24.5.2019 | Svátek má Jana


POLITIKA: O trapných úvahách, kam s Topolánkem

6.4.2010

Jak Mirek Topolánek oznámil, že končí v politice, začala média spekulovat o tom, čím se bude dál živit. Tyto úvahy jsou tristním svědectvím o stavu našeho veřejného života, a to minimálně ze dvou úhlu pohledu.

Z ryze domácího pohledu je smutné, že u mnoha našich špičkových politiků se tak nějak samo od sebe předpokládá, že se nedokáží uživit jinak než politikou, eventuálně zpeněžením konexí z dob politického angažmá. Politika je prolezlá lidmi, kteří si z ní udělali živnost a jsou na ní zcela existenčně závislí. Jedním z rysů (logicky vyplývajících z „post-komunistického“ kontextu) naší politické scény je, že pro mnoho ministrů, poslanců, senátorů či profesionálních stranických funkcionářů je politika cestou ke společensko-materiálnímu postavení, jakého by nebyli schopni dosáhnout jinou profesí. Velmi podivně získané akademické tituly u některých z nich jsou toho jen doplňkovou ilustrací...

To vše je prapříčinou zoufalého stavu naší „vysoké“ politiky, která byla ovládnuta profesionálně podprůměrnými až neschopnými, leč morálně naopak všeho schopnými lidmi. Ti se o politické posty rvou s absolutní motivací někoho, kdo ví, že politický neúspěch pro něho znamená sociální a ekonomický pád. Proti takové motivaci pak většinou lidé úspěšní v jiných oblastech a do politiky směřující „jen“ kvůli politickým cílům a ideálům nemají šanci. Příliš snadno se totiž - bohužel - nechají odradit a řeknou si, že to nemají zapotřebí. Cesta ven z dnešního marasmu tak vede skrze osvobození politiky od lidí, kteří z ní chtějí žít celý život, a skrze dostatečný nástup lidí, kteří politické angažmá vnímají jako spíše krátkodobou službu své zemi a svým politickým ideálům, jako časově omezenou etapu své profesionální dráhy.

Mirek Topolánek z tohoto pohledu patří do té lepší části dnešní politické garnitury: narozdíl od lidí typu Petra Nečase, Marka Bendy či Stanislava Grosse se po většinu 90. let živil jako podnikatel a do politiky vstoupil později než výše jmenovaní. Snad si i proto dnes zachová důstojnost a v nadcházejících letech ukáže, jak nespravedlivě urážlivé jsou dnešní spekulace o jeho budoucnosti. Jinými slovy: doufejme, že se vrátí k profesionální činnosti, která nebude nijak napojena na politiku, ani nebude jakkoli zatížena podezřením, že se jedná o dodatečnou splátku za jakési služby z premiérských dob.

Druhý pohled je evropský: je nesmírně iritující sledovat, jak někteří novináři a zřejmě i politici okamžitě přicházejí s nápadem na „uklizení“ do Bruselu, na post eurokomisaře.

Zaprvé to ukazuje naprostý cynismus nebo nepochopení skutečnosti, že post eurokomisaře je třeba obsazovat na základě realistické úvahy o zájmech České republiky a profesionálních kvalitách kandidáta, ne podle toho, koho se v té či oné partaji zrovna potřebují zbavit. Kvůli vnitrostranickým potřebám Stanislava Grosse jsme měli v Bruselu pět let komisaře, který sice neudělal ostudu, ale také naprosto nevyužil potenciál, který jeho pozice měla... Tuto chybu bychom snad nemuseli opakovat.

Zadruhé to vypovídá o chabé znalosti fungování Evropské unie. Na kterémsi serveru jsem si přečetl, že v roce 2004 byl Pavel Telička „odvolán“, aby udělal místo Vladimíru Špidlovi. Nebyl odvolán, protože žádná vláda nemůže eurokomisaře odvolat. Teličkovi – jako celé Prodiho Komisi, která pracovala od podzimu 1999 do podzimu 2004 a do které Telička a dalších 10 komisařů z nových zemí nastoupili na jaře 2004 – vypršel mandát. A česká vláda navzdory svým původním slibům na nový mandát nenavrhla opět Teličku, ale Špidlu. Nynější komisař Füle má mandát na pět let a odvolat ho může jen José Manuel Barroso, a to zcela určitě ne na základě přání české vlády. Smlouvy o EU totiž naprosto jednoznačně stanoví striktní nezávislost komisařů na vládách členských států.

Jedinou možností, jak v Komisi udělat Topolánkovi místo, by tedy bylo dotlačit Füleho k demisi a za něho pak navrhnout ex-předsedu ODS. Pevně věřím, že Štefan Füle má dostatečnou úctu ke svému současnému úřadu, aby se za nic na světě nepropůjčil k takové frašce, která by dorazila již tak chabou důvěryhodnost české politické reprezentace v očích zbytku Evropy. A že i kdyby náhodou tlaku či svodům z Prahy podlehl, tak by José Manuel Barroso uchránil důvěryhodnost instituce, jejímž je předsedou, a Topolánka (či Paroubka či jiného účelově povolebního a přízemně politicky motivovaného kandidáta) bez váhání vetoval.

Převzato z autorova blogu na LukasMacek.blog.idnes.cz

Ředitel evropského studijního programu Sciences Po Paris v Dijonu



Jak vypadá sex po narození dětí? Realita je krutá, přiznávají rodiče
Jak vypadá sex po narození dětí? Realita je krutá, přiznávají rodiče

Je mi 20, jemu bude 30. Tvrdí ze ja mám sex na prvním místě, ale on už ne.. je pravda ze změnil práci. Je ridic. Predtim ale dělal náročnější práci a sex ještě byl několikrát týdne. Teď stěží jendou a to ještě on si nevzpomene ani měsíc…

Diskuse


V. Bok
15:31
7.4.2010

T. Vodvářka
6:06
6.4.2010

počet příspěvků: 2, poslední 7.4.2010 03:31









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.