Štěstíčku je třeba jít naproti, jak víme z odposlechů manipulátorů fotbalových zápasů. ČSSD si je toho vědoma, a protože se její volič kromě remcání neodhodlal k významějším protestům proti poplatkům ve zdravotnictví, musela se chopit iniciativy sama. Lid si prostě neuvědomuje, jak hodně je v sázce. Naštěstí je tu jeho předvoj.

Pod peticí Odmítáme placené zdravotnictví je sice podepsán lékař a senátor Janeček, text ale nápadně připomíná upocený jazyk Jiřího Paroubka, tu nezaměnitelnou kombinaci předlistopadové funkcionářštiny a vekslácko-kolotočářského výraziva (například: natočit zdravotnictví), jak ji známe z jeho projevů, a my věrní i z četby ba studování jeho blogu.

Zadá-li se v petici použitý výraz „pánové z ODS“ do vyhledávače Google společně se slovem „Paroubek“, objeví se tisíce odkazů a na první stránce například následující: pokud by měli hledat pánové z ODS klíč k řešení; dám k dispozici jeden logický argument, aby pánové z ODS měli o čem přemýšlet; a co třeba pánové z ODS, ostentativně označující slušného a věcného Špidlu za autistu. Zkrátka, „pánové“ jako pohrdavé označení. Jako v petici.

Ale ať už je autorem textu kdokoliv, problémy sice pojmenoval, ale nedošel až ke kořenům, nevyužil zcela příležitosti. Pokusím se mu pomoci dotáhnout jeho myšlenky do konce.

------

Odmítáme placené zdravotnictví

My, níže podepsaní voliči ČSSD a KSČM, tímto prohlašujeme, že:

Odmítáme poplatky ve zdravotnictví. Jejich placení nás má přivést k uvědomění, že jsme za své zdraví přímo zodpovědni. To odmítáme: osobní zodpovědnost je koncept vymyšlený exponenty pravice k ohlupování a ožebračování lidí.

Placením poplatků se přibližujeme k praxi běžné na (kapitalistickém) Západě, což nás vytrhuje z kulturního prostředí Východu, kam spolu se stranami, které volíme, mentálně patříme. To přímo ohrožuje naši identitu, potažmo i zdraví.

Placení poplatků představuje narušení principu solidarity, za který považujeme to, že kdokoliv, kdo bere větší platy než my, musí povinně financovat naši léčbu bez ohledu na to, jak nakládáme se svým životem a zdravím.

Představa, že bychom měli hrazenu a garantovánu jen určitou úroveň péče a sami se museli rozhodovat o nákupu případných nadstandardních služeb a léků, je pro nás nepřijatelná. Každý den musíme konat bezpočet rozhodnutí v mnohem vážnějších věcech a další zátěž odmítáme. Bylo by to narušením posledních zbytků sociálního státu.

Požadujeme, aby bylo obnoveno proplacení nemocenské po dobu prvních tří dnů nemoci. Nemocný člověk strádá a nemá radost ze života. Situaci by mu zpříjemnilo, kdyby po dobu nemoci pobíral 110% svého platu. Pokud může řecký zaměstnanec s průměrným platem pobírat v důchodu penzi ve výši 110 % předchozích příjmů, proč by nebylo možno zavést obdobný princip u nás? Učme se u kolébky demokracie, vsaďme na politiky s osobní vazbou na Řecko. O tom, jak by vyšší nemocenská následně zvedala HDP a zaměstanost, není třeba se šířit (viz ekonomický program ČSSD).

Žádáme, abychom i nadále mohli žít v příjemné představě, že každému je poskytována nejlepší možná péče. I kdyby byla pravda, že prostředků není nikdy dost a že jejich nedostatek vede ke korumpování lékařů, zastáváme názor někdejšího prezidenta ČLK Ratha, že i to je v pořádku. Lékaři si za svou obětavou práci takovéto společenské uznání plně zasluhují.

Prostředky do zdravotnictví by měly plynout výhradně prostřednictvím státu. O nakládání s veřejnými prostředky nemáme obavy, pokud bude vládnout ČSSD. U té předpokládáme, že se drží kréda senátora Drymla, že když už si někdo bere z veřejných peněz, tak tam musí většina zůstat pro daňové poplatníky.

Žádáme všechny pravicové politiky, jmenovitě pány Julínka, Topolánka a Kalouska, aby upustili od svých radikálních záměrů v oblasti zdravotnictví. Za asociální považujeme zejména to, že došlo k stanovení ročních limitů na platby nad rámec hrazený pojišťovnami. Menšina (třeba pacienti s roztroušenou sklerózou) byla zvýhodněna nad většinou (pacienti s chřipkou), což není v souladu s principy demokracie. Kdo jsou ti lidé, kteří jsou schopni vydávat měsíčně třeba 15.000 Kč za léky, ptáme se. Ke svému majetku přišli buď tunelováním, nebo dokonce usilovnou prací. Jak jsou takoví lidé solidární s námi, kteří odmítáme platit 30 Kč za návštěvu lékaře?

Zdravotnictví by i nadále mělo spíše než co jiného připomínat švédský stůl, u kterého také nerozhoduje stav peněženky, ale to, jak se kdo vyzná v tlačenici, zná se s kuchařem a je sám se sebou solidární (má v kapse z domova připravenou igelitku).

Pomozte nám zachovat pro všechny občany naše zdravotnictví založené na takových principech, za které se nemusíme stydět.

Za petiční výbor:

František Potřebný, Hybernská 7, 110 00, Praha 1
Anna Proletářka, Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1

------