aneb Jak dlouho budeme bez prezidenta

Po velice nechutné poslední volbě prezidenta Václava Klause v roce 2008, v níž ve třetím kole zvítězil Václav Klaus nad Janem Švejnarem v poměru 139 : 113 hlasů hlavně díky podpoře komunistů a půlky lidovců v čele s Cyrilem Svobodou, který tak zřejmě učinil za příslib podpory církevních restitucí, se dala čekat změna.

Toto klání zblízka sledoval profesor Michal Kraus, jako externí poradce Jana Švejnara, a ten mi po volbě řekl: "Byli jsme svědky obrovského tlaku, jenž úporně vyvíjela mašinérie ODS ve všech směrech. Když jsem viděl senátorku Jurenčákovou, která seděla poblíž, jak ji během každé přestávky obklíčilo pět volitelů ODS tak, aby se k ní nemohl nikdo dostat, bylo mi jí líto. Marek Šnajdr, první náměstek ministra zdravotnictví, se choval jako smyslů zbavený. Neustále komunikoval s voliteli mobilním telefonem, pobíhal uvnitř prostoru vyhrazeného výlučně pro volitele, jež se pokoušel přemluvit, podobně jednal pan Bém. Byla to smutná podívaná. A kdo ví, co se dělo v zákulisí..."

A dodal, že v roce 2008 "Během prezidentské volby se jasně ukázalo, že Klaus de facto i nadále šéfuje ODS, jež ovládá vládní aparát, včetně ministerstva vnitra, má k dispozici obrovské finanční prostředky, včetně penězovodu z ČEZ, informační kanály, bezpečnostní a mediální služby, o kterých se nemůže žádnému protikandidátovi ani snít."

Proto se tenkrát poradní tým pana Švejnara obával i používat mobilní telefony, protože někteří členové byli přesvědčeni, že jsou odposloucháváni. A o tom, jak to vypadalo ve Španělském sále, hovořil v sobotním Právu ze dne 4. srpna 2012 i místopředseda ČSSD Michal Hašek, který prohlásil, že je rád, že volba proběhne bez spousty lobbistů za zády a na chodbách. Zmíněný dehonestující tlak, který degradoval volbu hlavy státu na handl na tržišti, mohla veřejnost sledovat v přímém přenosu v České televizi a to byl zřejmě hlavní důvod, proč si daly některé politické strany přímou volbu do předvolebních programů.

Váhání, právní negramotnost a lidová tvořivost ve sněmovně nakonec vedly k průtahům, takže současný zákon, který 1. srpna 2012 podepsal prezident, může dle odborníků volbu zhatit nebo značně poškodit.

Ač se v médiích nejčastější výtky většinou týkají marginálií, jako že si kandidáti nemohou koupit za hotové ani benzín do auta, jak tvrdí senátor za ODS Jaroslav Kubera, či že zákon znevýhodňuje přijímání drobných darů, což zase vadí Jiřímu Dienstbierovi z ČSSD, nejvážnější připomínky zaznívají od předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského, ale protože jsou příliš sofistikované, média jim nevěnují tolik pozornosti. Vysvětlení totiž vyžaduje důkladnější analýzy a ty se do současných formátů médií nevejdou, zdržují a majitelé médií se jich bojí v domnění, že odradí čtenáře či posluchače.

Největší nebezpečí zákona podle předsedy Rychetského totiž vězí v tom, že zvolené řešení je nevhodné, protože představuje nepromyšlený zásah do ústavního systému: propůjčuje díky přímé volbě vysokou legitimitu prezidentovi, která není jinými pravomocemi Senátu, sněmovny a vlády dostatečně vybalancovaná.

Další zásadnější připomínky má pan předseda k přezkumu kandidátních listin. Ministerstvo vnitra má do 17 dnů zkontrolovat pravost podpisů tak, že si z celého počtu 50 000 vybere namátkou jen přibližně osm a půl tisíce podpisů, přičemž nekontroluje pravost podpisů, ale jen existenci podepsaných osob. Teoreticky tedy může jedna osoba podepsat i jinou osobu, pokud zná její adresu, rodné číslo a zfalšuje podpis. V případě, že tři procenta podpisů nesedí, listina je zkontrolována znovu, a pokud jsou i další tři procenta vadná, je kandidát vyřazen. Jenže zejména lhůta pro odvolání proti rozhodnutí o odmítnutí registrace kandidáta anebo naopak proti zaregistrování (což mohou napadnout přinejmenším ostatní) je pouhé dva dny. Opakuji dva dny! Tak krátkou lhůtu celý náš právní řád nikde neobsahuje a Ústavní soud již několikrát zrušil i lhůty delší, pokud je shledal nepřiměřené.

A podobně závažný nedostatek pan Rychetský vidí v tom, že dle prováděcího zákona je přezkum zákonného průběhu voleb svěřen Nejvyššímu správnímu soudu, proti jehož rozsudku lze podat stížnost k Ústavnímu soudu. To může značně komplikovat volby jak ve fázi registrace kandidátek, kdy je možné, že na základě ústavní stížnosti bude Ústavní soud nucen k vydání předběžného opatření a oddálení voleb, tak konečně i ve fázi po závěrečném hlasování a úřad prezidenta může zůstat i delší dobu neobsazen.

Přezkum prezidentských voleb se tak dostává v podstatě na stejnou úroveň jako přezkum komunálních voleb, což je nesystémové a neodpovídá to důležitosti a významu prezidentských voleb. Proto v zahraničí, jako například na Slovensku či v Rakousku, je tato pravomoc dána výhradně Ústavnímu soudu, který má možnost vynést konečný verdikt.

Chyba se stala dle předsedy Ústavního soudu ale hned na samém počátku. K novele ústavy, která změnila způsob volby prezidenta na přímou volbu, nebyl připojen návrh prováděcího zákona. Proto by, dle něho, každý parlament na západ od nás novelu ústavy bez současného předložení prováděcího zákona odmítl projednávat. To odporuje všem legislativním pravidlům a ostatně proto pak se zpožděním přijímaný prováděcí zákon nemohl být s ohledem na časovou tíseň řádně projednán a obsahuje šibeniční lhůty. Přesto, že na vládu byly odeslány z Ústavního soudu připomínky již 19. února 2012, žádný z evidentních nedostatků nebyl v návrhu zákona napraven. Lze se proto oprávněně domnívat, že příčina byla v tom, že nikdo neočekával, že vládní návrh novely ústavy tentokrát získá v obou komorách kvalifikovanou ústavní většinu (když všechny dosavadní pokusy byly pokaždé neúspěšné), a proto se s přípravou prováděcího zákona politici důkladně ani nezabývali.

A to už vůbec nehovoříme o tom, že Ústavnímu soudu chybí soudci a o takhle vážné věci by mělo rozhodovat plénum a nikoliv jen senát.

Žádná výmluva zpackaného zákona nemůže před veřejností obstát, a proto rezignaci současné vlády na kvalitu zákona o přímé volbě prezidenta lze považovat za rezignaci na politiku jako takovou a to je ta nejhorší zpráva o současné vládě. Z toho lze nejspíš usuzovat i na to, že jí nejvíc vyhovuje neexistence jasných pravidel, která poskytuje největší prostor k různým intrikám a hrátkám, kterých se bohužel zase asi dožijeme.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6