29.3.2024 | Svátek má Taťána


POLITIKA: Paroubek čistič

11.9.2006

Bolševik a diktátor: takové jsou dva nejčastější přívlastky, jimiž mnohačetní odpůrci častují Jiřího Paroubka. Ani jeden ve skutečnosti nesedí; ke stručné charakteristice osobnosti expremiéra–premiérského čekatele je lepší vypomoci si jeho nejvýznamnější funkcí z dob komunismu. Ano, Paroubek je náměstek z RaJe, muž s výjimečným nadáním proplout bez úhony každou soutěskou, a svrchovaný pragmatik. Jeho pragmatismus, díky němuž může být jednou vydáván za pravičáka, podruhé za levičáka, mu velí dělat vždy jen to, co mu přinese užitek.

Svůj talent za krátké působení v premiérském křesle Paroubek dále rozvinul a v posledních měsících se ukázal jako mimořádný politický stratég. Jeho aliance s KSČM, díky níž krátce před volbami protlačil některé sporné zákony, se ukázala ryze účelovou: cíl přetáhnout část komunistických voličů k ČSSD se mu podařilo beze zbytku naplnit. Že na upevňování sociálních jistot zas tolik nelpí, prokázal po volbách, když projevil ochotu nedávno přijaté zákony (o neziskových nemocnicích, zákoník práce) zrušit nebo výrazně osekat.

Komunisty se dnes Paroubek už moc nezabývá: poté, co očesal zralou třešničku, nezbývá oslabené KSČM než skákat, jak on píská. Po volbách napřel svou pozornost jinam. Nejprve rozbil potenciální hrozbu v podobě formující se trojkoalice a pak si coby desert dopřál šéfa KDU-ČSL; zavlečením Miroslava Kalouska do pasti připravil lidovce o silného lídra, jediného, jenž mu byl schopen konkurovat, a spolu s ním na dlouhou dobu odstavil celou stranu propadnuvší se do vnitřní krize.

Na řadě je premiér babího léta a šéf ODS v jedné osobě. V jeho případě zbývá Paroubkovi čekat, až mu jako zralá hruška spadne k nohám; nezvedne ji, nýbrž s gustem zašlápne botou do vlhké země, až z ní vystříkne šťáva.

www.danes.cz