ODS na tom u voličů byla srovnatelně špatně po „Sarajevu“, čili po pádu druhé Klausovy vlády. Tehdy šlo o dozvuk podezření z nelegálního naplňování stranické pokladničky. Dnes ODS sužuje kauza Drobil: exporadce Knetig mimo jiné šéfovi Státního fondu životního prostředí Michálkovi vyprávěl o vyvádění peněz z resortu a budování politické kariéry pana ministra. Zatímco média jsou už zaměstnána jinými aférami, elektorát občanských demokratů je stále otřesen.

Uvnitř ODS doznívají spory nad čerstvými komunálními koalicemi. Nejprve se vášnivě diskutovalo o spolupráci s ČSSD, nyní jsou na černé listině ti, co v radě obce usedli vedle zástupců KSČM. Petr Nečas navíc ve svém místopředsednickém „týmu snů“ ztrácí oporu.

Občanští demokraté ke všemu mají dojem, že si na nich koaliční partneři štípou dříví. Například Věci veřejné si vyvzdorovaly policejního prezidenta a protikorupční strategii. A apetit neztrácejí: nyní se dožadují personálních změn v orgánech Všeobecné zdravotní pojišťovny. Vrcholem pak je případ někdejšího sledování komunálních politiků z Prahy 11, především z řad ODS, Bártovou společností ABL. Současný ministr dopravy nedokáže rozptýlit podezření, že stál u šmejdění v soukromí a že jeho lidé čerpali informace z policejních databází. A občanští demokraté se ptají: Jak to, že my museli obětovat Drobila, ale Bárta s Johnem zůstávají?

Petr Nečas sází na tmel jménem reformy. Ekonomickými analytiky však už byl jeho kabinet přistižen, že při přípravě a prosazování reformních strategií je méně zdatný než někdejší vláda Topolánkova. O reformách se hodně mluví, ale skutek zatím utek. Nalézt konsensus uvnitř koalice a pak i s opozicí navíc může být nad Nečasovy síly. Jeho jediné štěstí je, že mu na záda nedýchá přirozený partajní nástupce. I když vlastně… Míra vnitropolitických aktivit prezidenta Václava Klause nepřehlédnutelně roste.

Beznaději ODS se stěží co může rovnat. Ovšem Věci veřejné také nemají na růžích ustálo. Vyhrály poslední dobou několik drobných bitev, jenže v otázkách daňové a důchodové reformy partnerům ustupují a ustupují. Dupnout by si mohly ještě s podmínkou, kterou odsouhlasilo jejich interní internetové referendum a jež spočívá ve schválení důchodové a zdravotnické reformy ústavní většinou poslanců a senátorů. Dokážou to ale?

Na jaře Věci veřejné čeká volební konference, na níž dojde ke skládání účtů. A delegáty bude určitě zajímat, jak se liší cesta VV od někdejší vládní pouti Strany zelených. Jsou véčkaři s to pohlédnout svým voličům zpříma do očí? Nebo už se smířili s tím, že se v očích běžných smrtelníků stali zaměnitelnými obyvateli tuzemského dino-parku?

Věci veřejné již měsíce uvažují o tom, kdo by mohl Radka Johna v předsednickém křesle nahradit. Nejčastěji padá jméno předsedkyně ústavně-právního výboru Sněmovny Karoliny Peake, ambice jsou připisovány též místopředsedkyni Poslanecké sněmovny Kateřině Klasnové a ministru školství Josefu Dobešovi. Co do mediální atraktivnosti se však nikdo dvojici John-Bárta rovnat nemůže.

Sdělovací prostředky se nedávno dopustily jednoduché zkratky. Radka Johna vykreslily jako obdivovatele Václava Havla a Víta Bártu coby fanouška Václava Klause. Ovšem i to má svoji vypovídací hodnotu. Věci veřejné potřebují středové voliče, alergické na mocenskou mašinérii velkých partají, stejně jako technokraty a pragmatiky, kterým mohou imponovat vlastnosti, jež má ministr dopravy shodné s prezidentem republiky. Koneckonců, když bylo nutné řešit prosincovou vládní krizi, Václav Klaus si s předstihem nepozval domu Radka Johna, ale Víta Bártu. A je to také právě Bárta, kdo vyniká ve vysílání vstřícných signálů k tomu křídlu sociálních demokratů, které pošilhává po Věcech veřejných jako po možném budoucím koaličním partnerovi. Objevily se dokonce už spekulace, že Bártovo poukázání na poměry při výstavbě a údržbě silnic a dálnic na Ústecku pomohlo zatřást s křeslem tamního šéfa ČSSD Petra Bendy a nahrálo snahám a spojencům Michala Haška, jednoho ze dvou vážných uchazečů o řízení Lidového domu. Co nevidět můžeme být svědky véčkařského přehození výhybky od modrých k oranžovým.

TOP 09 zatím zůstává mimo novoroční třenice a novinářská pátrání. Leč také tato strana u voličů propadá. Sama to vysvětluje svým – přirozeně nepopulárním – proreformním zápalem. Podobné vysvětlení ale skřípe. Za reformní bouráky byly špičky TOP 09 značeny už loni v létě. Preference se vážně otřásly až nyní. Mnohem pravděpodobnější je, že za ztrátou důvěry stojí potíže ministra práce a sociálních věcí Drábka se státními zaměstnanci a ministra zdravotnictví Hegera s nemocničními lékaři. Miroslav Kalousek nikdy přílišnou popularitou neslul a o Karlu Schwarzenbergovi můžeme jen spekulovat, zda v Černínském paláci sní či bdí.

Aféry, které koaliční strany doprovází, by jinde už zatřásly s jednotlivými ministry i celou vládou. U nás jsme smířlivější a trpělivější. Nečasův kabinet tak bude dál rozežírán zevnitř: mocenskými boji, nedůvěrou mezi partnery, vnitřní nestabilitou jednotlivých stran. Aniž by opozice přiložila polínko, může vláda shořet prakticky kdykoli.

NašiPolitici.cz