Mají při pohledu zvenčí několik nejasných stránek, které mohou vzbuzovat oprávněné pochybnosti o skutečných schopnostech současné české policie efektivně bojovat například proti legalizaci výnosů z trestné činnosti.

Tak třeba: malé manévry připomínala podle barvitých reportáží říjnová akce policistů Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality na Národní třídě v Praze v prostorách užívaných společností Active Change. Nasazeny byly desítky policistů včetně zásahové jednotky. Z bombastických prohlášení vyplynulo, že je prošetřován případ legalizace výnosů z trestné činnosti, kdy v rámci několika tisíc plateb bylo z ČR vyvedeno přes pět miliard korun.

Člověk méně znalý policejní problematiky musel vydechnout v němém úžasu. Konečně úspěch, chlapci. Možná se jen málokdo pozastavil nad tím, že na konci akce, které se zúčastnila menší armáda, zůstal prozatím jediný obviněný pachatel a pár zajištěných počítačů. Nebylo to poněkud drahé s ohledem na výsledek?

Nebyla to náhodou tak trochu exhibice, která má vzbudit zdání, že naše policie proti praní peněz „viditelně“ bojuje a k tomu ještě s překrásnými výsledky? Nebo že by si jen někdo z managementu protikorupční policie zatoužil natřást peříčka před chystanou rošádou ve vedení tohoto útvaru?

Měsíce od události je stále ticho po pěšině. Je podivné, že nepřišla další dobrá zpráva. Například že byli zjištěni a usvědčeni další pachatelé. Těžko k uvěření, že by pětimiliardu „vyprala“ jediná osoba. Větší škoda by ovšem byla, kdyby se ukázalo, že je případ jen nafouknutou bublinou. Pochybnost první mě vede k zamyšlení, jak je možné, že máme pachatele sekundárního trestného činu, tedy legalizace výnosu z trestné činnosti, a přitom policie jen velmi neurčitě mluvila o trestných činech, ze kterých byly tyto „špinavé miliardy“ vygenerovány.

Porušení devizových předpisů, porušení některých ustanovení zákona o opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti či porušení zákona o omezení plateb v hotovosti samo o sobě sice může být vážným přestupkem, nemusí však automaticky znamenat, že došlo ke spáchání trest -ného činu. A kde nám zůstali pachatelé? Policejní mluvčí hovořil o trestné činnosti několika desítek subjektů. Čekala snad naše policie na to, až ty desítky podezřelých subjektů v klidu odcestují do vlasti, za svými penízky do Číny a Vietnamu?

Další úvaha mě vede k otázce, kolik z oněch pěti miliard bylo zajištěno? Zajištění výnosu z trestné činnosti, který je předmětem legalizace, není v trestním řízení o nic míň významné než zjištění a zadržení pachatele a jeho usvědčení ze spáchání zdrojového trestného činu. Možné vysvětlení by mohlo znamenat potvrzení informace, že v rámci protikorupční policie na tomto případu nepracuje specializované pracoviště pro boj s praním peněz, nýbrž jiný odbor zabývající se úplně jinou problematikou. Nejlépe by to mohlo vysvětlit vedení útvaru protikorupční policie. Při tom by mohlo veřejnosti rovněž připomenout, proč si před rokem vlastním rozhodnutím zrušilo v rámci svého útvaru specializované pracoviště na vyhledávání a dokumentaci výnosů z trestné činnosti.

Zvláštní kapitolu otázek dále zákonitě otevírá fakt, že po tak dlouhou dobu byly ze země vyváděny značné finanční prostředky údajně pocházející z trestné činnosti, aniž bychom se dočkali adekvátní, především však včasné reakce ze strany Policie ČR.

Popsané skutečnosti zřetelně naznačují jeden z klíčových problémů současné služby kriminální policie a vyšetřování. Vrcholný management podle mého názoru trestuhodně podcenil potřebu získávání operativních informací z kriminálního prostředí. Pánům na policejním prezidiu ve Strojnické by možná měl někdo vysvětlit, že práce kriminalisty není úřadem a měla by se vykonávat více v terénu než v kanceláři.

Právo, 2.1.2009

Autor je bývalý ředitel Finanční policie, www.zimmel.cz