29.3.2024 | Svátek má Taťána


POLITIKA: Pláč nad rozlitým prezidentem

29.2.2012

I po schválení změny způsobu volby prezidenta z parlamentní na přímou senátory 8. února diskuze o vhodnosti tohoto zásahu do ústavy neustávají. V mediálním provozu pokračuje "dohrávání", souboj o interpretaci události, strašení kritiků a chlácholení příznivců. Je s podivem, kolik slovutných komentátorů cítí potřebu po bitvě její výsledek kritizovat. Ani výroky přímých aktérů hlasování, např. oponentů senátorů Jaroslava Kubery z ODS a Jiřího Dienstbiera z ČSSD, nejsou lepší a nejen oběma pánům senátorům lze doporučit četbu učebnice ústavního práva v části dělba mocí. Pak by laskavý čtenář byl ušetřen nejapností o zbytečnosti Senátu, když nebude jednou za pět let volit prezidenta nebo naopak, že důvodem pro změnu ústavy je, že lidé lépe vědí, kdo má být prezidentem. Patřil jsem k odpůrcům změny způsoby změny volby prezidenta na základě argumentů, které nebyly vyvráceny. Nebaví mne řešit minulé bitvy, co by, kdyby. Rozhodnutí parlamentu vychází z volebních slibů ČSSD a VV a vládního slibu ODS, TOP 09 a VV. Toto rozhodnutí je legální a legitimní. Jako demokraté je respektujme. Tečka. Game over! Politiku čím hůře, tím lépe nechme extrémistům.

Předcházení problémům

Nebezpečím pro ústavní a politický systém, které změna přináší, lze promyšleně čelit v předstihu. Připravovaný prováděcí zákon upravující technické náležitosti spojené s navrhováním kandidátů občany, samotnou kampaní, soudním přezkumem apod. je podstatný, ale druhořadý, pozornost je třeba napřít k hlavním úskalím.

Čas na usazení změn

Na prvním místě stojí problémy ústavní a politické. Je třeba překonat nedůvěru mezi aktivními příznivci přímé volby prezidenta z řad ČSSD, VV a části TOP 09 a odpůrci z řad ODS, senátorů TOP 09 a lidovců. Státotvorné strany by si měly uvědomit svoji zodpovědnost za pravděpodobnou budoucí politickou nestabilitu danou aktuální úpravou postavení prezidenta a učinit provázané opravy narušených vazeb ústavy. Jako první by se strany měly shodnout na odsunutí diskuze o dalších změnách ústavy o několik let, než se usadí změna s prezidentem. Jde např. o schválení ústavního zákona o obecném referendu a o konstruktivním vyjádření nedůvěry vládě.

Dostat prezidenta pod zákon

Opravou ustanovení ústavy je nutné čelit opakované svévoli prezidentů v zahraniční a domácí politice. Prezidentovi není možné tolerovat porušování a stavění se nad ústavu a zákony, obstrukce nekonat bez zbytečných odkladů a stanovování si doplňujících podmínek pro splnění jeho povinností, nerespektování rozhodnutí soudu a odmítání odůvodňovat jeho rozhodnutí, ať již jde o milosti nebo např. (ne)jmenování soudců. Rušit je třeba faktickou neodvolatelnost (beztrestnost) prezidenta. Senát by měl mít možnost samostatně a snadno (např. pouhou nadpoloviční většinou hlasů) dát podnět Ústavnímu soudu k odvolání prezidenta za porušování ústavy a zákonů. Senát může být v rukou opozice a třeba i jednat ve shodě s prezidentem. Proto i vláda musí mít nástroje k usměrnění prezidenta, aby nedošlo k paralýze vládnutí, a to nejen v zahraniční politice, např. při (ne)podpisu mezinárodních smluv, (ne)jmenování velvyslanců, ale i v domácí politice: např. jmenování a (ne)odvolávání ministrů na návrh premiéra není prezidentovou libovůlí. Zda bude udělování milostí nebo jmenování členů ČNB prezidentem vázáno na souhlas jiného orgánu, je mediálně zajímavé, ale vedle výše uvedených problémů bagatelní.

V čase turbulencí je odpovědností politiků očekávatelným problémům předcházet dříve, než přinesou trpké následky. Opravit postavení prezidenta v ústavě je správně teď, pokud není jasné, kdo se jim stane. Namísto pláče nad rozlitým mlékem řešme problémy zavčas.

Kráceno vyšlo v HN

Autor je politolog a právník

www.milanhamersky.cz