25.4.2024 | Svátek má Marek


POLITIKA: Občanská demokracie č. 2

16.2.2008

Není většinou radno používat klišé anebo přespříliš citovat klasiky, nicméně učiňme výjimku s postřehem Karla Čapka. Literární velikán politicky blízký Hradu se netajil zneklidněním nad tím, nakolik je u nás zvykem (v politice) přehánět. Nechme stranou už trochu laciné hodnocení prvních kol prezidentské volby, která se brzy jistě stanou pojmem, byť pouze navazovala na obvyklou politickou kulturu.

Vpravdě učebnicovým příkladem dvojího vstoupení do téže vody stal se „sarajevský atentát“. „Vražedný útok“ se neodehrál ani v hlavním městě Bosny a Hercegoviny, a už vůbec nebyl smrtící. Na každý pád vnitrostranický rozbroj uvnitř strany založené na dogmatickém vůdcovském principu způsobil roku 1997 pád vlády a bezmála přivedl do (politického) hrobu Václava Klause. Zázrakem bylo, že věrozvěst údajně výhradní „autentické pravice“ povstal z již vykopané jámy. A nyní má znovu slušné šance zůstat ve hře.

Zpopularizované papírové dioráma, televizní dokument a řada odborných analýz či novinových článků připomněla celkem nedávno překotných deset let od veliké události spojené s rozpukem malé partaje, Unie svobody–Demokratické unie. Mezi zasvěcenými ironicky, leč dosti oprávněně nazývané ODS číslo 2. Její počtem skromné stranictvo a složení voličů odkazovalo na Občanskou demokratickou alianci, předchozí velmi mocensky ambiciózní, leč rovněž neúspěšný pokus o jasnou pravicovou alternativu k Jánskému vršku. Moment, řekli jsme bezúspěšný? Ne tak docela. Zatímco ODA formálně odešla do věčných stranických lovišť na Silvestra, Unie svobody-Demokratická unie, podle politologů ještě v pozici vládně koaliční „klinicky mrtvá“, se má čile k světu, což je vlastně samo o sobě úspěch. Znovu dosti nečekaně rozhodila sítě a loví přízeň voličů. Přinejmenším dle sebevědomých plánů obrody vyhlašované pohrobky zašlé slávy – při nákladných trachtacích.

Nyní řadový člen skomírající, stěží čtyřsetčlenné organizace, politický veterán a někdejší předseda Jan Ruml v nočním pořadu Spektrum se dokonce zasnil s otevřenýma očima a pokochal své nitro vizí návratu. – Chladně poučná zkušenost o věčném comebacku touhy po moci, neboť tentýž veřejně činný člověk až k trapnosti sliboval odchody ze společenského výsluní. Nakonec to ale nemusí být až tak horké. Vedení Unie svobody třeba potřebuje uživatelsky vstřícně utratit zbylých dvacet dva milionů korun, co zůstaly na účtech. K tomu ideálně poslouží přátelům zadané formování kampaně krajských a senátních voleb.

V estetickém zájmu široké veřejnosti zbývá doufat, že protentokrát volební šoty a plakáty US-DEU půjdou s úrovní nahoru a nebudou až zase tolik prozrazovat podstatu samotné partaje. Ta za sebe před kláním o sněmovnu nechávala „promlouvat“ zapalované větry.

13.2.2008