17.10.2018 | Svátek má Hedvika


POLITIKA: Permanentní státní převrat?

27.12.2017

Prezidentská kampaň spěje rychle do finiše, kandidáti se předhánějí ve vynášení stanovisek, jak by vyřešili tamto či ono, stávající prezident Miloš Zeman do předvolebních debat nezasahuje.

Přesto tvoří jedno z ústředních témat kampaně, a není divu, jednak obhajuje mandát, jednak během svého prvního funkčního období proslul, velmi diplomaticky řečeno, svéráznými výklady ústavy. Česká debata o postavení prezidenta je však poněkud sebestředná, málokdy v ní zazní jiná jména než Masaryk, Havel, Klaus a Zeman.

Zkusme se tedy podívat i někam jinam. Konkrétně do Francie z prosince 1965, kdy Charles de Gaulle obhájil ve volbách svůj prezidentský úřad. Poprvé ho zaujal v roce 1958, avšak tehdy ještě nepřímo: zvolilo ho speciální volitelské shromáždění.

V roce 1965 se Charles de Gaulle stal prezidentem sice podruhé, poprvé ale v přímé volbě, jejíž zavedení prosadil v roce 1962 v referendu, jež nebylo protiústavní jen na základě „extenzivního výkladu“ ústavního textu. A šlo o teprve druhou přímou volbu prezidenta ve francouzské historii.

Poprvé a na dlouhou dobu naposled byl takto roku 1848 zvolen Ludvík Napoleon, synovec věhlasného vojevůdce Napoleona Bonaparta. Ludvík však prezidentské funkce zneužil k nastolení diktatury, později dokonce císařství. I proto pak ve Francii s přímou volbou prezidenta dlouho otáleli, báli se, aby se nestala odrazovým můstkem pro nějakého příštího diktátora.

A vůbec, v 60. letech minulého století bychom v Evropě země s přímou volbou prezidenta napočítali na prstech jedné ruky. Boom přímo volených prezidentů na starém kontinentu začíná vlastně až s pádem komunismu, kdy sovětské republiky, některé ještě v rámci rozpadajícího se Sovětského svazu, i některé bývalé sovětské satelity zavádějí (či obnovují) funkci prezidenta a díky všeobecnému demokratizačnímu duchu doby přijímají přímou volbu.

Přináší to docela problémy, nikoliv náhodou totiž François Mitterrand, jehož de Gaulle v prosinci 1965 ve druhém kole porazil v poměru 55:45 procent, o „degaulleovském“ prezidentství napsal knihu nazvanou Permanentní státní převrat.

Přímá volba každopádně prezidenta svádí k autoritářským tendencím, k pohrdání parlamentem i politickými stranami. Ne každého, ale mnohé ano. Sám de Gaulle byl odporem k nim pověstný, za jediného opravdového reprezentanta lidu považoval sebe sama a jeho éru lemovala i poměrně častá referenda.

Roku 1965 očekával hladké zvolení v prvním kole, dokonce nevedl pořádnou kampaň, doufal, že voliči ocení jeho působení v úřadu. Nutnost jít do druhého kola ho prý trochu rozladila. Když ale cítil slábnutí své podpory u veřejnosti, nechal roku 1969 vypsat referendum, formálně o senátu, leč pojaté jako hlasování o důvěře v prezidenta, a když nedopadlo dobře, odstoupil, byť dle ústavy vůbec nemusel.

Inu, do dějin se pozitivně zapíše asi jen ten přímo volený prezident, který kromě populismu dokáže projevit i velkorysost.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus



Clarion Hotel Špindlerův Mlýn****
Barman/ka

Clarion Hotel Špindlerův Mlýn****
Královéhradecký kraj

Diskuse


P. Klíma
19:03
27.12.2017

P. Dvořák
5:29
27.12.2017

P. Lenc
9:27
27.12.2017

počet příspěvků: 3, poslední 27.12.2017 07:03









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.