19.4.2024 | Svátek má Rostislav


POLITIKA: Policista aktivistou

19.7.2012

Když se Petr Lessy hlásil do výběrového řízení na místo policejního prezidenta, jistě netušil, že se jednou dostane do postavení osamělého obránce nezávislosti policejního sboru proti přesile koaličních politiků či že jej předseda vlády nařkne z politického aktivismu. Ohlédneme-li se po okolnostech jeho příchodu do čela policie, zjistíme, že tento vývoj zase tak překvapivý není.

Petr Nečas přece nechtěl za žádnou cenu připustit odchod jeho předchůdce Oldřicha Martinů a spor s ministrem vnitra Radkem Johnem o jeho udržení ve funkci vyhnal do takové krajnosti, že nebýt přirozené autority a vyjednavačské dovednosti prezidenta republiky, koalice by se asi rozpadla. Výběrové řízení pak nazýval kočkopsem a zpochybňoval jeho zákonnost. Nemohl strávit skutečnost, že významné silové místo vyklouzlo z rukou ODS, která samozřejmě měla ve hře svého "koně", k její cti řečeno rovněž velmi kvalitního člověka, připoutaného k "vedoucí straně" pouty soukromého života. Vedoucí představitelé koalice se pak nestyděli veřejně ve sdělovacích prostředcích přiznat dohodu o náhradě pro ODS přiřčením místa ředitele vznikající Generální inspekce bezpečnostních sborů jí vybranému uchazeči. Již tehdy se mluvilo o tom, že volba padne na současného ředitele Ivana Bílka.

Od Nečasova výroku o kočkopsu přes svalnaté řeči o policejních plukovnících a podplukovnících, kterým nemá být dovoleno, aby rozhodovali o složení vlády, až k nařčení Petra Lessyho z politického aktivismu jde přímá cesta.

Pokud byl ministrem vnitra Radek John, měl Petr Lessy politické krytí a mohl se nerušeně věnovat uskutečňování cílů, s nimiž šel do soutěže. Pak ale někdo začal vyvolávat nespokojenost policistů s "véčkařským" ministrem a petici za jeho odchod údajně podepsalo až třicet tisíc policistů.

Radek John sebevědomě prohlašoval, že se nátlaku nepovolí, protože má důvěru voličů a Poslanecké sněmovny. Pak se ale z funkce doslova "vypařil". Náhlý odchod veřejně nikdy srozumitelně nevysvětlil. Netuším, zda zmíněná petice byla jediným nebo aspoň hlavním důvodem jeho resignace, nicméně podotýkám, že policisté, kteří se dnes pro změnu podpisují na podporu Petra Lessyho, by si měli uvědomit, že sklízejí, co tehdy zaseli.

Na Johnovo místo nastoupil Jan Kubice, který osvědčil svou použitelnost k ledačemus již vydáním Kubiceho zprávy. Od nástupu do úřadu soustavně znechucuje Petru Lessymu život, dávaje najevo, že by uvítal jeho odchod. Až to působí dojmem, že jeho vystrnadění z čela policie je součástí zadání, s kterým byl posazen do ministerského křesla.

Je holou skutečností, že policii se v nečasu Nečasova vládnutí nevede dobře. Viditelně přibývá jejích úspěchů v odhalování a stíhání trestné činnosti. Protisměrně se ale vyvíjí její finanční zabezpečení. Její rozpočet se soustavně snižuje, klesají platy, není dost peněz na provozní potřeby a ubývá policistů. Uvnitř policie proto vře nespokojenost, která zvyšuje citlivost policistů na veřejné hodnocení jejich jednání.

Razantní útoky Miroslava Kalouska na policii, jím vysvětlované jako výtky jednotlivcům, které by ostatní neměly zajímat, zcela samozřejmě policisté vztahují na celou komunitu a stejně je vnímá veřejnost. Nemám v této souvislosti vůbec na mysli pověstné telefonáty, protože v této věci jde o tvrzení proti tvrzení, jehož mediální ohlas nabobtnal zcela nepřiměřeně. Pravdy se patrně nedobere ani Kalouskem stále citovaná Generální inspekce bezpečnostních sborů a celý trapný případ vyšumí. K znechucení pocistů a veřejnosti totiž bohatě stačí to, co ministr financí prohlašoval veřejně od sněmovního řečnického pultu a v rozhovorech pro média. Korunu všemu nasadil bezprecedentním zasahováním do trestního řízení zahlcováním policie stanovisky svého úřadu a komentováním jejího počínání.

Předseda vlády se v této situaci opět jednou projevil jako slaboch. Na Miroslava Kalouska sice udělal tytyty, ale z pokračování jeho výstřelků žádné důsledky nevyvodil. Ministr vnitra, politicky odpovědný za stav policie, se po celou dobu tvářil, jako by se ho útoky na ni vůbec netýkaly. Kdyby se Petr Nečas a Jan Kubice postavili k výstřelkům Miroslava Kalouska odpovědně, vyříkali by si to s ním na zasedání vlády a postarali by se také, aby ustala medializace jeho útoků na policisty. Bouře by se utišila.

Když tedy dal předseda vlády najevo, že kopat do policie je dovoleno, pokud to dokonce není přímo záslužné jednání, a ministr vnitra vydal policisty na pospas v naději, že krize smete policejního prezidenta, kdo z vládní strany se měl ohradit proti poškozování prestiže policejního sboru a vyzvat policisty, aby se nenechali ovlivnit politickými tlaky? Nikdo jiný než policejní prezident zde nebyl.

Petr Lessy splnil svou mravní povinnost. Postavil se k věci jako statečný chlap. Za to mu předseda vlády nasadil psí hlavu politického aktivisty. Každý dobrý skutek přece musí být po zásluze potrestán.