Vedle byznysmenů s miliardami na účtech se k zápasu s korupcí připojili také odboráři. Tomu, že se nevěnují jen výdajovým, ale i příjmovým stranám veřejných rozpočtů, se sluší zatleskat. Zvlášť když pocházejí ze státní správy a na ni navázaných oborů, jako je doprava nebo zdravotnictví. Vždyť žebříček databáze zIndex nedávno prozradil, že s firmami s neprůhlednou majetkovou strukturou, které jsou pro korupci a klientelismus jako stvořené, nejčileji obchodují společnosti se státní účastí - například Lesy České republiky, ČD Cargo nebo Ředitelství silnic a dálnic. Povzbudivá není ani informace, že v mezinárodním srovnání je kvalita českých státních institucí horší než v Egyptě či Indii.

Odborářský předák Bohumír Dufek na páteční demonstraci mnoho vad tuzemské veřejné správy přesně pojmenoval. Mezi nimi i nevhodný průnik politiků a jejich přítelíčků na klíčové úřednické posty a s tím spojenou zkostnatělou a přebujelou byrokracii. Slabší to už je s odborářskými náměty, jak tristní situaci řešit. Působí bohužel líbivě, povrchně a málo efektivně. Zásahy do ústavy, včetně rušení Senátu a snižování počtu poslanců, v boji s korupcí příliš nepomohou. Ustavení jakési parlamentní superkomise, jež by měla dohlížet na vyšetřování korupčních kauz, naráží nejen na chudé výsledky konkrétních poslaneckých komisí z minulosti, ale především na nemožnost podřizovat chod orgánů činných v trestním řízení politické kontrole. Ono je ostatně dost rozporuplné jedním dechem deklarovat nedůvěru k politikům a zároveň je nechat mluvit do aktivit policistů a státních zástupců.

Užitečnější by byl tlak odborů na zpřísnění zákona o zadávání veřejných zakázek, na eliminaci anonymních akcií, na drastické zdanění neprokázaných příjmů nebo na důsledné aplikování zákona o státní službě. Zásadní pak je maximální nezávislost justice, k níž máme stále daleko. Zatímco Nečasův kabinet odsouvá novelu zákona o státním zastupitelství, vládní politici přicházejí se skandálními návrhy na zřízení koaličních skupin k personálnímu obsazení míst vrchních žalobců. Toto všechno by mělo odbory znepokojovat víc než počet a organizace práce poslanců. A ještě jednou věcí by zaměstnanci ve veřejné správě mohli přispět: adresným poukazováním na korupční případy v jejich nejbližším okolí. Je mi jasné, že v prostředí, kde selhávají pravidla i instituce a naopak prosperují všemožní kmotři, vyznívá podobné přání směle, neřkuli naivně. Jenže marná sláva, někde s tím potíráním korupce začít musíme.

Psáno pro ČRo1