Výsledky jednání o vládě a o konkrétních pozicích ministrů byly nejčastěji komentovány jako „porážka Nečase“ (viz například zde). Média si zejména všímala toho, že ODS nemá žádné významné „silové“ ministerstvo a ministerstvo obrany, které ODS získala, bude v následujícím období spíše stále pod tlakem úspor. Byl to Klaus, který vyjádřil překvapení nad nominací Němcové do čela poslanecké sněmovny a předpověděl, že za to ODS zaplatí při vyjednávání ve vládě. Média možná čekala i na to, kdo z ODS vystoupí razantně proti dojednaným dohodám. Překvapením poté bylo, že jak grémium, tak i celý poslanecký klub přijaly dosažené výsledky v podstatě bez výhrad.

Osobně považuji dojednané personální záležitosti v případě obsazení ministerských postů za důkaz dospělosti ODS. Ostatně, osmnáct let už ODS bylo, a věk na to proto má. Složení vlády a počty ministerských křesel pro jednotlivé strany podle mne respektují výsledek voleb. Strany rodící se vládní koalice získaly počet míst ve vládě ve shodě s volebními výsledky. Nepsaným pravidlem všech českých koaličních vlád je to, že nejmenší koaliční strana bývá z hlediska počtu míst ve vládě vždy poněkud nadhodnocena. Dramaticky se to projevilo ve vládě Mirka Topolánka, kde zelení získali za 6 poslaneckých mandátů čtyři ministerské posty. VV mají v dnešní poslanecké sněmovně čtyřikrát více mandátů, než měli zelení v minulé PS, a jejich podíl míst ve vládě je z mého pohledu přijatelný.

Široce se v médiích rozebírala i kompetentnost předpokládaných ministrů. Z větší části se jedná o úplné nováčky a někteří „odborníci“ se o kandidátech na ministry vyjadřovali s jistým despektem. (viz zde). Po letošních volbách přeci ani jiné složení vlády nebylo myslitelné. Osvědčení „dinosauři“ buď nekandidovali, nebo byli „vykroužkováni“ a nové strany TOP 09 a VV přinesly s sebou do sněmovny zcela nové tváře. Je proto jenom logické, že nová koaliční vláda bude mít tolik úplných nováčků. Povyk kolem „nekompetentnosti“ předpokládaných ministrů je zarážející. Tatáž média před volbami na starých „osvědčených“ kádrech nenechala nit suchou a teď se předhánějí v tom, který z nově navržených ministrů svůj úkol zcela jistě nezvládne. Nejčastěji se vyslovuje jméno Radka Johna jako jistého neúspěšného ministra vnitra. Domnívám se však, že teprve jeho budoucí kroky na ministerstvu naznačí, zda bude úspěšný či ne. Každý nový ministr by měl být posuzován podle výsledků své práce. Počkejme si proto s kritikou na dobu, až něco noví páni ministři předvedou.

Z hlediska obsazení nejvyšších ústavních funkcí po letošních volbách se naopak jeví postavení ODS jako nejlepší v dosavadní historii. Nejméně do podzimních senátních voleb jsou nejvyšší ústavní funkce v rukách členů ODS (resp. bývalých členů ODS v případě Klause). Klaus, Sobotka, Němcová i Nečas jsou zcela jistě lidmi na svém místě. To důležité, co bych rád na této sestavě vyzdvihl, je jejich nezávislost. Všichni už dokázali, že dokážou jít proti proudu, a to i v ODS. Nejsou to lidé nepevných názorů a těší se uznání i v ostatních politických stranách. Proto se mi jeví současný stav české vrcholové politiky jako svým způsobem nový začátek, nová šance. Uvidíme, zda se dojem z ODS jako konečně dospělé strany v dalších měsících potvrdí.