25.4.2024 | Svátek má Marek


POLITIKA: ODA odchází. Děkujeme, aplaus

10.12.2007

K Novému roku si připíšeme novou, nenahraditelnou ztrátu politického žití. Občanská demokratická aliance zhyne po předlouhé agonii ranou z milosti. S 31. prosincem hodlá svou činnost ukončit a my se do příštího roku probudíme jako sirotci. Bez strany, která se po čas, kdy to bylo aktuální, neustále komíhala mezi konzervativní a liberální orientací. Prosti aktéra, jehož úsvit nalézáme měsíc po 17. listopadu 1989. Díky němuž získala prestiž chiruržka Jaroslava Moserová nebo rektor Univerzity Palackého Josef Jařab. Leč ve své době i persóny typu Michaela Žantovského, Karla Kühnla či Daniela Kroupy.

Mezi vlivné zakladatele náleželi pravicově katoličtí chartisté, jejichž vývoj a sebereflexe jsou kupodivu podnes založené na tom, že před třiceti lety osobně znali nešťastného filozofa Patočku. Celkově nevelká dispozice k myšlenkové evoluci zřejmě přispěla k tomu, že programový a organizační vývoj de facto dosti brzy ustrnul. Na to navazovala dlouhodobá hrdost, že programové cíle pocházejí ze „založení ODA v roce 1989“.

Smrtelná nemoc Občanské demokratické aliance z ní činila dlouhodobě ležícího. Minimálně od sklonku devadesátých let. Nebožka po sobě zůstavila odkaz mravně nevalné, nicméně do poslední chvíle moralizující a početně chabé partaje. V dubnu 1991, kdy společnost cítila hlad po pravicových alternativách komunistické moci, měla „klubových“ 150 členů a přes horizont tří tisíc partajníků se nepřevalila nikdy. Moderní politologické analýzy neváhají naznačovat, že vnitřní stanovy umožňovaly veřejný prodej „mrtvých duší“. Pravicově konzervativní ODA charakterizoval také častý nepoměr mezi (volebním) očekáváním a skutečností. Mohly za to mj. vnitřní rozpolcenost a aféry všeho druhu. Předseda Jan Kalvoda se na postu ministra spravedlnosti neoprávněně honosil doktorským titulem, Achillovou patou zůstávaly jinými aférami zakrývané tance kolem nevyřešených dluhů. Bez nadsázky trvalé pomníky stojí kontroverzním ministrům za Občanskou demokratickou alianci, ekonomům Ježkovi a Dlouhému.

Proevropská ODA ovlivnila proces rozpadu Občanského fóra, koaličně spolupracovala s těžkotonážní „kupónovou“ Občanskou demokracií. Později svůj zánik oddalovala v náručí lidovců a Unie svobody skrze takzvanou Čtyřkoalici. Protivníka ODS. Před klinickou smrtí ji nezachránilo ani napojení na krátkodechou občanskou iniciativu „Děkujeme, odejděte“. Její odkaz nicméně kráčí dál ve Vlastě „Radar“ Parkanové, nenápadném Václavu Jehličkovi, neopakovatelném Karlu Schwarzenbergovi, v segmentech příznivců Strany zelených a regionálních formacích. Čest její památce!