Tak volali zoufalí námořníci, když se mezi ně dostaly dnešní terminologií řečeno "protisystémové" entity. Věděli, že to nemůže dobře dopadnout.

Dnešní doba je složitější. Piráti bývají maskovaní. Kdeže jsou doby kdy měl jejich náčelník dřevenou nohu, knír, pásku přes oko a na vlajce lebku a hnáty. Dnešní piráti mají na vlajce klidně mírovou holubici, olivou snítku či něco jiného "lidu prospěšného". Většinou zeleného s obrázkem něčeho dojímavého.

Když jsem četl v poslední době komentáře k ustavení nové, volené, Sobotkovy vlády, nevím proč mi v paměti naskakoval text z písně V+W: "… strýček Jack, když narodil se, to bylo slávy! Pan starosta gratuloval, bučely krávy…. "

Ne že bych si myslel, že novinoví komentátoři jsou oněmi přežvýkavci, to bych si nedovolil . Ale byl to takový chór, jako když ráno vejdete do chléva a všechny hlavy se otočí a ozve se pozdravné jednohlasé: Búúú." Jiného neslyšíte nic.

Všechny komentáře vznik nové vlády uvítaly. Že prý je to úžasné, že je vláda zvolená demokraticky. A tím je to tak nějak, že... ehm… soudruzi, lepší. No, jen bych připomenul, že Hitler byl také zvolen demokraticky, ovšem také i Hugo Chávez, a formálně jsou desetiletí "dobrovolně a nadšeně" voleni i soudruzi Castrové. Formálně je lidem zvolen i Kim Čong-un, severokorejský diktátor a vrah.

To jsem zvědav, kdy už po sto letech, když už se ví, že volby mohou být pěkná ptákovina, západním intelektuálům a hlavně novinářům dojde, že samotná volba je jen malým dílkem ve hře zvané demokracie. Ostatně, když už jsme u té nevolené vlády, ať se snaží, jak se snaží, nějak nemohou naši investigativci a politrukové najít nějaký skutečný malér, co vyvedla nezvolená Rusnokova vláda. Oproti vládám Zemana, Špidly, Grosse, ale i Topolánka s jeho Bursíkem, kde se kradlo a podvádělo, ani poledne nedrželi... Takže je skutečně otázka, zda tato vláda vzešlá z voleb je ta, na kterou čekáme. A která bude směřovat ke squělé budoucnosti. Osobně si myslím, že ani náhodou.

Vynechme nejprve skutečného vítěze voleb, Babiše s jeho ANO, neboť jej sice všichni podezírají, že je pirát, ale důkaz žádný. On ale může být třeba "bukanýrem", tedy osobou, která vše dělá v zájmu "osoby třetí", řečeno právní mluvou. Což je nepravděpodobné. Bukanýři terorizovali hlavně španělské državy ve prospěch jiných evropských států. My jsme sice skutečně taková država EU a Babiš je podezírán, že pracuje v zájmu oné právnicky zvané "osoby třetí", ale nejde o jiný stát či celou Unii, jde o "impérium" Agrofert.

Jenže dokud nevíme, zda se tento finanční magnát působící v zemědělství a potravinářství změní jako "capo di tutti capi" na Berlusconiho anebo na něco jiného, lze jej jen těžko reálně kritizovat. A odhalovat jeho politické plány. Tedy uhadovat, zda je námořníkem či pirátem. V každém případě se chystá co nejdříve, tak či onak, stanout u kormidla.

Je podivuhodné, jak se novináři jen lehce a opatrně zabývají třemi význačnými "protidemokratickými" piráty z ČSSD. Kteří nastupují do vlády již s ideou změnit a zlikvidovat dosavadní nedokonalý, ale demokratický polistopadový režim. Není vlastně známo ani jejich "krytí". Zda jsou piráty či "privatýry" neboli "korzáry". Takoví korzáři kdysi mívali pověření (Letter of Marque and Reprisal, kaperský list) od jiné mocnosti, dnes je poznáte nejlépe podle toho, kdo je financuje.

Některé země a nadnárodní síly, jako EU, využívaly a využívají různé osoby jako nástroje k "výchově" konkurenčních či "nespolupracujících" zemí. To už víme, dávno nás přešla naivita hýbající dnes Ukrajinou, že EU je bratrským spolkem milých přátel. Stále je to rvačka o kořist, sice civilizovaná a mírová, ale rvačka. O peníze, obchod, vliv a sílu. Postavení "privatýrů" v orgánech slabších států využívají silnější k ovládání a když je nejhůř i k terorizování a okrádání jejich firem a obyvatelstva. Za jakoukoliv (cizí) cenu. My to děláme, máme-li možnost, také. Ale Evropa má větší možnosti. Viz případ fotovoltaiky, největší krádeže v historii Čech po Bílé hoře realizované na nátlak a pod vedením Bruselu, anebo "politický" rozsudek v aféře televize Nova, kde nám reálně ukradli 10 miliard, a dnes švýcarský soud v aféře MUS "sbalil" 700 miliónů franků českým naivkům, kteří věřili ve spravedlnost a nezávislost švýcarských soudů. No, bylo to drahé, ale aspoň víme, jak to ve světě chodí.

V každém případě nejsou jak vše ukazuje, ti tři noví ministři, kterými se budu dále zabývat, "námořníci", kteří chtějí dovést loď (stát) do klidného přístavu (do dalších voleb). A odevzdat majitelům - v tomto případě voličům. Mají své jiné plány.

Jako nejprůhlednějšího a obecně nejznámějšího protisystémového piráta z ČSSD můžeme označit Lubomíra Zaorálka. Nového ministra zahraničí. Normalizačního, dokonale kádrově KSČ prověřeného studenta a také absolventa studií marxisticko-leninské filozofie a politické ekonomie v Brně. Ten je, podle svých postojů, v duchu stále hluboce v marxismus věřící normalizační komunista. A je jedno, zda formálně v KSČ byl či nebyl.

Ovšemže i on přešel přerodem. Po rozpadu SSSR a jeho impéria se přiklonil k zbožštění Evropské unie a jejích bolševizujících se orgánů. V zahraniční politice je zásadně proti snahám dělat českou nezávislou politiku. Například vůči Izraeli. Vzdává se našeho samostatného názoru na Unii a celoevropskou politiku. Jak je náš nový ministr zahraničí úplně mimo realitu evropské skutečnosti, ukazuje reakce na vnitřní rozklad EU, kterým je vyjádření kandidátky německých zelených na Barrosovo místo europoslankyně Ska Keller. Ta kandiduje s programem, který například označuje veřejně EU za nedemokratický spolek. A jeho vedení za loutky Angely Merkel, což požaduje změnit. Náš Zaorálek však veřejně vyhlašuje, že jedinou zahraniční politikou, kterou bude dělat, je ta nařízená z Bruselu. Tím ovšem míní Berlín. Dokud je tam Merkelová, můžeme to vydržet. Ale co kdyby byl kancléřem Stoiber?

Poslední zahraniční výlet Zemana, který podporuje naše vojenské mise v zahraničí a je na straně Izraele, do Afghánistánu, byl - čehož si prakticky (anebo "takticky") žádný novinář veřejně nevšiml - důrazným vzkazem Zaorálkovi, že to jeho líbání německých a eurounijních bot mu u presidenta jen tak neprojde.

Ostatně myslím si, že Angela Merkelová potřebuje marxistického "do hýždí vlezistu" jak "osinu" v tomtéž místě.

Jiří Dienstbier, "ministr ničeho", je neomarxista. Stále více začíná u mnohých převažovat nad jeho kroky názor, že je to osoba trápící se stále pod stínem svého otce. A že je ochotný k jakékoliv šílenosti, jen když bude "slavný". I když nemá zdánlivě žádnou moc, je tomu ve skutečnosti naopak.

Ukázal to hned na začátku, to když prohlásil, že udělá vše proto, aby byla "odstraněna" Klausova výjimka. Která má chránit Česko před politickými a ekonomickými útoky sudetských Němců. Z podobných důvodů (tedy nikoli kvůli sudetským Němcům, ale mimo jiné také kvůli Německu jako takovému) ji má i Velká Británie, Polsko a další. Hrát si s německým, dnes slabým, nacionalismem je do budoucna smrtelně nebezpečné. A štourat třeba do romské otázky, když už si i západní Evropa uvědomila, že to je celoevropský problém, svědčí buď o mdlém duchu, nebo o ideologické pošetilosti. Jak říkal Jan Werich: "Aktivní blbec je horší než cizí, případně i třídní nepřítel." Dienstbier je aktivní vždy všude

Než se dostaneme k největšímu personálnímu výkřiku šílenosti pozvanému do Sobotkovy vlády, měli bychom se o něčem poučit. Z mnoha pochopitelných důvodů tuto informaci jaksi nerozšiřují mezi "prostý lid" ani politici, ani novináři. Ale umí je perfektně využívat. Celý americký a evropský a "lidskoprávní politický průmysl" je na této zásadě založen.

Říká se jí "dobývání rent či rent-seeking", což definuje ekonomie jako užívání již (většinou někým jiným) vytvořených zdrojů k získání většího podílu na existujícím bohatství. Namísto užití těchto již získaných zdrojů k vytvoření nového bohat­ství. Je to v dnešním světě o jeden z nejrozšířenějších druhů tunelování státních rozpočtů, manipulaci s nimi a úplatkářství..

"Rent-seeking" bylo nejprve nejvíce a nejdéle rozšířeno v USA a Skandinávii, tedy v nejbohatších státech. Dnes také v Německu. Je tak "nenápadné" a maskované, že se těchto státech podle výzkumů veřejného mínění korupce příliš nevyskytuje. Opak je pravdou. Viz třeba v Německu nová energetická koncepce, která skončila po boji za "lepší ovzduší" a proti CO2 stavbou desítek uhelných elektráren.

Politická korupce, zvaná též "lobbing", označuje snahu ovlivnit společenské instituce (vládu, zákonodárný sbor, justici atd.) tak, aby vybraná zájmová skupina získala větší podíl z již vytvořeného bohatství. Typickými příklady jsou ekologická hnutí, která jsou ve skutečnosti zájmovými sdruženími zainteresovaných politiků, firem a vědců, dále pak třeba aktivisté a úředníci sledující "bezpečnostní" a "ekonomická opatření", participující na boji "proti změně klimatu" anebo živící se takzvaným zájmem o "ochranu zdraví". Takto zneužitá ekologie, přeměněná v politické náboženství "ekologismus", vytvořila nejen fotovoltaický malér v celé Evropě, ale ničení přírody a zemědělství "ekologickými" palivy. Dalším typickým produktem "rent-seekingu" je "zavedením úsporných žárovek", ochrana zdraví vytvořením celého průmyslu, který má za úkol "chránit občany", atd. U nás s se stále domníváme že jde o skupiny "pomatenců", zatímco jde o sofistikované způsoby tunelování celých států a společenství.

Ukážeme si to na příkladech z knihy Pavla Rysky a Jana Průši "Korupce - Ekonomie vs. mýty": Např. řemeslník se chová jako podnikatel (tedy zvyšuje svůj zisk a netěží z již někým jiným vytvořeného zisku), pokud investuje peníze k rozšíření své živnosti, tedy k vytvoření nových produktů a nového bohatství. Ovšem v okamžiku, kdy se zapojí do nějaké akce, většinou označované jako "morální a přínosné", která omezuje jiné výrobce, chová se jako "rent-seeker".

Tedy jako "lupič" cizího majetku. Protože ten, kdo brání jinému efektivně pracovat, snižuje bohatství celé společnosti. Pokud jakkoli získané peníze místo investice využije někdo na lobbování např. v parlamentu a výsledkem je vytvoření monopolu, povinného nákupu, povinného sdružení, cechu, ochranářské organizace, genderistické akce atd., jde o "vykrádání společnosti". Jde vždy o případy, kdy někdo rozhoduje o licencích pro nové řemeslníky a firmy, zavádí zmatené a drahé schvalovací předpisy o nových výrobcích, tedy o tom, kam a jak budou podle jeho diktátu vkládány peníze - je to "rent-seeker". Dotyčný "lobbista" tak nezvýší svůj zisk vytvořením nového bohatství, ale ome­zením konkurence ve svém oboru (zvýšením cen pro zákazníky), tedy přerozdělením existujícího bohatství.

A tím se dostáváme k osobě z hlediska společnosti nejexotičtější a nejnebezpečnější, a to ministryni Marksové Tominové. V případě ministerstva, které rozděluje převážnou část státních peněz, ovládá a diriguje staré, slabé, nemocné, invalidní atd., je její jmenování naprostou šíleností. Nevím proč, ale vždycky když vidím paní Marksovou, běží mi v hlavě píseň Kolotoč (Hapka, Horáček-Hegerová). Snad pro slova "... lze tučnět tukem iluzí…".

Michaela Marksová Tominová je osobou s obludným egem. A názory a myšlenkovými pochody a plány, které lze porovnat s idejemi a plány Mao Ce-tunga anebo s přesvědčením ajatoláha Chomejního. V jejím duševním světě je nutno vše obětovat té "správné myšlence", kterou vykládá neomylně ona, přičemž na logice, morálce a právu nezáleží

Na svém blogu Marksová (žádná Tominová to ve skutečnosti není, to si jen tak, aby to lépe znělo, dotyčná "přidává" druhé příjmení "Tomin", které v určitých kruzích dobře zní, jelikož Julius Tomin byl známým signatářem CH 77) tvrdí, že se zabývá "dlouhodobě postavením žen a mužů ve společnosti, otázkami ženských práv a rodinnou politikou". V jejích představách je za výchovu dětí odpovědný a k tomu povolaný hlavně stát. A jeho "osvícené orgány". Rodiče jsou až druhořadí. Dotyčná se nezabývá problémy zdravotně postižených, ale tím, jak jsou oslovovány správně genderově ženy, a považuje za vrchol své práce dosažení toho, aby v řídích orgánech čehokoli bylo 50 % žen. Bez ohledu na kvalifikaci, chuť a schopnosti. Více podrobností, co jsou a o co usilují tyto "genderistky", přináší článek na Neviditelném psu Gender mainstreaming od Michaely Freiové.

Bůh nás ochraňuj od "gender ředitelek"! Starší si jistě pamatují na "dělnické ředitele". Na tuto tradici by Marksová ráda navázala "genderovými ředitelkami". V letech 1948 až 1953 činnost těch prvních "dělnických ředitelů" neodbornými zásahy a občas doslova duševní tupostí a neschopností pochopit a řešit problémy urychlila první ekonomickou komunistickou katastrofu u nás. Jedinou kvalifikací "uvědomělých ředitelů" byla "věrnost dělnické třídě a jejímu předvoji KSČ". Což mimo jiné silně pomohlo k zhroucení průmyslu, k měnové reformě a rozpadu zemědělství. Pak byli "ideologicky" pevní dělničtí ředitelé rychle nahrazeni. Nyní chce tato fanatička povolat do vedení státu a firem "uvědomělé genderistky a genderisty", kteří zaručí "světlé zítřky". Děsivé výsledky její práce na odboru rovných příležitostí na Ministerstvu školství (viz ony nápady na "genderově vyvážené oslovování" a výchovu dětí v gender stylu, tedy v podstatě cílenému duševnímu kastrování chlapečků) jsou dodnes v paměti zaměstnanců. Jako doba šílenosti.

Stále se dumá, jak dlouho tato vláda vydrží. Ptejme se raději, jak dlouho vydrží stát pod vedením Sobotky a jeho party, když jsou v ČSSD u vesla hlavně tihle tři političtí šílenci. A kolik neštěstí tahle banda pirátů převlečených za lodníky nám přinese.

Udělají-li to, co plánují, vnese už úplně rozzuřený "prostý lid" do Strakovy na ramenou různé Okamury. A pak "Pánbůh s námi a zlý pryč"! A protože umělci vždy dokáží vystihnout dobu, lidi a směry pusťte si píseň voličů Okamury a příznivce těch všech neomylných zachránců.

Nabídka od nich je stále na stole: "… jenom buřty, pivo a nenávist."