Týden starý dopis středoevropských osobností Baracku Obamovi konečně našel adresáta. Očekávali jste, že požadavek na neustupování Rusku vyprovokuje samotného Obamu? Samá voda. Potrefenou husou, která zakejhala, není americký prezident, ale Jiří Paroubek.

Jeho odpověď vypovídá o mnohém a v mnohém nám dělá větší jasno. Především v tom, že ve volbách 9. října nepůjde jen o vítězství party A či party B, ale o celkovou linii tohoto státu - zda si podrží své jednoznačně západní ukotvení, nebo zvolí nějaký východnější, více na Moskvu orientovaný azimut.

Ti, kdo vidí v Paroubkovi jen jakéhosi strejce raženého normalizací, trochu upoceného manažera Restaurací a jídelen, si v jeho reakci na dopis přijdou na své. Paroubkovy obraty mají nesmazatelný normalizační půvab. „S velkou vážností sleduji iniciativu zejména některých bývalých představitelů tzv. nových zemí Evropské unie,“ píše. Kdo pamatuje Husákovy časy, při výrazech „zejména některých“, „bývalých“ a „tzv.“ úplně pookřeje. Vždyť takhle se psalo o Chartě 77, pardon, o „tzv. chartě 77“.

I stížnost na volání „po návratu k politice bývalého amerického prezidenta George W. Bushe“ zavání známou demagogií. Nebyla to snad také politika jeho demokratického předchůdce Billa Clintona? To za Clintona jsme nebyli - za mocného rozčilení Ruska! - přijati do NATO? Kdepak, Paroubka táhne staré „volání po návratu“.

Jako bychom cítili Rudé právo, když cepovalo kritiku nemožnosti volně cestovat, kupovat si západní hudbu či literaturu: Vy voláte po návratu kapitalismu, po zástupech nezaměstnaných a bezdomovců. To chcete?

Třešničkou na dortu je obrat, že právě za vlády ČSSD „došlo ke vstupu“ do NATO i EU. Čtemeli od Paroubka „došlo ke vstupu“, jako bychom slyšeli „došlo ke vstupu spřátelených vojsk“, tak zněl klasický normalizační eufemismus.

To geniální alibistické sloveso „dojít k něčemu“ přežilo. Jak by ne.

Řekne-li politik já, evokuje tím své osobní rozhodnutí či alespoň zaujetí osobního stanoviska: Byl jsem pro, nebo proti? Tak se tomu raději vyhne: Ne, na odpovědnost se už neptejte, buďme rádi, že k tomu došlo. To je panečku čeština, Vančura se obrací v hrobě.

Jádro problému je ale jinde - ne v komickém půvabu nechtěného, nýbrž v riziku chtěného. Paroubek bere dopis Obamovi jako pobídku, jako hozenou rukavici, kterou ochotně zvedl - a zareagoval na ni vlastní koncepcí. Na rozdíl od těch politiků a médií, kteří směřují k vyvolávání konfliktů s Ruskem, ČSSD chápe, že spolupráce s ním je nezbytná a vyvolávání stínů studené války je nebezpečné. Tak zní jeho poselství.

Už to bylo řečeno vícekrát, takže člověk může mít pocit, že se stálým opakováním ztrapňuje. Ale raději se teď ztrapnit než později litovat. Takže znovu. Mluví-li se o nové studené válce, jaký smysl má vinit z jejího vyvolávání Západ včetně Topolánkovy vlády? Vyvolal snad Topolánek válku v Gruzii? Manipuloval snad on plynovými kohouty?

Britský novinář Edward Lucas v knize Nová studená válka píše, že jedním z nejpodivnějších rysů Putinovy éry je množství západních komentátorů, kteří horlivě protestují proti „démonizaci“ Ruska. Do této podivnosti zapadá i Paroubkova „ruská doktrína“.

Paroubek říká, že díky začlenění do euroatlantických vazeb se stalo příkladnou demokracií Německo, a ze stejných důvodů teď nelze izolovat Rusko. Ale vždyť Moskva dělá vše pro svou izolaci sama. Německo prošlo válečnou porážkou, spojeneckou okupací, jeho vzornou federalistickou ústavu diktovali vítězové a nostalgie po hnědé minulosti se tam stíhá podle zákona. Naproti tomu Rusko považuje rozpad Sovětského svazu za největší geopolitickou katastrofu dvacátého století ústy svého premiéra.

Paralely se situací Československa po prvních dvaceti letech jeho existence by byly přehnané. Teď nejsme obklopeni agresivním nepřítelem, který dává ultimáta. Nicméně i Česko stojí dvacet let po sametové revoluci v zásadní situaci, před střetem dvou ideových koncepcí.

Na jedné straně je deklarovaně prozápadní koncepce, kterou si spojujeme s Václavem Havlem a Mirkem Topolánkem. Na druhé straně pak koncepce „více azimutů“, spjatá s Jiřím Paroubkem, ale i linie neutrálního postoje k suverénní Moskvě, spjatá s Václavem Klausem.

Tímto způsobem je nalajnované hřiště pro říjnové volby.

LN, 25.7.2009

Autor je komentátor LN