Dobojováno jest. Na dva roky má nejsilnější opoziční strana ČSSD svého šéfa a nyní alespoň navenek září jednotou. Na brněnském sjezdu dali delegáti svou důvěru těsnou většinou a až v druhém kole Bohuslavu Sobotkovi, dosavadnímu úřadujícímu předsedovi. Jeho rival Michal Hašek, šéf krajských hejtmanů a poslanec, se stal statutárním místopředsedou. Tedy přímým Sobotkovým zástupcem či možným nástupcem.

Ač projevy obou na sjezdu dávaly tušit, že v jejich vnímání světa mnoho rozporů není, je jasné, že důsledky volby jsou velké. Se Sobotkou strana podrží linii, kterou nastavil jeho předchůdce Jiří Paroubek, i když v jakési light verzi. Půjde tedy cestou negace všeho, co vládní koalice představí. V případě volebního vítězství pak hrozí další změny v oblastech, jež chce kabinet Petra Nečase reformovat. Hašek by byl možným dohodám s koalicí nakloněnější.

„Jsem zastáncem dialogu, ale ten musí být postaven na principu rovnoprávnosti. Nemůže začít až v okamžiku, kdy koalice přinese do sněmovny návrhy zákonů, které jsou v protikladu k našemu vidění potřeb společnosti. Budeme využívat ke korekcím reforem legislativní proces, včetně většiny ČSSD v Senátu,“ sdělil nový šéf sociálních demokratů.

„Rozpory s koalicí teď budou rozhodně větší. Zejména co se důchodové reformy týká,“ míní poslanec za ČSSD Jaroslav Foldyna. Sobotka už ostatně prohlásil, že pokud projde druhý pilíř tak, jak je navržen, vítězní socialisté jej budou chtít změnit. Jasno má také, kde brát peníze, kterých se například na zdravotnictví či právě důchody nedostává. Vyšší daně pro bohaté.

„Nečasova vláda se snaží udělat nevratné kroky v rámci penzijní reformy, přičemž jí nejde o důchodce či stabilitu systému, ale o to, aby správci fondů dostali dvě procenta aktiv za správu. Nepřímým důkazem je, že návrh NERV na zřízení veřejného penzijního fondu byl smeten pod stůl. Jak ukazuje zkušenost z Maďarska či Polska, nic není nevratné,“ varuje Sobotka. „V případě daňového systému nevratné kroky neexistují. Je však dobré s ním ,necvičit‘. Odstrašujícím příkladem je zavedení a nyní rušení superhrubé mzdy. Kalousek a Nečas za to dluží občanům omluvu,“ dodal s tím, že ČSSD nesouhlasí se sjednocením DPH a po volbách si vyhrazuje právo sníženou sazbu DPH pro nejcitlivější položky obnovit.

Sobotka tedy pokračuje v linii svého předchůdce, který ho mimochodem a svým svérázným stylem právě ve volbě podpořil. Ostatně Sobotka také Paroubkovi poděkoval za vše, co pro stranu vykonal. Hned ale doplnil kritiku, když řekl, že strana nesmí tolik spoléhat na průzkumy veřejného mínění a nesmí bojovat s médii. V obou disciplínách Paroubek exceloval.

Ještě jeden políček Haškovo křídlo od sjezdu dostalo, ač jinak prokázalo, že je velmi silné. A to více než přesvědčivou volbou Jiřího Dienstbiera mladšího na post místopředsedy. Právě z něj roste nová politická hvězda. Ještě před rokem skoro neznámý člověk, dnes místopředseda strany a zřejmě nový senátor (do uzávěrky čísla nebyl znám výsledek doplňovacích voleb na Kladensku). Ukázalo se totiž, že jeho vyšachování pražskou organizací, která si nakonec na magistrátu prosadila koalici s ODS, delegátům po chuti nebylo a Dienstbier má i díky tomu jejich podporu. Sobotka byl proti této koalici, Hašek vzhledem k tomu, že v kraji s ODS vládne, ji nerozporoval.

Našlápnuto

Výsledky sjezdu jsou vesměs přijímány pozitivně. Ač se zdá, že ve vedení je více Sobotkových lidí, rozložení sil ve straně je více méně rovnoměrné. Ostatně Martin Starec jako místopředseda je na Sobotkově straně jen proto, že má špatné vztahy s haškovcem Jaroslavem Tvrdíkem.

„Jsem rád, že nové vedení je barevnější, což prospěje komunikaci jak uvnitř strany, tak navenek. Navíc je i kompaktnější, což sociální demokracii výrazně pomůže. Zejména volba Marie Benešové a Jiřího Dienstbiera je důkazem, že delegáti přemýšlejí a vědí, co strana potřebuje,“ myslí si Karel Šplíchal, dřívější pražský poslanec a jeden z autorů takzvané Vyšehradské výzvy, která kritizovala Paroubkovo vedení.

„Rozložení sil mezi prolevicovější a pragmatičtější částí je vyrovnané, a tudíž nelze čekat nějaké vychýlení. To je pro další směřování strany velmi dobře. Je rozhodně jednotnější, než byla kdy dřív,“ uvedl ústecký poslanec a častý kritik poměrů ve straně Jaroslav Foldyna.

Politická teorie navíc právě takto nastaveným parametrům, jako má po sjezdu ČSSD, nahrává. „Sociální demokraté mají ve svém čele dva velmi populární lídry. Sobotka může sehrávat roli opozičního vůdce, který jde vládě po krku. Hašek zase z pozice šéfa krajů více spolupracovat s vládou. Jeden tak udrží pozornost tradičních voličů a druhý přiláká ty, kteří nejsou zcela rozhodnutí. Jde ovšem o modelovou situaci, praxe může být samozřejmě jiná,“ upozorňuje politoložka Vladimíra Dvořáková, která přednáší na Vysoké škole ekonomické.

Stín kšeftování

Až tak uhlazené, jak se vedení strany po sjezdu dušovalo, ale všechno není. Jistá pachuť rozhodně přetrvává. A to jak ta přiznávaná, tak ta raději skrývaná. Prohrou nového vedení, ztělesněného Sobotkou, rozhodně je, že se nepodařilo prosadit změnu stanov. Ta měla především zabránit takzvanému velrybaření, tedy získávání nových členů jen za účelem ovládnutí konkrétní stranické organizace. Stranu to v očích veřejnosti dlouhodobě poškozuje. Hlavními aktéry jsou v tomto příběhu Ústecký kraj a sever Čech.

„Nevidím to tak, že to sjezd neschválil Sobotkovi. Sjezd to neschválil sám sobě a je to velmi špatné. Je to jedna z velkých chyb, kdy delegáti nereflektují to, že strana se od těchto praktik musí očistit. A děje se to dál, zrovna včera (v úterý 22. 3., pozn. red.) zase v Teplicích nabírali nějakých osmnáct členů ze čtyřiceti,“ zlobí se poslanec Jaroslav Foldyna, který je ve sněmovně právě za Ústecký kraj.

„Právě to, co pro hodnocení sociální demokracie z politologického hlediska zůstává otázkou, je, nakolik bylo soupeření Hašek-Sobotka soubojem dvou osobností, nebo dvou vlivových skupin. ČSSD má podobný problém jako ODS, kdy jsou regionální stranické organizace stále více nezávislé na centru a vytvořily si vlastní klientelistické vazby. U ODS je to více čitelné. Jak dalece vedení ztratí kontrolu právě nad klientelismem v regionech, bude rozhodující pro budoucnost strany,“ míní politoložka Dvořáková.

Stín padá i na samotný průběh sjezdu. Objevily se spekulace, že se opět kšeftovalo s hlasy delegátů. Například časopis Týden uvedl, že v poslední fázi se kupovaly až za 30 tisíc korun. Dřívější šedá eminence ČSSD Petr Dimun zase na svém blogu napsal, že Michal Hašek měl po prohře říci, že „ještě budou rádi (sociální demokraté), že to vezme, až Slávek půjde do tepláků“. K tomu se pak hodí údajné prohlášení Stanislava Grosse (opět z podobně důvěryhodných zdrojů, jako je Dimun), že z trestního oznámení kvůli privatizaci OKD nemá strach, protože „on na rozdíl od Slávka miliony nepobral“.

Jak Hašek, tak Sobotka samozřejmě podobné spekulace odmítají. Lesku straně ovšem nedodají. Soupeření obou táborů však nyní spíše nečekejme. Strana potřebuje držet jednotnou tvář, aby příště u voličů zabodovala. A k tomu potyčky rozhodně nepovedou.

„Myslím, že obě strany mají dostatečný pud sebezáchovy. Rozpojení strany a konflikty by znamenaly, že ztratí všichni. Z teorie her ovšem vyplývá, že nyní potřebují uhrát výsledek win-win, tedy profit pro všechny. Volba místopředsedů naznačuje, že jde o lidi s velmi racionálním uvažováním, kteří budou vnímat stranu jako celek a nějaké zájmy užších skupin potlačí,“ tvrdí Dvořáková.

Vyřazení

Hlasování delegátů sjezdu mělo nečekaný následek. Ve skrytu totiž v nadsázce probíhal souboj, o němž nikdo netušil. „Duelanty“ byli bývalý šéf strany Jiří Paroubek a dřívější ministr vnitra a poslanec Martin Pecina. Poraženým se nakonec ukázal být Pecina, který podporoval Haška. Po zvolení Bohuslava Sobotky ohlásil, že složí poslanecký mandát, neboť nesouhlasí s tím, jak Sobotka a také Jiří Dienstbier hodlají prosazovat program ČSSD.

Kdyby volba dopadla obráceně, spekulovalo se o tom, že by stranu opustil Jiří Paroubek. Před sjezdem se vyjádřil v tom smyslu, že tyto úvahy jsou předčasné. Leč má kam jít. Do České strany národně sociální (ČSNS 2005) ho chce „přetáhnout“ jeho bývalý spolupracovník Jiří Vyvadil. Spolu s Paroubkem by tam pak mohl zamířit i David Rath, který plní v ČSSD funkci jakéhosi „enfant terrible“.

„David Rath je rozhodně sólista a velký hráč a myslím, že jím i zůstane. Je ovšem na něm, jak vyhodnotí sjezd. Jeho hlasy pomohly zvolit Bohuslava Sobotku, nicméně Sobotkovy hlasy nepomohly získat Davidu Rathovi místopředsednické křeslo,“ hodnotí Rathovu pozici poslanec Foldyna.

Jedno je ovšem jasné. Odchod Paroubka a případně Ratha ze strany by přínosem nebyl. Ostřelování z konkurenční levicové strany bývalým předsedou už sociální demokracie zná. Miloši Zemanovi a jeho SPOZ se podařilo oranžovým ve volbách loni na jaře ukrojit podstatný koláč voličských hlasů. Vítěz voleb pak musel zůstat v opozici, a to by Bohuslav Sobotka jistě nerad opakoval.

„Problém vůdčích osobností je, že neumějí odcházet, a strany jim to ani nijak důstojně neumožňují. V této chvíli bych však vliv Jiřího Paroubka nepřeceňovala. Je daleko do voleb, takže jeho odchod by stranu nepoškodil. Pravdou ovšem je, že na Zemanovu stranu neuměla sociální demokracie adekvátně zareagovat, a proto se tomu dostalo i více mediální pozornosti, než by si to zasloužilo,“ domnívá se politoložka Dvořáková.

Týdeník EURO 13/2011