30.8.2016 | Svátek má Vladěna






POLITIKA: Oranžové z nebe

15.3.2010

Posledních dvacet let vidíme trvalou tendenci relativizovat a mlžit, zpochybňovat vše, čeho jsme dosáhli. Po celá tato léta byl český čtenář a divák přesvědčován, že žije ve spálené zemi bez budoucnosti, v kolébce korupce, tunelování, organizovaného zločinu, zhasnutých světel. Že žije v říši zla manipulované velkým byznysem. Slovo podnikatel se stalo pojmem pro nenasytného, křivého zloděje. Máme-li věřit bulvárními medii stále více papouškovanému leitmotivu levice, pak demokracie nefunguje, systém politických stran je špatný, parlament je rozhádaná žvanírna, zástupci voličů jsou příživníci bez politické legitimity. Kapitalismus nefunguje, je nutno více regulovat výrobu a obchod, trh i společnost potřebuje pevnější a tvrdší řízení. Minulý komunistický režim se sice dopustil přehmatů, zejména v počátcích své čtyřicetileté vlády, ale dokázal lidem dát sociální jistoty a sociální spravedlnost. Demokracie a volný trh to nedokáží, je nutno se vrátit ke státem kontrolovanému socialistickému modelu řízení hospodářství i společnosti.

Není divu, že dvacetileté mytí mozků přineslo své ovoce a průměrný volič stále více věří tomu, že negativní společenské jevy jako korupce, organizovaný zločin a kriminalita nejsou jen projevem nedokonalosti systému a produktem rychlých politických a ekonomických změn, ale tvoří samu podstatu demokracie a tržního hospodářství. Díky tomu, že mu tytéž - a většinou svým rozsahem daleko větší - problémy v tzv. "vyspělých" zemích západní Evropy a v Evropské unii nebyly českým tiskem nikdy přehledně a odpovědně popsány, věří tomu, že jsme ostrovem neřesti a korupce v moři čisté sociálně tržní prosperity, pořádku a mravnosti.

Komunistická strana, které bylo po listopadu dovoleno, aby pokračovala ve své činnosti v novém převleku legitimní demokratické parlamentní strany (něco, co se nepodařilo ani kdysi všemocné Komunistické straně Sovětského svazu) se v této atmosféře stále hlasitěji dožaduje svého místa na politickém výsluní. A místa se jí dostává, v nemalé míře díky podpoře sociální demokracie, která jí zajistila návrat do vrcholných ústavních funkcí v předsednictvu sněmovny a která spolu s ní prosazuje svůj program, jenž sám předseda KSČM Filip označil jako "z pětadevadesáti procent totožný s programovými cíly KSČM". ČSSD slibuje prosperitu, slibuje, že budeme patřit mezi desítku zemí s nejvyšší životní úrovní, slibuje třinácté důchody, slibuje zdarma to a zdarma ono, slibuje oranžové z nebe. A kdo to zaplatí? Inu, je zde osvědčený recept z období těsně před Únorem - ať zaplatí bohatí. A tak jsme se vrátili zpět ke Gottwaldovým milionářským dávkám. K tomu nabízí rozsáhlé legislativní změny, které, pokud k nim dojde, budou znamenat radikální odklon od cesty, již naše společnost nastoupila po listopadu 1989.

Paroubkova politika je, stejně jako ta Gottwaldova, založená na populistických slibech, zadlužení, lžích, nenávisti a závisti.

Dnes již padly téměř všechny zábrany a předseda Paroubek se už neostýchá nabídnout "menšinovou" vládu s podporou KSČM. A ta se cítí natolik silná, že její předseda Filip otevřeně říká, že podpora už nebude automatická, pouhá programová shoda už nebude stačit. Hlásí se o svůj podíl na moci. A ten bude mít. Bez ní si totiž ČSSD a Jiří Paroubek, řečeno jeho vlastními slovy, ani ruce neumyje. Po dlouhou dobu na tento trend poukazovala z pravé části politického spektra ODS. A po celou dobu byla medii okřikována za "strašení komunisty". Je tomu tak i dnes.

ODS není jediná politická síla, která se tomu snaží zabránit. Je ale jediná, která je dost silná na to, aby spolu se svými spojenci jednotnou levici porazila. Bez ní není realistická nesocialistická politika možná. Bohužel, pro mnoho těch, kdo se prohlašují za oponenty socialismu, je ODS větším nepřítelem než socialisté a komunisté dohromady. Nepřítelem číslo jedna pro ně nebyl Paroubek, Rath a Filip. Byl jím Topolánek. Vyčítají mu nedostatečnou "pravicovost", měkkost jak k levici, tak ke koaličním patrnerům a "ideologickou vyprázděnost".

I zvířecí smečka ví, že její vůdce je vůdcem jen do té doby, než je nahrazen. Do té doby ale smečku vede on. Případný nástupce si musí své místo vybojovat, nestačí mu jen krásně výt na měsíc, musí smečce nabídnout svou vlastní skutečnou sílu a zkušenost, musí dokázat, že je silnější, že je lepší, musí starého vůdce porazit v otevřeném boji. Naši "ideologicky nevyprázdnění", kovaní pravičáci se domnívali, že stačí na vůdce smečky poštěkávat, sem tam jej kousnout do kotníku a sem tam se pokusit mu podrazit nohy.

Vykřikují, že vůdce je slabý, ale sami mezi sebou nikdy nedokázali nového a lepšího vůdce najít, žádný totiž není. Vyčítají mu, že jim prohrál krajské volby tím, že pod jeho vedením ODS opustila své principy. Je těžké určit, co těmi principy mysleli. Brzy po porážce ODS v krajských a senátních volbách dokázali, jak si ty principy představují oni. Jeden by očekával, že se semknou a budou pracovat na tom, aby se ODS znovu stala vítěznou stranou, možná i s novým vedením. Nové vedení není, mezi jiným i proto, že místo semknutí se za programem a vůdcem, který by byl schopen jej realizovat, se vždy dokázali jen vzájemně vyšachovat v zákulisních pokusech o "dohody", kterými by podrazili Topolánka. Přesto se jim nikdy nepodařilo najít kandidáta, za kterým by se mohli sjednotit. Nakonec už ani ti "nejzásadovější" z nich o novém vůdci nehovořili, heslem se stalo "kdokoliv, jen ne Topolánek" - a v několika krajích vstoupili největší Topolánkovi kritici do koalic s Paroubkem a komunisty. Ostatně je zajímavé i to, že ani jeden z Topolánkových oponentů, kteří se za léta jeho předsednictví v ODS objevili, nenabídl pravicovější vizi než současné vedení ODS a většinou směřovali spíše k té či oné formě spolupráce s ČSSD. O Topolánkově slabosti nejvíc mluví právě ti, kdo sami nikdy nedokázali přesvědčit své kolegy svou vlastní programovou nabídkou. Oni vlastně své straně nějakou programovou alternativu nikdy ani nenabídli. Nikdy ji totiž neměli. A soudě z jejich "úspěchů" při reformování ODS je zřejmé, že by ji ani nedokázali formulovat. Měli jen hesla o ideologické prázdnotě. V jejich případě byla ve skutečnosti prázdná právě ta jejich hesla. Svým pošetilým bojem s vlastní stranou věc pravicové politiky ve skutečnosti značně poškodili. Ke koalicím s Paroubkovými socialisty v krajích se ovšem nevyslovují a dávají jim svým mlčením souhlas.

Podobně je tomu i mezi "příznivci pravice" mimo ODS. Na internetových diskusích se opět a opět ozývá nářek těch věrných a principielních pravičáků, že není koho volit, že oni Topolánkovu ODS volit nemohou a nebudou. Nestojí totiž dost pevně na pravicových principech.

Jako by zápas o budoucí směr vývoje naší politiky a společnosti byl něčím, co sledují jako nezúčastnění diváci v biografu, jejichž život ani život jejich spoluobčanů se nijak nezmění, jestliže během přestávky z kina odejdou, protože se jim nelíbí film nebo jeho obsazení. Pokud bude demokratický vývoj přerušen, stane se tak za jejich povýšeného mudrování o tom, že si ODS nezasloužila jejich podporu. Pokud ODS a pravice volby prohrají, stane se tak za jejich nadšeného potlesku. Že nám po dlouhá léta bude vládnout komunisticko-socialistická koalice, ať už veřejně deklarovaná nebo faktická, že hrozí zásadní zvrat vývoje naší demokracie (a pokud Paroubek splní své volební sliby, i rozvrat naší ekonomiky) je sice smůla, ale hlavně že to nebude Topolánkova ODS. Ta musí být za svou nedostatečnou pravicovost potrestána, musí dostat za uši. Nedokonalou ODS potrestají svou nevůlí oni, ti dokonalí. K čemu ten trest povede, je jasné každému. "Cui bono" je také zřejmé každému, jen ne jim.

Fakt je, že česká společnost není, nikdy nebyla a v blízké budoucnosti ani nebude pravicově naladěná a rigidní pravičáctví povede jen k tomu, že pravice v této zemi nikdy vládnout nebude a její vliv bude vždy jen marginální. To ostatně věděl i Václav Klaus, který mnohokrát mluvil o "omezeném politickém prostoru na pravici" a který sám byl za "nedostatečnou pravicovost" znovu a znovu kritizován. Vzpomeňme si, jak často byl Václav Klaus napadán za "pravicovou rétoriku a levicovou politiku". Byl to nesmysl tehdy a je to nesmysl dnes, což může pochopit každý, kdo umí počítat do dvou set. I Václav Klaus, i Mirek Topolánek dělali to, co jim váha voličských hlasů za dané aktuální situace dovolovala.

Ufňukaní "pravičáci" to ovšem vidí jinak, i když ve skutečnosti pro pravicové principy sami neudělali nic. Ti z nich, kteří seděli a sedí v poslaneckých, senátorských a zastupitelských křeslech, pokud něčeho želí, tak jen svých prebend a tam, kde jim to Paroubek dovolil, rychle spěchali do koalic se sociálními demokraty, a fakticky tak i s KSČM, jen aby jim zůstaly zachovány jejich vlivné posice a jejich vazby na krajské kmotry. Ti ostatní k tomu mlčeli a mlčí, zřejmě jim to nevadí. Mlčí, pokud ovšem právě nenaříkají, jak se Topolánek zpronevěřil principům ODS.

Jak je vidět, nejde zde zdaleka jen o principy. Obávám se, že vůbec nejde o principy.

Ne, netvrdím, že na ODS není co kritizovat. Naopak, na můj vkus je toho až příliš mnoho. Farizejsky jí ale odmítat podporu a tím fakticky asistovat sjednocené levici v jejím úsilí o destrukci největší pravicové strany a zvrat polistopadového uspořádání právě v této kritické chvíli je nejen špatné, je to hloupé. Velmi hloupé. Rozhodně to není něco, na co budou jednou vzpomínat s hrdostí a o čem budou vyprávět svým vnukům.

Přes vše, co jsem zde napsal, stále věřím, že je zde budoucnost pro nesocialistickou, pravicovou politiku a je zde dobrá šance zvítězit i v nadcházejících, rychle se blížících volbách. Dokonce si myslím, že k tomu není třeba velkých slibů a vše řešícího nabubřelého a objemem i obsahem nafouknutého programu, jakým byla před několika lety Modrá šance. ČSSD ve své sebejistotě, která s rostoucími procenty v pochybných průzkumech přerůstá v nepokrytou aroganci, opakuje a znásobuje chyby, které obě velké strany, ODS napravo i ČSSD nalevo, dělaly v minulosti. Program ODS by měl být stručný a věcný a především by měl dát voličům jasnou a reálnou alternativu k tomu, co stále více vypadá jako nástup levice podobný Únoru 1948. V této situaci nelze nabídnout více slibů nebo "lepší sliby" a očekávat úspěch.

A není toho ani potřeba. ODS by měla nabídnout něco více, něco, co přesně popsala Mirka Němcová v televizní diskusi 10. 03. 2010:

„Občané mají právo cítit rozpačitost nad úrovní politické diskuze, protože si někdy nemusí být jistí, že to, co strany slibují před volbami, udělají i po volbách. Volte toho, kdo neslibuje, má konzistentní názory, neuhýbá před problémy a má odvahu lidem říci, jaká budoucnost čeká jejich děti. ODS se vždy nechovala čitelně a naše voliče zklamalo to, jak jsme se chovali. ODS není dokonalá strana. Ale přiznání vlastních chyb a pokora je cestou k nápravě.“



Diskuse


J. Strachota
9:44
16.3.2010

A. Ruščák
19:31
15.3.2010

J. Láníček, Ing.
16:16
15.3.2010

J. Láníček, Ing.
17:46
15.3.2010

J. Zeman
14:41
15.3.2010

J. Láníček, Ing.
14:14
15.3.2010

J. Láníček, Ing.
16:28
15.3.2010

J. Láníček, Ing.
16:25
15.3.2010

J. Vacek
13:26
15.3.2010

R. Langer
13:33
15.3.2010

R. Langer
13:19
15.3.2010

R. Langer
13:30
15.3.2010

J. Peřina
22:24
15.3.2010

J. Láníček, Ing.
12:22
15.3.2010

J. Láníček, Ing.
16:37
15.3.2010

J. Láníček, Ing.
17:57
15.3.2010

J. Kulheim
20:47
15.3.2010

V. Liehne
12:21
15.3.2010

M. MATOUŠEK
11:51
15.3.2010

M. Starý
9:32
15.3.2010

K. Janyška
9:23
15.3.2010

P. Zeman
15:39
15.3.2010

H. Míčková
9:16
15.3.2010

A. Reček
8:48
15.3.2010

K. Janyška
8:12
15.3.2010

V. Skalová
0:35
15.3.2010

J. Láníček, Ing.
16:19
15.3.2010

počet příspěvků: 41, poslední 16.3.2010 11:24









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.