Václav Klaus musí jmenovat nového předsedu vlády. Jiří Paroubek se cítí být hoden druhého pokusu a tvrdí, že už žádný pat neexistuje (sic!). Podívejme se proto na tvrdou hru Jiřího Paroubka sportovní basketbalovou terminologií. Pro tento účel považuji za logické vymezit časový prostor této hry od uzavření volebních místností do vyslovení nedůvěry Topolánkově vládě.

První osobní chyba. Ještě před oznámením konečných výsledků voleb do poslanecké sněmovny pociťoval Paroubek potřebu rázně se vypořádat s „nastupující modrou totalitou“. Přirovnal proto výsledky demokratických voleb k únoru 1948. Pohrozil, že výsledek voleb neuzná a napadne ho soudní cestou. Pozdvižení, které po jeho projevu nastalo, bylo možná částečným důvodem k tomu, že se za svůj povolební projev občanům omluvil. Omluvil se však jen za volená slova, ne za smysl svého projevu.

Druhá osobní chyba. Při sestavování vedení nové poslanecké sněmovny využil toho, že vláda podává demisi teprve po skončení ustavující schůze sněmovny a volbě jejího vedení. Paroubek blokoval zvolení předsedy poslanecké sněmovny a poprvé v historii bránil poslancům ČSSD hlasovat v tajné volbě. Poslanci ČSSD museli své hlasovací lístky odevzdat vedení ČSSD. Touto metodou se posléze inspirovali i komunisté.

Třetí osobní chyba. Při jednáních o nové vládě si Paroubek jako podmínku pro zahájení „vážných“ rozhovorů s předsedou ODS Topolánkem kladl to, že ODS nebude zastupovat zájmy trojkoalice. Když došel k závěru, že je nutné s touto zástěrkou jeho skutečných záměrů skončit, dohodl se s předsedou KDU-ČSL na vzniku menšinové koalice s podporou komunistů. Stalo se tak v době, kdy nebyl jednáním o sestavení vlády pověřen prezidentem republiky. Regiony KDU-ČSL se však postavily zásadně proti této koncepci a donutily Kalouska k rezignaci.

Čtvrtá osobní chyba. Po jmenování nové Topolánkovy vlády prezidentem Klausem se Paroubek snažil v médiích vyvolat dojem, že jediným stabilním řešením politické situace je vznik velké koalice ČSSD a ODS. Ve skutečnosti umrtvil veškeré kontakty mezi ODS a ČSSD . V ODS je však po svém extempore s Kalouskem Paroubek chápán jako neseriózní politik.

Pátá osobní chyba. V současnosti Paroubek sebevědomě prohlašuje, že pro něho by nebyl problém získat většinu v poslanecké sněmovně. To podle Paroubka už prokáže nová volba předsedy poslanecké sněmovny. Jak známo, současný předseda PS Vlček z ČSSD slíbil, že v případě selhání dvou pokusů o sestavení vlády nevyužije svého práva a nebude prezidentovi navrhovat předsedu vlády pro třetí pokus. Zdá se tedy, že ČSSD tento slib hodlá porušit tím, že vyvolá nové jednání o předsedovi PS, který by již nebyl vázán svým slibem.

Svých pět osobních chyb nasbíral Paroubek za období čtyř uplynulých měsíců. Kromě nich se však dopustil řady „drobných“ faulů svou obecně velmi nečistou hrou. V zájmu své pozice byl ochoten jednat o tom, že ČSSD podpoří Klause v další prezidentské volbě, ačkoliv zvolení Klause prezidentem předtím vykládal jako největší selhání ČSSD. Paroubek svou politickou činností zahltil česká média a pokud by si snad dal někdo tu práci, zjistil by, že Paroubkovy názory jsou konzistentní pouze ve své sebestřednosti. S ohledem na situaci ve sněmovně lze dnes vážně uvažovat o Paroubkově vládě na čtyři roky pouze za předpokladu, že by se Paroubkovi podařilo na svou stranu přetáhnout někoho z bývalé trojkoalice. Jako kandidáti na podporu Paroubka bývají dnes označováni ti poslanci KDU-ČSL, kteří při hlasování o důvěře Topolánkově vládě opustili sál. Tato situace by mohla teoreticky nastat nejspíše až po komunálních volbách. Osobně však Paroubkovým výrokům nevěřím a pochybuji i o tom, že by jeho případný třetí pokus byl úspěšný. Nicméně velmi dobře chápu, že Paroubek nechce předčasné volby. Má totiž mnoho důvodů se obávat, že by v nich nedokázal obhájit své pozice.

Po pěti osobních chybách následuje pro hráče v košíkové konec. Hráč musí nedobrovolně opustit hřiště. Dá proto Paroubkovi někdo šanci dopustit se jeho šesté osobní chyby?