Česká politika je na přelomu roku sice v situaci permanentní rozhádanosti, nicméně současná situace je mírně odlišná než před rokem. Tehdy byla ve vládě po kauze Drobil ve výrazné defenzívě ODS a tlačily na ni VV i TOP 09, dnes se koaliční spory odehrávají spíše mezi TOP 09 na straně jedné a VV a ODS na straně druhé.

Věci veřejné ovšem postupně začínají chápat, že na vyšší příčky voličských preferencí již asi neproniknou, a mají zájem na tom, aby se vláda udržela co nejdéle, a někteří členové možná čekají na zázrak, podobně jako Unie svobody v závěru koaličního vládnutí. A TOP 09 zatím neví, zda by odchod z vlády přinesl takové zvýšení preferencí, aby to vynahradilo nynější silný vliv na finance i další důležité oblasti. Přesto nelze "zaječí úmysly" Kalouska & spol. zcela podceňovat.

ČSSD prošla rokem, v němž se hřála na výsluní voličských preferencí, a zvolila si nového předsedu, ale má díky opoziční pozici má omezený vliv. Zatím nebyla schopna dlouhodoběji využít nespokojenosti, která byla ventilována v masových odborářských demonstracích. Odchod dlouholetého předsedy Jiřího Paroubka ČSSD příliš neoslabil a dokonce jí umožnil zbavit se jeho dědictví, příliš mnoho hlasů Národní socialisté – Levice 21. století asi nezískají ani v budoucnu.

Komunisté zůstávali v zásadě na svém a po celý rok nebyli příliš výrazní. Jejich protestní projekt Spojenectví práce a solidarity toho zatím mnoho neukázal a asi ani neukáže (i kdyby byl posílen registrací Nové antikapitalistické levice jako politického hnutí, což je nyní avizováno). Ve veřejném prostoru bylo SPaS zastíněno převážně neomarxistickým a mediálně vlivnějším ProAltem.

Na konci roku kondolence předsedy Filipa do KLDR nahrála argumentům těch, kteří usilují o rozpuštění KSČM. Tyto hlasy zřejmě zesílí, pokud bude na sjezdu v roce 2012 zvolen do čela strany Stanislav Grospič, přičemž tato volba by mohla mít efekt v tom, že se ČSSD začne pohlížet po partnerovi v politickém pravém středu, tedy v doposud silně kritizované TOP 09.

Další politické strany čekají na šanci. Nově vzniklé Babišovo hnutí ANO 2011 mělo silný mediální nástup, ale zatím nemá plošnou strukturu ani na úrovni VV. To by bylo důležité v krajských volbách. Zelení se budou snažit profilovat na ekologii a antifašismu a doufat, že převezmou dědictví a příznivce Havlova proudu "pravdy a lásky". Spíše lze očekávat silnější aktivitu stoupenců tohoto proudu v mediálním a kulturním prostředí, protože Havlova smrt pro ně znamenala výraznou ránu a srovnatelný náhradník neexistuje.

Případný stranický projekt současného prezidenta Václava Klause se zřejmě po blamáži s "Bátoriadou" v následujícím roce výrazněji profilovat nebude, do krajských voleb by nezískal potřebnou základnu. Poptávka po euroskepticismu by se objevila až v případě výrazné krize EU, v krajských volbách ale toto téma tak jako tak nebude nosné.

Nelze vyloučit, že část z lidí kolem Klause a DOST podpoří znovu se probouzející lidovce, kteří se začali posouvat k tradicionalismu (což by byl ve vztahu ke konfliktům Klaus-Lux v devadesátých letech historický paradox). Suverenita se totiž ztratila z veřejného povědomí a je otázkou, zda se jí po právních rošádách s registracemi a názvy podaří do něj opět vrátit. Vandasovi "dělníci" se budou snažit využívat etnických nepokojů, které se zřejmě stanou neblahým koloritem některých regionů, DSSS však není vnímána jako důvěryhodný řešitel sociálně-ekonomických otázek. Oprašované plány na úspěšnou romskou stranu zbrzdil zveřejněný výsledek sčítání lidu, v němž se silné etnické romské uvědomění (jakožto předpoklad volby takové strany) neprojevilo.

V dalším roce potrvá silné politické napětí a blížící se krajské volby přinesou vyostření vztahů v koalici i mezi koaličními a opozičními stranami. Jejich výsledek pak předurčí i to, zda za rok bude působit stejná koalice nebo zda se českou politikou přelije vlna změn. K vytvoření případné "všeobjímající koalice" by mohlo vést i další prohloubení evropské krize, zdá se však, že nejčernější scénáře se naplňovat nebudou. V roce 2012 bude muset každopádně česká politika reagovat na vývoj evropské integrace a ekonomické krize, přičemž tyto vnější faktory mohou sehrát i roli "argumentačních hromosvodů" pro české vládní strany ("musíme dělat to, k čemu jsme zvnějšku nuceni").

A česká politika bude i nadále zkoumána politology, přičemž Česká společnost pro politické vědy bude letos pořádat svůj kongres, v pořadí již pátý. Snad přinese leccos objevného a podnětného, a to i pro českou politiku.

NašiPolitici.cz