plus, z nichž některé mohu jen velmi těžko vystát, mě pozvali ke skoro hodinovému rozhovoru. Byl jsem docela zvědav, jak tohle dopadne, takže bych jistě udělal chybu, kdybych takové výjimečné pozvání nepřijal. Požádal jsem je tedy o parkovací místo v jejich budově na Vinohradech a v určený čas tam dorazil. Rozhovor proběhl v celkem přátelském ovzduší, protože se týkal hlavně muziky, mého odchodu do exilu v roce 1980 a podobných málo významných věcí. Současná politika tam zazněla jen vzdáleně a okrajově. Ten rozhovor rozhodně nepatřil k tomu nejlepšímu, co jsem kdy na radiových vlnách zplodil, ale tohle vezmi čert. Zmiňuji se o tom jen pro navození atmosféry toho, o čem budu psát dál.

V garážích Českého rozhlasu mě uvítal vrátný, takový ostře řezaný drobný muž, prošedivělý skoro jako já. Ukázal mi, kam mám zaparkovat, a trochu při tom vtipkoval. Takové lidi mám docela rád. Není proto divu, že jsme se pak při mém odjezdu dali do řeči. A o čem jiném, než o právě proběhlých volbách do poslanecké sněmovny. „Já volil Piráty,“ vypadlo z něj, aniž bych se ho na cokoli ptal. Nadzvedl jsem obočí a řekl jen dlouhé hmmm. „No, mám syna a ten je volí,“ pokračoval, „a tak jsem si řekl, že je to nakonec jeho budoucnost, a že mu teda pomůžu, když to po mně chce.“ Než bych mu pořádně vysvětlil, co vlastně učinil, uteklo by nejspíš hodně vody. Raději jsem se rychle rozloučil, poděkoval za parkovací místo a odjel.

Hlavou mi proběhla odporně pokleslá předvolební agitka, která se tuším jmenovala „Přemluv bábu, ať nám dá hlas“. Zase další chudák, který jim nalít, pomyslel jsem si. Ten nešťastník se zřejmě vůbec nezajímal o to podstatné - co jsou ve skutečnosti zač ti, pro které kvůli svému synkovi hlasoval. Proto si ani nedokázal představit, kolik škody pomohl napáchat svou tak krátkozrakou volbou. Přejel mě trošku mráz. Jako by se měl opakovat rok 1946, kdy u nás v posledních jakž takž demokratických volbách díky podobné předvolební propagandě vyhráli komunisté. Agitátoři, dnes by se řeklo aktivisté, tehdy do omrzení omílali fráze o komunismu a mládí a doufali, že si lidé tyto pojmy ve svých hlavách nějak ztotožní.

Nu, tehdy to soudruhům vyšlo, ono bylo totiž těsně po válce. Otázkou je, jestli se jim to podaří i dnes. Sedl jsem si k počítači a hledal. Nejprve jakou mají čeští Piráti jako politická síla vůbec členskou základnu. To číslo vám vůbec nevypadne jen tak, na první kliknutí v některém jejich serveru. Oni se totiž nemají čím chlubit. K těm položkám jsem se dostal jen hloubkovým průzkumem jejich vnitropartajní konverzace. Zkrátka, když se někdo „ukecl“, jak se říká, dostal jsem se nakonec k číslům:

Založeni 2010 - ?
2013 - 278 členů strany
2016 - 436 členů strany
2017 - 468 členů strany
Dále všechny jejich zdroje mlčí.

Ještě jsem zjistil, že jejich vnitrostranická internetová síť má 4 390 abonentů. Ovšem jen zanedbatelná část jsou členové strany, jde spíše o sympatizanty nebo zvědavce. Co z tohoto malého průzkumu plyne? Nic více a nic méně, než že směšně malá skupinka pěti stovek (možná dnes o něco více) zarytých politických aktivistů si našla způsob, jak prosazovat pokyny svých zahraničních vůdců se zjevným cílem ovlivňovat a měnit demokratický pořádek v naší zemi.

A jakým způsobem to dělají? Především zásadní orientací na mladé, životem nezkušené, ale zato u počítačů velmi svižné a přirozeně svobodomyslné voliče. Vše podle hesla, že nejlépe se píše na ještě nepopsaný papír. Zneužívají pradávného společenského úkazu, že každá nová generace je ke generaci svých rodičů kritická a snadno podléhá omylu, že oni by to všechno dokázali zařídit lépe. Tečka, není co dodat.

Pirátské strany v jednotlivých zemích zastřešuje a koordinuje „Internacionála pirátských stran“ (PPI – Pirate Parties International), která vznikla 18. dubna 2010 v Bruselu. Je to levičácká nadnárodní organizace podobná Socialistické nebo Komunistické internacionále. Prezidentem „Pirátské internacionály“ je muslim Guillaume Saouli, sám narozený ve Švýcarsku. Viceprezidentkou je Bailey Lamonová, levičácká aktivistka hlásící se k anarchismu, antifašismu a socialismu. Musí nám tedy být nad slunce jasné, že čeští Piráti vznikli v roce 2010 na přímý pokyn svých vůdců z ciziny. A také to dobře osvětluje náhlý zrod pirátských „vítačských“ aktivit, zejména v roce 2015 a 2016.

Jenže to není zdaleka vše. V roce 2014 byla stvořena společná Evropská pirátská strana PPEU (Pirate Party of EU) se sídlem v Lucembursku. Její tvůrci možná chtěli, aby se na Pirátskou Internacionálu a její vedení raději trochu pozapomnělo. Čeští Piráti jsou samozřejmě členy i tohoto novějšího uskupení. Dostanete-li se však k jejich programovému prohlášení, zjistíte, že formulace jejich cílů se z ničeho nic značně proměnila. Jsou obecně líbivé, neagresivní, a za některé věty obsažené v „Manifestu Evropské pirátské strany“ by se nemusel stydět ani Tomio Okamura. Je vidět, že soudruzi se rychle učí v umění, jak zacházet s mladými a nezkušenými idealisty. Jen název „manifest“ se trochu nepovedl, protože každý politicky gramotný člověk si uvědomí, že jeden nechvalně známý manifest jsme zde už v 19. století měli. A také si vzpomene, kolik ten spisek pak napáchal paseky v životech obyčejných lidí. Ano, hovořím o „Komunistickém manifestu“, který společně sepsali soudruzi Marx a Engels.

Vše nasvědčuje tomu, že už ze své podstaty jsou Piráti další „pátou kolonou“ v naší zemi. Dirigují a koordinují je nadnárodní neomarxistické struktury, což snadno vyvodíme z veřejně dostupných zdrojů, například zde nebo zde a mnoho dalších.

Blíží se nám volby, které jsme už jednou hluboce podcenili. Pak jsme se nestačili divit, když v uplynulém volebním období hlasovala většina našich ledabyle a nezodpovědně „vyvolených“ zástupců při různých hlasováních evropského parlamentu otevřeně proti našim národním zájmům.

Právě na tohle si musíme při nastávajících volbách dávat velký pozor a z navrhovaných kandidátů uvážlivě vybírat takové, u kterých je alespoň náznak jistoty, že nás později neprodají za „mísu bruselské čočovice“.

Hlavním volebním tématem stále zůstává nelegální, riziková (terorismus, exotické choroby), nežádoucí (vysoká kriminalita) a také i vnucená (přerozdělování podle kvót) imigrace související s muslimským „nájezdem“ na Evropu. Tuto pravdu se všechny protinárodní síly a uskupení snaží popírat už dnes, ale je jisté, že před volbami se budou snažit o to víc. A budou nám při tom, jak to dokázali už mnohokrát, bezostyšně lhát. Takovým je třeba demokratickou volbou ukázat, že Češi ještě nezapomněli, jak se odděluje zrno od plev.