TOP 09 je od voleb v krizi. Zvolení Jiřího Pospíšila předsedou strany je jejím dokladem

Strana TOP 09 se při svém pojmenování inspirovala u fotbalových klubů, neboť s rokem založení v názvu se často setkáme právě u nich: Mnichov 1860, Schalke 04 či u nás Bohemians 1905. Letopočet odkazuje k tradici, spoluvytváří „zavedenou značku“. Což by se topce, jejíž zkratka znamená Tradici, Odpovědnost a Prosperitu, náramně hodilo do krámu, leč rok založení 2009 (a nikoliv 1909) mohl snadno svádět k ironické a notně zjednodušující poznámce, že jeden z hlavních rozdílů mezi TOP 09 a ANO 2011 lze popsat dvěma slovy: dva roky. Poznámka ale každopádně odráží již mnohem vážnější námitku, zda namísto tradiční, zavedené strany, za niž se ráda vydávala, opravdu nejde spíše o jeden z mnoha marketingových projektů, s nimiž se v poslední době doslova roztrhl pytel.

Miroslav Kalousek svou formaci určitě nezakládal na jedno použití – topka měla dokonce v české politické lize převzít roli hegemona pravé části spektra. Po letošních volbách se ale ocitla ve vážné krizi, ba skoro v agonii. Zvolení Jiřího Pospíšila do čela strany lze interpretovat jako doklad oné krize, přinejlepším jako z nouze ctnost.

S maskotem a bez něj

V roce 2010 volili TOP 09 lidé od středu doprava, znechucení českou politikou a toužící po změně. Touha to byla velmi silná, a voliči tudíž snad ani nechtěli vidět některé nepříjemné věci. Například skutečnost, že Miroslav Kalousek novou stranu hodně postavil na starých lidoveckých strukturách, i jeho hříchy z minulosti, kam kromě podezření z nekalých zbrojních zakázek nutno zahrnout i Kalouskovu podporu menšinové vládě lidovců s ČSSD opřené o komunisty po volbách 2006.

Všechny stíny a pochyby totiž rozehnal kníže Karel Schwarzenberg, jak nepopiratelným kouzlem své osobnosti, tak pohádkou o napraveném pytlákovi Miroslavu Kalouskovi, jenž už nyní seká dobrotu na knížecím panství coby řádný hajný. TOP 09 si tudíž z voleb odnesla nečekaných téměř 17 procent hlasů a křesla ve vládě.

Karel Schwarzenberg se však postupně začal vybarvovat spíše jako maskot než opravdový předseda, ostatně, sám se nikdy netajil tím, že stranu reálně řídí „hajný“ Kalousek. Navíc nikdy nebyl lídrem, který by zformuloval nějakou hmatatelnou politickou koncepci, setrvale sázel vlastně jen na svou image a na různé průpovídky, jejichž půvab však logicky začal vyprchávat.

Schwarzenbergova hvězda zahořela ještě jednou, při prezidentské volbě, po neúspěchu ve finálovém souboji, k němuž přispělo i několik zbytečných knížecích chyb, ale začala prudce pohasínat. Od roku 2013 Karel Schwarzenberg jako politik skomíral a v úloze předsedy či později stále jedné z hlavních tváří strany ho udržovala právě i personální krize topky.

Miroslav Kalousek sice hledal náhradu, ale marně. Někdejší guvernér ČNB Zdeněk Tůma vybojoval v čele kandidátky TOP 09 v pražském zastupitelstvu většinu, avšak pouze relativní. Jeho soupeři se spojili, a než politické veletoče umožnily pověsit primátorský řetěz na krk zástupci TOP 09, Tůma asi ztratil zájem na politickém angažmá. Řetěz tedy posléze, v roce 2013, vyfasoval Tomáš Hudeček, a byť si ho při inauguraci odmítl pověsit na krk, stejně mu zlomil vaz.

Bez plnohodnotné náhrady

Miroslav Kalousek proto přede dvěma roky nastoupil do role předsedy sám, a byť se snažil, strana zažila další propad. Určitě jí uškodil i rozchod se Starosty, o čemž výmluvně vypovídá volební matematika. Zatímco v roce 2013 získala společná kandidátka obou stran 596 357 neboli 11,99 procenta hlasů, což se přetavilo v 26 mandátů, letos činí adekvátní součty již odděleně kandidujících subjektů 530 968 neboli 10,17 procenta hlasů, avšak jen 13 křesel. V hlasech tudíž mírný pokles, v mandátech, kvůli „zubům“ volebního systému, notný sešup. Plyne z toho pochopitelně apel na integraci, je ale otázkou, zda teď potenciální spojenci neocení nalomenou topku, konkrétně její elektorát, spíše jako výhodnou kořist.

Zvláště když ani osoba Jiřího Pospíšila zdaleka neposkytuje za „knížete“ plnohodnotnou náhradu. V jisté době a v jistém politickém kontextu sloužil jako symbol boje s korupcí, leč časy se dost změnily. Navíc, v době Topolánkovy vlády byl Jiří Pospíšil coby ministr spravedlnosti (ještě za ODS) kritizován za – eufemisticky řečeno – jistou váhavost, když se v kabinetu Petra Nečase stal ráznějším, snesla se i na jeho hlavu kritika, že celé protikorupční tažení jenom napomohlo do sedla současné garnituře, tedy Babišovi. Na jaře 2014 sice jako nestraník doletěl v dresu TOP 09 až do Evropského parlamentu, ovšem nyní je mu mandát europoslance spíše koulí na noze. Pokud se má TOP 09 znovu nastartovat a získat přízeň širšího okruhu voličů, vyžaduje to tvrdou práci a takřka permanentní přítomnost na domácím politickém kolbišti. A rovněž nalezení nějakých nových témat, poněvadž skoro výhradní sázka na vyhrocený antibabišismus či antizemanismus evidentně nezabírá.

Autor je politolog

LN, 28.11.2017