28.3.2024 | Svátek má Soňa


POLITIKA: Nytrová není odchylka, Nytrová je norma

3.8.2016

Srdce a internet fungují jako hlavní poradci napříč stranami. Těžko najít politika, který se řídí něčím spolehlivějším.

Poslankyně Pavlína Nytrová je přesvědčená, že Norsko krade děti a homosexuálové s nimi chtějí souložit. Prozradilo jí to její srdce, newsletter Ruské materi a internetové diskuse. Cenu pro Vemeno týdne dostala po právu, přesto byl ale výsměch, kterému čelila, disproporční – když ho srovnáme s tím, jak snadno prochází stejně zoufalá práce s informacemi ostatním.

Možná je to tím, že pro blondýny s osmdesátkovou vizáží a vztahem k ČSSD, které jsou jako stvořené pro Zeleného Raula, dlouhodobě platí přísnější měřítka (Buzková, Brožová). Možná tím, že homofobie začala být – pánbůh zaplať – pro výraznou část populace nepřijatelnou. Hlavní vzkaz téhle kauzy by každopádně neměl být „podívejte, i takové exoty si volíte“, ale „podívejte, takhle funguje podstatná část těch, které si volíte, a kterým věříte“.

Když se to prsimtě říká, se to prsimtě ví

Nytrová není v Česku jediná, kdo na základě hoaxů démonizuje norský systém sociální péče: vydatně jí v tom sekunduje postava z opačné strany spektra, Václav Klaus ml. Podle toho Norové ročně zabaví devět tisíc dětí; učiteli matematiky přitom nepřijde divné, že by pak každý pátý Nor vyrůstal mimo původní rodinu. Jak tahle absurdní cifra, kterou si mezi sebou několik let vyměňují bloggeři i velká média, vznikla? Nepochopením oficiálních norských statistik: těch devět tisíc je celkový počet dětí, které Barnevernet během kalendářního roku „řeší“. Některé přitom žijí u pěstounů třeba deset let, jiné potřebují pomoc jen krátkodobě, třeba během hospitalizace rodičů. Pro srovnání: v dvojnásobném Česku žije u pěstounů deset tisíc dětí a dalších sedm tisíc v ústavech. Kampaň „Česko krade děti“ ale nevidět. (Zdroje viz v loňském článku.)

Stejně tak není Nytrová mezi českými politiky sama, komu motá hlavu ruská propaganda. Poslanci Milan Šarapatka (Úsvit) a Stanislav Berkovec (ANO) si před dvěma lety nechali zaplatit výlet na krymské referendum prokremelskou institucí, ani jeden v tom nevidí problém. Nakonec ve srovnání s prezidentem, který funguje jako hlásná trouba Kremlu a který si dělá obrázek o aktuálních událostech z kanálu Russia Today, to opravdu žádný velký problém není.

Svou vlastní ligu pak hraje další ze tří nejmocnějších mužů v zemi, Andrej Babiš, který v posledním roce jede jak kolovrátek snadno vyvratitelné mýty o uprchlících a o demografii západoevropských zemí.

Irák, euro, škrty: Důkazy říkají něco jiného než srdéčko

Tepat si ale nezaslouží jenom čeští politici. Představitelé Evropy a Ameriky hledali v posledních dekádách až příliš často odpovědi na osudové otázky ve svém srdci:

Napadnout Irák? – Rozhodnutí vycházelo z nepřesných informací, přehlíželo mírová řešení a válka byla zbytečná, uzavřela tento měsíc komise ustanovená britskou vládou sedmileté šetření. Teď srdce pro změnu vede teroristy inspirované Islámským státem, který by bez spojenecké invaze patrně nevznikl.

Přijmout Řecko do klubu zemí platících eurem? – V posledních šesti letech panuje široká shoda na tom, že šlo o chybu, která se často vysvětluje „sentimentálními důvody“: co by to bylo za evropský projekt bez kolébky Evropy? – Lepší evropský projekt, patrně.

Škrtat veřejné rozpočty a odstraňovat obchodní bariéry? – K tomu velí srdce těch, kterým bije napravo. Ne vždycky to ale přináší ekonomický zázrak jako v Chile. A i v tom Chile nakonec ekonomický zázrak možná přineslo něco trochu jiného, jak se snaží přesvědčit příspěvek v posledním čísle sborníku MMF, kritizující škrty jako univerzální recept na ozdravení ekonomik. „Politici a poradní instituce jako Mezinárodní měnový fond se nesmí nechat vést přesvědčením, ale jenom doklady o tom, co fungovalo,“ zní jeho příznačná poslední věta.

Bylo by pěkné, kdyby ugrilování Nytrové znamenalo konec jedné informačně negramotné političky. Ale ještě hezčí by bylo, kdyby to byl začátek boje proti rozhodování na základě pudů a žvástů. Přílišné naslouchání srdci a internetu nakonec není problém jenom politiků, ale i názorových vůdců. Mnohé psychogynekoložky, dietoložky, historici a další „punditi“ komentující veřejné dění by si zasloužili stejné mučení, jakým prošla Pavlína Nytrová. Tedy nabroušenou Ivanu Svobodovou pokládající tu nejdůležitější otázku, na jakou se může novinář zeptat člověka s názorem: „A na to jste, prosím pěkně, přišel jak?“

Převzato z magazínu Finmag.cz se souhlasem redakce