Kampaň před podzimními volbami se naplno rozběhla. Sociální demokracie, sužovaná regionálními korupčními kauzami, spoléhá na kritiku Nečasovy pravicové vlády, které se vymyká nejen boj s korupcí, ale i vzývaná rozpočtová zodpovědnost. Jako dar z nebes pak byly oranžovému týmu seslány církevní restituce, připravené koalicí v podobě, která pobuřuje podstatnou většinu občanů.

Zatímco ČSSD odstartovala kampaň ve vlaku mezi Prahou a Brnem, ODS začala ve středočeské Mladé Boleslavi, kde má tradičně na růžích ustláno. Kromě tepání levicových hejtmanů zazněla i kritika sociálních demokratů, že volby plánují jako referendum o vládě a že směšují regionální a celostátní otázky.

Občanským demokratům však nedochází, že volit se bude nejen do krajských zastupitelstev, ale i do horní parlamentní komory. A Senát, jak známo, není sborem jedenaosmdesáti lokálních ombudsmanů, nýbrž zákonodárců. Pod čarou dodejme, že nic na tom nemění skutečnost, že většina stran do senátních voleb v současnosti vysílá zejména komunální politiky. Celostátní náměty tudíž do kampaně určitě patří. Nadto samotná ODS v rámci kampaně oblepila republiku billboardy s fotkami celostátních politiků – Petra Nečase, Miroslavy Němcové, Přemysla Sobotky – a primátora Bohuslava Svobody z Prahy, kde se místní zastupitelský sbor tentokrát nevolí.

Nikdo ani nemůže popřít, že témata, jako církevní restituce, daně a hospodaření státu, se regionů významně dotýkají. Právě v nich lidé z těsné blízkosti sledují, jak bude naloženo s půdou či nemovitostmi. Vědí, jak se církve zapojují do chodu společnosti, kde mají prestiž a kde jim schází. A také právě na nejnižší úrovni si lidé dokáží nejlépe představit, jak jinak by šlo naložit s velkorysým finančním odškodněním církví, které platíme ze svých kapes my všichni. Občané též na vlastní kůži pociťují omezování veřejných služeb a handrkování krajů s vládou o každou korunu – zejména na školství, zdravotnictví a dopravu.

Rovněž často skloňované čerpání prostředků ze strukturálních fondů Evropské unie je společnou zodpovědností regionálních a celostátních politiků.

Pokud by přesto chtěli politici u regionálních voleb posílit roli místních specifických témat, měli by se zasloužit o rozšíření kompetencí a navýšení rozpočtů krajů.

ODS si zaslouží ocenění za to, že je upřímná v řadě svých nepopulárních záměrů. Prosazuje například transformaci krajských nemocnic na akciové společnosti nebo rušení některých škol. Záhadou jen je, kolik voličů se chová masochisticky a touží po snižování svého komfortu. Vsadím se, že lepší výchozí pozici než ti, co krok za krokem zmenšují stát, mají kandidáti brojící například proti likvidaci lokálních železničních tratí nebo proti rušení poštovních poboček. To dá rozum. Vždyť chceme-li udržet na venkově život, nesmíme služby přesouvat do měst. Uvědomuje si to nejen levice, ale i mnozí příslušníci pravicového tábora, především z tandemu TOP 09 a Starostů.

Ne snad, že by voliči přehlíželi hříchy regionálních vládců. ČSSD evidentně ztrácí v těch krajích, kde vyvstaly pochyby ohledně poctivosti a věrohodnosti jejích reprezentantů. Týká se to nejen Rathových středních Čech, ale třeba i jižních Čech nebo Pardubicka. Živo bude také na Ústecku, kde si policie čerstvě přišla pro dlouhodobě kritizovaného náměstka hejtmanky.

Přes podobné regionální skandály se ale dá předpokládat, že lidé budou volit opět podle peněženek a podle otázek, které budou nadhazovány v celostátních médiích. Především pro ODS musí být nepříjemná kostrbatá pouť vládních předloh parlamentem a přehlídka neshod v jejím poslaneckém klubu. Klub senátní přitom nechejme bokem – tam má Petr Nečas pozici ještě slabší.

Nespokojenci se sociálně demokratickými hejtmany tudíž nenabírají dráhu směrem k ODS. Častěji se přelévají do rezervoáru komunistů či menších stran, leckdy nově vzniklých. Z řady sociologických průzkumů vyplývá, že velkou šanci na ustavení budou mít levicové krajské rady složené z ČSSD a KSČM. Může tak být vloženo další sklíčko do mozaiky etablování komunistů v praktické politice. Alternativou patrně budou velké koalice sociálních a občanských demokratů, což je snad řešení nejméně věrohodné a nejméně průhledné.

Třetinu senátorů nejspíš opět zvolíme jen tak mimochodem. Přitom Senát je stále viditelnějším, sebevědomějším a zásluhou těsných početních poměrů také důležitějším legislativním aktérem.

Bylo by dost překvapivé, kdyby se voliči zachovali proti politickým zákonitostem a nadcházejí volby jako referendum o Nečasově vládě nepojali. Dojít může leda k tomu, že se budou chtít vymezit vůči oběma velkým stranám. A je bez diskuse, že ty si jistý výchovný pohlavek docela zaslouží.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6