Poté, co získal Andrej Babiš na sněmu hnutí ANO přes 90 % hlasů, se média jen utvrzovala v tom, že ANO je stranou jednoho muže. Pak ale získali kolem 90 % i předsedové jiných stran a nyní i Ivan Bartoš, předseda Pirátů. Co dodat?

Okřídlená věta „když dva dělají totéž, není to totéž“ se krásně hodí na česká média. Hnutí ANO Andreje Babiše je dlouhodobě kresleno médii jemu nepřátelskými (ihned.cz, novinky.cz, aktualne.cz apod.) jako hnutí jednoho muže, kterému všichni ostatní jen posluhují. O tom, že podobná situace, alespoň co se hlasů pro svého předsedu týče, platí i v jiných stranách a hnutích, se nemluví.

Poslední „fórum Pirátů“, tj. ani sjezd, ani sněm, na němž se sešlo zřejmě 50 % členů Pirátů, ukázalo, že i nová „liberální strana“ se umí za svým vůdcem také docela slušně sjednotit. Pokud tento výsledek neoznačit jako upevnění pozice Ivana Bartoše ve stylu „Bartoš jsou Piráti“, tak jak? Proto jsem se zájmem pročetl krátký rozhovor s první místopředsedkyní Pirátů a poslankyní Olgou Richterovou. Posuďme proto tento rozhovor optikou aplikovanou na ANO.

Richterová tvrdí: My se především soustřeďujeme na transparentní, otevřenou Sněmovnu. Jdeme příkladem. Zveřejňujeme vše, co lze zveřejnit o fungování pirátského poslaneckého klubu. A chceme, aby podobným způsobem fungovala celá Sněmovna. Ovšem tahle rozhodnutí nejsou jen na nás, k tomu potřebujeme i ostatní.

Teze o „otevřené a transparentní sněmovně“ je dlouhodobě prosazovaná z úst Ivana Bartoše. Richterová jako nová poslankyně navíc dodává, že „k tomu potřebují ostatní“. To je jednak jasné sdělení, že „ostatní“ to podle vzoru Pirátů nedělají, a implicitně se v tomto konstatování vyskytuje nováčkovská daň. Podobné řeči jsme již slyšeli od řady jiných stran, počínaje Unií svobody, přes Stranu zelených až po Věci veřejné a další. „Transparentností“ politiky se zaštiťovaly tyto strany tak dlouho, až se buď rozpadly, nebo ztratily voličskou podporu.

Na další dvě zajímavé otázky odpovídá Richterová takto:

Co říkáte tomu, že premiér Andrej Babiš teď před hlasováním o důvěře vládě už se stranami ani nejedná, říkal, že už to nemá smysl. Vypadá to, že se smířil s tím, že vláda při prvním pokusu důvěru nezíská. Už také řekl, že i napodruhé sestaví menšinovou vládu. Jak to na vás působí, jde mu o předčasné volby?
Nebudu o tom spekulovat. Každopádně je zjevné, že nehodlá dělat, co má být součástí politického řemesla, a sice jednat, domlouvat se, investovat energii do chápání druhé strany a do hledání nějaké možné cesty.

Podle vašeho odhadu, vydá ho Sněmovna, a spolu s ním pana Jaroslava Faltýnka z ANO k trestnímu stíhání?
Budeme moci usuzovat přesněji podle toho, jestli bude zveřejněna celá zpráva OLAF, nebo ne.

To je také dlouhodobá teze Pirátů, tj. že Andrej Babiš „nejedná“. Problém je vlastně „jenom“ v tom, že se do vlády s ANO za podmínek výsledku voleb (rozdíl mezi prvním a druhým bezmála 20 %) nikomu nechce. Každý potenciální partner ANO má obavu, že se stane „stafáží“ ve vládě a na vládní angažmá doplatí. Poražené strany však navíc nejsou připravené ani podporovat menšinovou vládu za jasně definovaných podmínek (tj. něco na způsob „opoziční smlouvy“). Jedinou stranou, která je ochotna něco takového učinit, jsou zatím komunisté, další si s Babišem nechtějí „zadat“. Přitom zejména SPD Tomia Okamury získala při ustavování poslanecké sněmovny vše, co požadovala, a tolerance menšinové vlády by měla být jasná. S tím i politici ANO v skrytu duše počítali. V případě SPD je však jasné, že lpí na věcech, se kterými nechce mít nejen ANO, ale dokonce v některých případech ani komunisté nic společného. To se týká zejména našeho členství v EU.

Co se zveřejnění zprávy OLAF týče, hrozí docela zajímavý paradox. Pokud dozorující státní zastupitelství v kauze trestního stíhání Andreje Babiše, Jaroslava Faltýnka a dalších devíti osob nedoporučilo zprávu zveřejnit s tím, že bude součástí spisu, muselo by toto zastupitelství změnit svůj názor. Pokud by totiž byla zpráva OLAF zveřejněna proti doporučení státního zastupitelství, otevírá se obhájcům Babiše, Faltýnka a dalších stíhaných osob docela slušná možnost obrany svých klientů. To, co by podle státních zástupců mělo zůstat pouze ve spisu, by se zveřejněním stalo součástí veřejného prostoru a advokáti stíhaných by mohli celkem pohodlně tvrdit, že se veřejná diskuse nad údaji ze zprávy dotýká práv jejich klientů a jejich stíhání by mohli označit za zmatečné. Zvláště, když sám OLAF ve svém stanovisku tvrdí, že své zprávy nezveřejňuje s ohledem na to, že se týkají důvěrných informací. Zveřejnění zprávy OLAF by tak v případě, že k tomu státní zastupitelství nedá souhlas, mohlo proto stíhaným významně pomoci vyhnout se případnému soudnímu procesu.

Je zřejmé, že v případě kauzy „Čapí hnízdo“ jde dnes již pouze o politiku s tím, že se opozice v poslanecké sněmovně snaží tímto případem zdůvodňovat nemožnost jednat s Babišem. Zejména v ČSSD ale zvedají hlavu někdejší „reptalové“ proti Bohuslavu Sobotkovi a těm by zřejmě jednání o koalici s ANO nebylo proti mysli.

Co se nakonec stane či nestane, však ovlivní zejména výsledek prezidentské volby. Tvrdá parlamentní opozice sází na porážku Miloše Zemana s tím, že s novým prezidentem vznikne možnost zatlačit na hnutí ANO a donutit ho k tomu, aby ustoupilo v otázce Babiše například tak, že se Andrej Babiš stane předsedou sněmovny a předsedou vlády bude někdo jiný z ANO (nabízí se rošáda s Radkem Vondráčkem!). To by umožnilo zejména ČSSD a lidovcům „zachovat si tvář“ a obě strany by se s chutí na svých ministerstvech opět rády zabydlely.

Pokud se prezidentem stane opět Miloš Zeman, současná „patová“ situace bude s velkou pravděpodobností pokračovat a možná se dočkáme skutečně vlády ANO bez důvěry sněmovny. Popřípadě Zeman trochu „zatlačí“ na SPD, která „svolí“ k toleranci Babišova kabinetu.

Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz